Třicáté výročí Charty 77 a podivná profesura Janoucha.

Ing. Petr Uhl tvrdí, že F. Janouch lže a zneužívá svého veřejného vystoupení v solidaritě s Yektou Uzunogluem a v kritice české justice, jež je podle F. Janoucha jako celek nefunkční, nespravedlivá, případně zkorumpovaná či jinak shnilá. Tento názor v žádném případě prý Ing. Petr Uhl nesdílí! Ing. Petr Uhl má na takový postoj nepochybně právo, ale plete se, šeredně plete se a tímto názorem pravdu o tom, že české justice, jako celek je naprosto nefunkční, nespravedlivá, pravděpodobně i zkorumpovaná či jinak shnilá, tím to ani neomluví ani nezmění ...

Jiří Pallas napsal 24.3. 2007 Petru Uhlovi

Milý Petře,

třicáté výročí Charty 77 se soudě z tvého dopisu stalo zlomem k přístupu k mapování historických skutečností v souvislosti s Chartou 77. Spolu s informací jsi rozeslal moji poznámku o podivné profesuře Františka Janoucha (PDF-Důkaz). Vymýšlet si tituly je samo o sobě směšné, pokud to ovšem není vymyšlený titul používán třeba jako podpora argumentů v odborné diskuzi. Tím jsou dnes postiženi třeba odpůrci atomové energie a další skupiny, které se snaží veřejně diskutovat o problémech životního prostředí. Janouchovou "autoritou" však byli již dříve postiženi naši přátelé ve Švédsku, tedy ti, kdo ve skutečnosti zakládali Nadaci Charty 77, jako Peter Larsson, Peter Gavelin a další lidé z Východoevropského výboru (a já). Janoucha jsme přizvali později a vzhledem k jeho "titulu" se nám zdál vhodný jako předseda. Já jsem se věnoval především vydávání desek zakázaných umělců (celkem 22 LP desek, nadace nepřispěla na jedinou, půjčila na jednu). Poslední z nezávislých členů nadace odešel Peter Larsson na protest proti tomu, že Janouch "míchal" dohromady soukromou a nadační ekonomii. Výsledkem bylo, že při první návštěvě Václava Havla nebyl pozván nikdo z těch, kdo nadaci pomáhali zakládat, pomáhali s vydáváním a pašováním nahrávek z Československa a pašováním desek zpět do Československa. Nikdy se jim nedostalo ani nejmenšího oficiálního poděkování. Důvod lze možná vyčíst z jednoho z dopisů zaslaných p. Janouchem Václavu Havlovi. Kopie tohoto dopisu je v držení P. Larssona. Dopis je prošpikovaný pomluvami. Bohužel se Václav Havel nedokázal zeptat na názor i druhé strany.

Proč to píši? V souvislosti s dokumentováním historie Charty 77 se domnívám, že je důležité říci pravdu i o nadaci, která jméno Charty 77 používá, ale přesto F. Janouch opakovaně odmítal do nadace přijmout zástupce jmenované mluvčími Charty 77. O tom ostatně vypovídá kdysi chystaný dokument Charty 77, který přikládám (PDF-Důkaz). Stejně tak odmítl Janouch abychom (Jaroslav Suk a já) dostali přístup k účetnictví Nadace Charty 77 ve Stockholmu. František Janouch totiž změnil formu na soukromou nadaci, která na rozdíl od veřejně prospěšných nadací, je v podstatě neprůhledná a ten kdo nadaci kontroluje může za prostředky nadace třeba objíždět svět. Tehdejší mluvčí Charty 77 i zakladatelé nadace jsou stále naživu a  při smyslech, není tedy těžké dokumentovat skutečný stav věcí, pouze se zdá, že chybí vůle?

Petře,

pokud se stejně jako já domníváš, že je důležité doložit i historii lidí, kteří Chartě 77 nezištně pomáhali, prosím tě pomoz mi s nalezením cesty jak neproměnit tisíckrát opakovanou lež na pravdu.

Zdravím Jirka Pallas

P.S. Ještě doplněk - Desek jsem nechal vyrábět mnohem více, protože jsem je zdarma rozesílal do ČR. Na pašování si odebíral občas desky i Pavel Tigrid a Jan Kavan, ale těm jsem je posílal za cenu, za kterou se desky vyráběly. Janouch si desky nekupoval ani pro sebe, na rozdíl třeba od Mlynáře, Kohouta a několika dalších, kteří chtěli posílat automaticky vše co vydám.

P.P.S. Podotýkám, že Janouchovi nelze upřít zásluhy, třeba o to, že zastřešil konto Bariéry. Osobně se domnívám, že nadace jsou v demokratické společnosti kontraproduktivní. Prostředky postiženým či jinak potřebným má rozdělovat společnost, a nikoli libovůle skupinky či jedinců. F. Janouch nerozděloval nikdy peníze ze své kapsy, přerozděloval dary jiných.

