Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty. (Zákon č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993
o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu)
Bratři Mašínové - fakta
Senát Parlamentu ČR koncem
května opět (již potřetí) navrhl
prezidentu republiky na vyznamenání
nejvyšším českým státním
vyznamenáním, Řádem bílého lva,
bratry Mašíny, legendární bojovníky
proti komunistickému režimu. Jejich odbojová činnost
vzbuzuje v naší
společnosti stále mnohé kontroverze a bohužel
našimi médii už za tu
dobu proběhla spousta zkreslených, nepřesných či vyloženě
lživých
informací, či spíše dezinforamcí, ohledně
jejich činnosti. Rozhodl jsem
se proto sepsat nejdůležitější fakta o případech,
kterými tato lživá či
nepřesná vyjádření operují. Tento
článek rozhodně není podrobným
popisem činnosti skupiny bratrů Mašínových - ten
je možno nalézt v
několika publikacích, které o nich u nás
vyšly (viz dále). Vybral jsem
pouze konkrétní akce, při nichž byl členy skupiny usmrcen
člověk, neboť
právě ohledně těchto akcí kolují
nejrůznější fámy, většinou s cílem
vykreslit členy skupiny jako sprosté vrahy.
Na úvod je třeba říct, že bratři Ctirad a Josef Mašínové, synové
slavného Josefa Mašína, legionáře a jednoho ze Tří králů, popraveného
gestapem, věrni rodinné tradici rozhodli se bojovat proti poúnorovému
režimu stejně jako jejich otec bojoval proti režimu nacistickému. Na
počátku padesátých let se v krátké době očekávalo vypuknutí války mezi
SSSR a jeho satelity a Západem a Mašínové se zatím rozhodli působit
jako partyzáni, později pak, až nebude zbytí, odejít z vlasti a
přihlásit se do americké armády, aby se pak v jejich řadách mohli opět
podílet na boji proti komunismu. Ještě je vhodné podotknout, že metody
svého boje postavili do značné části na znalostech, které Ctirad získal
v záškodnickém kurzu pořádaném na podzim 1948 "pro zvýšení brannosti
obyvatelstva", kde se učili mimo jiné potichu likvidovat nepřítele,
provádět sabotáže atd...
Vybudovali malou skupinu, která nečítala více jak 6 až 10
spolupracovníků, přičemž jen oni dva ji vedli a byli zasvěceni do všech
plánů a akcí. Za úkol si stanovili především sabotážní činnost. Z
nejrůznějších zdrojů získávali zbraně a výbušniny, které sami
sestrojovali. Používali jich především k sabotážím, jimiž chtěly
podkopat zestátněné hospodářství země a morálku členů KSČ i
obyvatelstva. Nakonec při plánování útěku za hranice byl Ctirad Mašín
uvězněn v Jáchymově, kde nezahálel a i zde prováděl sabotáže. Po
amnestii z roku 1953, kdy byl propuštěn, se skupina rozhodla v říjnu
definitivně odejít ze země, aby se mohla vrátit ve službách americké
armády. Po svém legendárním útěku, kdy byli dva z pěti členů skupiny
(Zbyněk Janata a Václav Švéda) zajati a později popraveni, do ní
přeživší členové skutečně vstoupili. Během jejich pětiletého závazku
však došlo ke změně mezinárodní situace a válka mezi SSSR a Západem
přestala být aktuální. Všichni tři členové skupiny z americké armády po
odsloužení pěti let odešli, Ctirad Mašín dnes žije v USA, Josef Mašín v
Německu a Milan Paumer se roku 2001 vrátil do ČR.
