Právní systém se definitivně zhroutil. Jiné zákony platí pro ty nahoře, jiné pro občany. Důkaz je nevyvratitelný.
Pokud se kterýkoliv občan dostane do problémů a pravomocný rozsudek jej uvrhne do exekuce, má monost podat ještě mimořádný opravný prostředek – dovolání. Dovolání však nemá odkladný účinek a proto můe exekuce začít.
I pokud občan poádá o odklad vykonatelnosti pravomocného rozsudku, není mu nikdy vyhověno. A začíná strmý pád ke dnu. A nepomůe ani to, e občan spořádaně ije, pracuje, stará se o rodinu a děti.
Úplně jiná situace nastane, kdy o odloení vykonatelnosti rozsudku poádá vládní politická strana. Bleskově je jí vyhověno a nemusí nic platit, dokud nebude rozhodnuto o jejím dovolání.
Právo a spravedlnost jsou nedělitelné a nesnášejí ádné přívlastky, Buď zákony platí pro všechny anebo pro nikoho. Buď ijeme v právním státě, anebo ijeme ve chlévě, kde platí jiné zákony pro ty nahoře a jiné pro ty dole.
Citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu poskytla vládnoucí garnitura nejlepší důkaz toho, e neijeme v právním státě. Tento fakt ji nemůe změnit ádný komentář a ádné vysvětlování. Věc je zcela jasná.
Nyní musíme ovšem řešit důleitou otázku. Kdy jsou jiné zákony pro tu hrstku nahoře a jiné pro tu drtivou většinu dole, proč by se měla obrovské většina řídit zákony, které jí ta hrstka nahoře předepisuje? To přeci nedává ádný smysl? Budeme se chovat jako otroci narození v otroctví a jeliko neznají nic jiného, tak se budou jako otroci chovat celý ivot? Nebo ji konečně zvedneme hlavu, uvědomíme si svoji sílu a půjdeme do toho?