Otevřený dopis signatářům Charty 77

Vážení přátelé,

dne 13. března bylo v pražském kostele svaté Anny („Na křižovatce“) při vzpomínkovém setkání k 30. výročí založení Charty 77 uděleno slovo i Františku Janouchovi, který se zaměřil na současný špatný stav české justice. Nepamatuji si jeho slova přesně, ale vyjádřil se v tom smyslu, že kdyby Petr Uhl začátkem 90. let věděl, jak bude dnes česká justice vypadat, pak by tehdy nerozpouštěl „svůj VONS“.

Nebyl to „můj“ VONS a v době jeho rozpuštění jsem nebyl jeho členem, vystoupil jsem z něj už v únoru 1992, po roce, kdy jsem se už vzdal činnosti. Cítil jsem se dotčen samozřejmostí, s níž mě F. Janouch zahrnul mezi negativistické odmítače české justice, podle nichž je jako celek nefunkční, nespravedlivá, případně zkorumpovaná či jinak shnilá. Tento názor v žádném případě nesdílím. A protože můj výkřik, že F. Janouch lže a bere si mě neoprávněně do úst, neslyšeli ani v tom kostele všichni, píšu tento dopis.

Jsem kritický i k justici, dokazují to moje komentáře v Právu za 15 let, avšak podobně jako většina někdějších chartistů jsem odpůrcem negativistického postoje k poměrům, nejen k justici.

F. Janouch se angažuje v solidaritě s Yektou Uzunogluem. Na vzpomínkovém večeru ji učinil dokonce předmětem svého vystoupení, i když tento podnikatel neměl s Chartou 77 nic společného. Tím F. Janouch zneužil svého veřejného vystoupení před někoika sty osob.

V letech 1994 – únor 2000 bylo v trestní věci proti Y.Uzunogluovi co kritizovat, byly v ní nejen průtahy, ale, zdá se, i horší věci (pokusy o podvržení důkazů). V posledních sedmi letech se ale nic takového neděje, soud v roce 2003 stíhání zastavil pro nepřípustnost (délku řízení), ale vyšší soud vyhověl stížnosti státního zástupce a nařídil v řízení pokračovat, podle mne správně. Víc než rok předtím trvalo, než Turecko odmítlo stíhání převzít. Ale hlavně: řízení se protahovalo i kvůli obstrukcím obžalovaného a jeho obhájce. Podle názoru některých pozorovatelů je přístup soudu k jednání obžalovaného v soudním řízení až příliš tolerantní.

Solidarita s Y. Uzunogluem byla poslední rok založena na právně obtížně uskutečnitelném požadavku – který ani neodpovídá provedeným důkazům - aby byla „stažena“ obžaloba a obžalovaný „prohlášen“ za nevinného, tedy zřejmě bez porady a rozsudku. Solidarita je nyní nesena v duchu toho, že Uzunoglu je nevinen. Soudu se vytýká, že nepřihlédl k písemným vyjádřením různých institucí učiněným ve prospěch obžalovaného, ačkoliv to podle trestního řádu učinit nesměl. Připomínají se zásluhy a předchozí život Y. Uzunoglua, které jsou založeny jen na jeho tvrzeních, např. politická perzekuce v ČSSR v roce 1979, jeho boj za lidská práva, a potlačují se nejasné stránky jeho života (vývoz zbraní z Československa, finanční spolupráce s politicky vlivnými lidmi v ČR). Pomíjí se agresivní vystupování obžalovaného k soudu, jeho výhružky i vůči soudci, jeho slova o pohrdání soudem, nadávky státnímu zástupci („rasista“, „fašista“, „árijec“ ?!), svědkům („turecký parchant“), jeho teorie spiknutí, do něhož se zapojil i soud atd.

Y. Uzunoglu nějak žil, něco dělal a část z toho popsala – jistě částečně nepravdivě – i ČTK, která za 13 let o něm vydala okolo 220 zpráv. Jen malá část jeho jednání, kdy byl podezřelý z porušení zákona, byla zahrnuta do obvinění a ještě menší do (současné) obžaloby. A jen za část toho byl nyní nepravomocně odsouzen. S výjimkou délky a vad řízení 1994 – 1999 se jeho případ nevymyká standardnímu postupu v jiných případech s mezinárodním prvkem.

Mnohým stoupencůmY. Uzunoglua jde ale o to, aby poukazovali „na obecný rozklad a neřád v policii a justici“. Pokud projevují negativistické postoje k novým, podle mne demokratickým společenským poměrům lidé jako senátor Štětina (za SZ), Jan Šinágl, Martin Vadas a Vladimír Hučín, kteří jsou duchovně spojeni i bojem proti komunismu, mohu jen proti těmto názorům vystupovat, případně je ignorovat. F. Janouch tak ale činí jménem Nadace Charty 77, kterou veřejnost chápe jako Chartu samotnou nebo aspoň jako její část. I Václav Havel, který se připojil k solidární hladovce za Y. Uzunoglua, je spojován s Chartou 77. Libuše Šilhanová tak činí jménem Českého helsinského výboru, který je „dítětem“ Charty 77 , V minulosti se zabýval jen průtahy a vadami řízení a nebil se za Uzunogluovu nevinu jako dnes.

