Také jedno z dědictví komunistů. V korupčních skandálech i kriminálních kauzách od devadesátých let stále figuruje množství komunistických kádrů, agentů StB, bývalých členů KSČ a jejich rodinných příslušníků. Stejné to je se všemi médii, kterými 23 let dokonale oblbují a ovlivňují myšlení lidí ...
Diář Karla Steigerwalda
Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi, říká jedno starodávné haiku,
které počítá s existencí boha. V moderní době boha nahradili komunisti, a těm je
také dovoleno vše.
Když komunisti zabíjejí spoluobčany, říká se tomu zostřený třídní boj,
porušování leninských norem stranického života, důsledek třídně rozděleného
světa či jen tak všeobecně přehmat.
Ale když někdo zabije nějakého komunistu, říká
se tomu vražda. Komunisti měli k vraždění (a dodnes mají)
speciální teorie: budování
beztřídní společnosti, odstraňování
vykořisťování člověka člověkem, kácení lesa
s odletujícími třískami, likvidace
vykořisťovatelů, historicky neúprosný dialektický
materialismus, změna kvantity v kvalitu, likvidace pověr a
zpátečnictví.
Z pilnosti jistě můžete přidat další vědecké teorie, proč komunisti mohou
vraždit, aniž by byli vrahy. Jsou to bojovníci. Kdo vraždil komunisty, neměl
vědecké teorie žádné. Proto je vrahem.
Takto si stojí Mašínové. Po
Topolánkovi jako před ním. Největší pokřik,
když je Topolánek vyznamenal, spustili právě komunisti.
Asi se nechtějí o privilegium, že zabíjet spoluobčany
mohou jen oni, s nikým dělit. Členové skupiny
bratří Mašínů zabili dva esenbáky a jednoho
ozbrojeného pokladníka, který na ně chtěl
vystřelit.
Ve východním Německu zabili čtyři z 25 tisíc
východoněmeckých policistů, kteří je
pronásledovali a chtěli je zabít. Další
čtyři východoněmecké policisty díky chaosu a
zmatkům zastřelili jiní východoněmečtí policisti.
Celkem tedy Mašínové zabili sedm
ozbrojených komunistů. To vede dnešní komunisty a
mnoho dalších občanů k nejrůznějším
úvahám o tom, že to byly vraždy a jejich pachatelé
že byli vrahy. Sám předseda komunistů, udavač spoluobčanů, se v
TV rozhněval, že máme vládu, která vraždy
schvaluje a vrahy odměňuje. Měl ale držet hubu.
Komunisti zabili ve stejné době stonásobně víc spoluobčanů, převážně
neozbrojených. Podobně jako východoněmečtí policisti, kteří se navzájem
stříleli, zabili komunisti díky zmatkům (ideovým) i desítky komunistů. Tyto
vraždy jim nevyčítejme, zavraždění komunisti si vesměs svůj ortel zasloužili, i
když odůvodnění mělo být jiné.
Úvahy o tom, že komunisti byli vrazi, že vraždili spoluobčany, se vedou
málokdy a komunisti sami je nevedou vůbec. Rozhodně sedm komunistů, zabitých
členy skupiny bratří Mašínů, lidi rozčiluje mnohem víc než stovky lidí zabitých
komunisty. U zabíjení komunistů se stále řeší, zda byla válka, zda ti komunisti
osobně něco provedli, zda to byli hodní lidé a zda smí člověk komunisty vůbec
zabíjet, ať už jsou vrazi jacíkoliv. Sám Paroubek píše: „Svoboda je pro mne
(rozuměj Paroubka) příliš drahou a vysokou hodnotou, než aby byla potřísněna
zabitím nevinných lidí.“
Těmi nevinnými nemyslí lidi zabité komunisty, nýbrž dva esenbáky, strážného s
pistolí a čtyři východoněmecké policisty.
O lidech zabitých komunisty se nedozvíme mnoho. Když komunistický udavač
mluví o občanech, které zabili komunisti, vášeň mizí. Tvář udavače jihne, ústa
mluví mlhavě o té době tenkrát, že byla taková, že to halt byla třídní
spravedlnost, že šlo také jen o nedorozumění a že se už těm zabitým řeklo
pardon.
Tak o co se vlastně ještě jedná?
Říkat komunistům, že zabíjeli spoluobčany, vyvolává u nich jedinou reakci:
hle, nenávistné štvaní!
Sám Paroubek říká: „Běda tomu, kdo v boji za svobodu proti násilí volí
násilí.“ Má recht. Je třeba odsoudit také české parašutisty. Zabili
německého občana. A bez komunistického povolení.
http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=476421
Zabíjet občany smějí jen komunisti