Podívejme se tedy nyní podrobně na ony tři případy
(a více jich nebylo), kdy členové skupiny usmrtili
člověka v ČSR:
datum, místo: 13.9. 1951, Chlumec nad Cidlinou
oběť: příslušník SNB Oldřich Kašík
akce: přepad stanice SNB za účelem získání zbraní
plán:
nechat se taxíkem zavést na místo, omámit a svázat taxikáře, vylákat
příslušníka SNB ze stanice, venku ho udeřit železnou tyčí a tím
zneškodnit (konkrétní postup nebyl přesně stanoven, mělo se postupovat
dle situace na místě)
provedení: když se příslušník
otočil zády, aby si zašel pro cosi zpět do stanice, Ctirad Mašín vytáhl
z rukávu ocel a praštil ho po zátylku. Příslušník se otřesen pomalu
otočil zpět a pokusil se vytáhnout pistoli. Josef Mašín ho okamžitě
dvěma výstřely zastřelil.
výsledek: Přepad se nezdařil, střelba mohla vyburcovat celou stanici a proto bratři Mašínové okamžitě rychle ujeli.
datum, místo: 28.9. 1951, Čelákovice
oběť: příslušník SNB četař Jaroslav Honzátko
akce: přepad stanice SNB za účelem získání zbraní
plán:
přivolat sanitku k fingované nehodě, zmocnit se jí
(taxík nepřipadal po
přechozím nezdaru v úvahu), řidiče a zdravotníka
omámit a přivázat ke
stromu (běžná praxe Mašínů), sanitkou se dopravit
k policejní stanici v
Čelákovicích, vylákat
příslušníka, omámit ho a svázat,
sebrat mu klíče
a zmocnit se zbraní
provedení: podle plánu,
příslušník vylákán k fingované nehodě, odzbrojen a spoután, zavezen
zpět na stanici, přinucen vydat klíče a ukázat ukryté zbraně, následně
omámen a po vyhodnocení nebezpečí (příslušník byl evidentně velmi
zkušený a celou dobu si bratry Mašínovy pozorně prohlížel), rozhodnuto
že musí být zabit, aby nemohl vypovídat a podat popis pachatelů, jež si
zjevně velmi dobře zapamatoval. Ctirad Mašín ho tedy podřezal.
výsledek: Přepad byl úspěšný, zbraně byly získány.
datum, místo:2.8. 1952, mezi Čáslaví a Hedvíkovem
oběť: pokladník Kovolisu Josef Rošický
akce:
přepad vozu vezoucí výplaty do Hedvíkova za
účelem získání většího
finančního obnosu na úplatky pro akci na
osvobození Ctirada Mašína,
který byl toho času ve věznici v Jýchymově
plán:
zastavit vůz převážející hotovost v stejnokroji lidových milicí,
předstírat vyšetřování, posádku vylákat z auta, omámit a svázat
provedení:
V autě cestovaly čtyři osoby - řidič, bezpečák, pokladní a vedoucí
závodní kuchyně, která zde byla shodou okolností (požádala kolegy o
svezení). Proti nim stáli Josef Mašín a Václav Švéda. Václav zastavil
vůz, vyzval řidiče aby se legitimoval, když bezpečák protestoval,
přistoupil z druhé strany Josef Mašín a s namířenou pistolí jim oběma
přikázal vydat zbraně a vystoupit, což se také stalo. Josef Mašín si
sedl za volant, zatímco Václav vedl oba zajatce pěšky. Josef s autem
odbočil k lesíku, když se pokladník pokusil zezadu zasáhnout do řízení.
Josef zastavil a přikázal oběma vystoupit, aby je odvedl k lesíku, kde
je chtěli svázat, taktéž pěšky. Během cesty pokladník vytáhl pistoli,
kterou měl dosud ukrytou, a namířil na Josefa. Ten zjistil, že jeho
vlastní pistole mu vypadla v autě, a tak se chladnokrevně vrhl na
pokladníka, který stál asi 2m od něj, sebral mu pistoli a, poněvadž
pokladník stále kladl odpor, během potyčky ho zastřelil jeho vlastní
zbraní. Zbylí tři byli zavedeni do lesíka a tam ponecháni.
výsledek: Přepad byl úspěšný, peníze byly získány.
Dále je bratrům Mašínům někdy vyčítána akce, kdy založili požár
jedenácti stohů slámy na jižní Moravě, a následné zranění člena Pomocné
stráže VB a velitele hasičů z Mořic Leciana. Účelem akce bylo narušit
socialistické hospodářství (družstva soustředila slámu na jednom místě
a její ztráty znamenala značné problémy) a morálku (po každé takové
akci, která oficiálně nebyla nijak komentována ve snaze ji před
obyvatelstvem utajit, se vyrojily divoké zvěsti o partyzánech). Když
všechny stohy hořely a Ctirad Mašín a Václav Švéda se vraceli na kolech
domů (podle plánu už měli být v bezpečí, ale vlivem technické závady na
kole se zdrželi), upozornil na sebe Ctirad Mašín svým českým dialektem.