V této souvislosti Vám posílám čtyři texty:

1. Svůj komentář v deníku Právo z 30.března o procesu s Yektou Uzunogluem

2. Dopis Jiřího Pallase (podepsal Chartu v prosinci 1976 a byl donucen k emigraci)

3. Potvrzení z roku 1991, že František Janouch není a nebyl ve Švédsku profesorem

4. Návrh dokumentu Charty 77 z r. 1991 – pokynem „nepublikovat“ se necítím po 15 letech vázán.

S pozdravem Petr Uhl V Praze 31. března 2007

Právo 30.3._Petr_Uhl_Uzunoglu Skandální chyby, povrchní odsudky

Petr Uhl

Vykonaná vazba 31 měsíců by byla i pro státního zástupce, který u Obvodního soudu pro Prahu 4 nyní zastupoval obžalobu proti Yektovi Uzunogluovi, dostatečným trestem. Část žalované činnosti už nebylo možno po 12 letech prokázat a Uzunoglu dostal včera 24 měsíců podmíněně na pět let. Odvolal se.

Soud to sice neřekl, ale pochybení policie a státního zastupitelství a průtahy byly v této trestní věci skandální, byly i pokusy o podvržení důkazů.

Případ se táhne od roku 1994, kdy našli v kanceláři, kde podnikatel Uzunoglu ubytovával své zaměstnance, ztýraného Turka. Uzunoglua tehdy obvinili z přípravy dvou vražd a trestných činů vydírání, omezování osobní svobody a podvodu. Po procesních zmatcích byla nová obžaloba podána v roce 2000, soudní řízení začalo v roce 2001.

Turecko, jehož býval Uzunoglu občanem a kde žili svědci a další obžalovaní, ale odmítlo stíhání převzít. Pak zase nejezdili z Turecka svědci. Proces se protahoval i kvůli obstrukcím obžalovaného. Předseda senátu soudu pro Prahu 4 Vítězslav Rašík, který včera vynesl rozsudek, řízení v roce 2003 jako nepřípustné kvůli délce řízení zastavil, ale Městský soud v lednu 2004 nařídil, aby pokračovalo. Uzunoglu vystudoval v 70. letech v Praze medicínu, v roce 1979 byl vyhoštěn. Pak žil v Německu, které mu udělilo občanství, ve Francii a po roce 1989 opět v Praze. Do Turecka vyvážel motorová vozidla, byl generálním zástupcem firmy ŠkodaPraha pro Střední východ a financoval přednášky Václava Klause. ODS tehdy zdarma získala 30 tisíc výtisků knihy Ekonomické perspektivy ČR, jejímiž spoluautory byli i on a Klaus. Zakládal obchodně-výrobní společnosti v ČR, v Německu i Turecku. Obvinění bylo přes průtahy prověřováno, zůstalo jen to, kdy zjištěné skutečnosti odůvodňovaly závěr, že se skutek stal, je trestným činem a dopustil se ho Uzunoglu. O jeho vině v případě týrání z roku 1994 musel rozhodnout soud.

Pak se ale začali ozývat Uzunogluovi stoupenci, od Františka Janoucha až po Václava Havla, i ten se připojil k solidární hladovce. Janouch mluvil o jeho případu i na slavnostním večeru k 30. výročí Charty 77, propagoval tam jeho nevinu, i když Uzunoglu neměl s Chartou nic společného. Loni se Uzunoglu stal laureátem Ceny Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace Charty 77 za občanskou statečnost.

Za Uzunoglua se bere i předsedkyně Českého helsinského výboru Libuše Šilhánová. „Nezabýváme se případem z hlediska viny či neviny,“ uvedl výbor v roce 1996, kdy protesty proti průtahům a vadám řízení byly na místě. Škoda že tento výbor, který je také „dítětem“ Charty 77, žádá nyní i stažení (?) obžaloby a prohlášení (!) jeho neviny. Petice Žalujeme přirovnala loni Uzunogluovu věc k Dreyfusově aféře!

Uzunoglu říká, že je obětí spiknutí zosnovaného jeho bývalou obchodní konkurencí. Policie, státní zastupitelství i soudy se prý vzájemně kryjí. Požaduje i potrestání soudce Rašíka. Obžalovaný se podle zákona smí hájit jakýmkoli způsobem, ale občan může v právním státě hájit jen jeho právo na řádný proces a na přiměřenou dobu jeho konání. I soudce je jen člověk a zastrašit ho lze. Byl by to ale trestný čin.

Janouchova slova na oslavě Charty 77 ukazují, že ochráncům Uzunoglua jde o odhalení české justice jako shnilé. Jeden účastník hladovky o tom napsal: „Hladovíme proto, abychom upozornili představitele státu na obecný rozklad a neřád v policii a justici, MUDr. Uzunoglu je jen jedním z příkladů nefunkčnosti celého polistopadového systému trestního řízení!“ Možná i nedemokratičnosti celého režimu. I na takový názor má občan právo, spousta lidí kvůli němu nechodí ani k volbám. Je smutné, přidávají-li se k takovým povrchním odsudkům i chartisté.

Petr Uhl