Porušování lidských práv samotnými soudci ČR

Soudcovské škody nesmí jít k tíži občanů

Rozhodnutím Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku byla Česká republika mnohokrát odsouzena k zaplacení finančních částek stěžovatelům z důvodu nezákonných a protiústavních rozhodnutí soudců obecných soudů (OS,KS,VS,NS) i Ústavního soudu ČR. Tato částka podle sdělení médií činí více jako 19 milionů korun. Zaplacení škody bylo uhrazeno ze státního rozpočtu, na úkor všech daňových poplatníků, kteří škody nezpůsobili.

Jejich odpovědnost není v žádné příčinné souvislosti s těmito nezákonnými rozsudky konkrétních soudců. Za škody výlučně osobně odpovídají konkrétní soudci, kteří o věci rozhodovali. V jedné jediné soudní věci, která se dostane k přezkoumání do Štrasburku, rozhoduje vždy deset soudců, to je 1 soudce v první instanci (OS, KS), dále 3 soudci o odvolání (KS,VS), dále 3 soudci u Nejvyššího soudu o dovolání, a 3 soudci Ústavního soudu. Jestliže soud ve Štrasburku rozhodne, že ČR , při rozhodování uvedeného množství soudců v jedné věci, porušila Ústavu a mezinárodní smlouvy, a musí uhradit škodu, svědčí to o alarmujícím a katastrofálním výkonu soudcovských funkcí u nás. Škody za soudce nesmí platit občané.

Trestné činy soudců nelze podřadit pod tzv. soudcovskou nezávislost, která je v ČR skutečně neomezená. Obrazně řečeno, žádný kuchař nepřipravuje soudcům v restauraci jídlo z kanálové vody, jinak by musel zaplatit soudci vzniklou škodu. Jestliže soudce vyhotoví kuchaři nezákonný a protiústavní rozsudek, mnohdy i zneužitím pravomoci veřejného činitele, za vzniklou škodu kuchařovi by měl zaplatit výlučně tento soudce, nikoliv všichni daňoví poplatníci.

Situace došla už tak daleko, že trestné činy soudců policie odmítá podle zákona vyšetřovat. U ministerstva vnitra a spravedlnosti existuje nepsaná dohoda o trestní nestíhatelnosti soudců. Policie dokonce nezákonně postupuje taková trestní oznámení na soudce neoprávněně předsedům soudů nebo ministerstvu spravedlnosti, které podle zákona nejsou orgány činné v trestním řízení. Těmi jsou policejní orgán, státní zástupce a soud. Dokonce se pracovníci uvedených rezortů vzájemně smluví proti oznamovatelům a záměrně odpovídají nevěcně a s obdobným obsahem odpovědi a společně kryjí trestné činy soudců.

Konkrétní případy lze doložit od mnoha občanů z celé České republiky za období posledních deseti let (např. nezákonné činy Mgr. Hany Raškové aj). Soudci se stali jakýmisi “privilegovanými pachateli" na něž se nevztahuje trestní zákon a trestní řád. Za trestné činy spáchané v pracovní době, jsou někteří konkrétní soudci ještě navíc nadstandardně placeni státem. Takové výhody neexistují pro soudce nikde na světě. Tento stav je nadále neúnosný a neudržitelný. Tyto otázky je nutné otevřít k veřejné diskusi a neodkladně řešit.