Poněvadž měl problémy s padajícím řetězem, zůstával pozadu, a když je
za vesnicí zastavili dva muži, nedokázal tak jako Václav Švéda včas
ujet. Když mu Lecian zahradil cestu a pokusil se ho legitimovat, vytáhl
Ctirad pistoli a vypálil dvě rány. Lecián se zasažen svalil na zem, muž
kteý ho doprovázel se dal na útěk - Ctirad Mašín po něm taktéž dvakrát
vystřelil, ale nezasáhl. Lecián byl poměrně těžce zraněn, ale vyléčil
se (někde se uvádí že zranění zanechalo trvalé následky, čímž je patrně
myšleno to, že přišel o jedno oko).
Později, během skoro pět týdnů dlouhého putování východním Německem,
když byla proti pětičlenné skupině zburcována celá východoněmecká
policie a k tomu sovětské jednotky, (pátrání se dohromady zúčastnilo
prý až 25 000 mužů), zastřelili členové skupiny ve dvou střetech čtyři
z nich: dva na železniční stanici Ucro, kde se je, podezřele
vyhlížející skupinku mužů, pokusili legitimovat a když zjistili že
nemají doklady, tak zatknout, a další dva během následného zátahu, kdy
byla skupina obklíčena v lese - a několik dalších zranili (další čtyři
muži byli zastřeleni a několik zraněno během pátrání svými vlastními
soudruhy během různých nedorozumnění a zmatků). Popisovat podrobněji
jak k tomu došlo považuji pro účely tohoto článku za zbytečné, navíc by
bylo třeba rozsáhlejšího zpracování.
Toto jsou tedy fakta, které by
měl každý mít na paměti, až zase
uslyší "učené" mudrování o bratrech
Mašínových z televize nebo jiných
médií. Nikomu nechci vnucovat ani brát jeho
názor na tyto postavy, ale
jakýkoliv názor musí být podložen
seriózními fakty, ktrerá jsem zde
stručně nastínil.
Podrobný popis činnosti skupiny lze nalézt v knihách:
Ota Rambousek: Jenom ne strach (Vyprávění Ctirada Mašína)
Jan Němeček: Mašínové - zpráva o dvou generacích
Na závěr mi dovolte prezentovat můj osobní názor. Myslím si že
situace okolo bratů Mašínových je pro současný stav naší společnosti
typická. Na jedné straně máme zákon o protiprávnosti předlistopadového
režimu a odboji proti němu (viz např. http://www.kpv.kozakov.cz/normy/zakon.htm), který jasně říká v § 3:
Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již
jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení
politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou
činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v
zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.
Na straně druhé mnozí stále nejsou ochotni považovat boj proti
tomuto protiprávnímu režimu za legitimní, o úctyhodnosti ani nemluvě.
Přitom odboj proti režimu, který zde panoval obzvláště na počátku
padesátých let, a odboj proti nacismu v letech 1939-1945 jsou prakticky
na stejné úrovni. Oba režimy pošlapávaly všechny principy a hodnoty,
které považujeme za nezadatelné, a boj proti nim byl bojem za tyto
principy, kterých si - aspoň to tvrdíme - vážíme ze všeho nejvíc
- proto bychom měli být ochotni za ně kdykoliv bojovat. Bratři Mašínové
byli příkladem lidí, kteří byli ochotni to nejen prohlašovat, ale i
konat. Postavili se zlu bez ohledu na jeho podobu, bez ohledu na své
vlastní bezpečí, bez ohledu na nejisté vyhlídky na vítězství. Způsob,
jakým tento boj vedli, si zaslouží nezměrný obdiv a činí z nich jedny z
největších hrdinů, jakými se naše země může pyšnit. Neměli bychom na ně
zapomínat nebo je dokonce zavrhovat - neboť národu, který si neváží
svých hrdinů, hrozí, že nebude žádné mít, až je bude skutečně
potřebovat.
Radim Kapavík
Bratři Mašínové - fakta
