MěÚ Tábor se brání referendu svých voličů jak Husité ?

Výzva MěÚ vyjadřuje jednak naprosté pohrdání navrhovateli referenda a občany, kteří návrh podepsali, jednak je dokladem úplného nedostatku právního vědomí jejího autora. Nezákonnost výkladu MěÚ lze totiž dovodit již ze samotné dikce § 11 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, na který se MěÚ odvolává. Ten hovoří pouze o "vlastnoručním podpisu", adresa tedy a contrario nemusí být napsána vlastnoručně - jinak by zákonodárce neupřesňoval, že podpis vlastnoruční být musí. Slovo vlastnoručně by vložil na počátek věty, souslovím „uvede vlastnoručně“. Takto je zřejmé, že vlastní rukou musí být údaje pouze signovány.

Tisková zpráva Sdružení pro klidný Tábor

V úterý 23.2.2006 obdržel přípravný výbor místního referenda o dopravních problémech Tábora vyjádření Městského úřadu, podle kterého nelze referendum vyhlásit.

„Vyjádření úřadu postrádá elementární právní logiku a je v příkrém rozporu se zákonem. Budeme se proti němu bránit žalobou, jejíž úspěch považuji za hraničící s jistotou. Příslušní úředníci by pak měli nést náklady, které Městu v souvislosti se soudním sporem vzniknou. Nadto byl podle mého názoru spáchán trestný čin maření referenda“, říká jeden z iniciátorů referenda, právník JUDr. Miloš Tuháček, specializující se na problematiku místní správy a přímé demokracie.

„Důvod odmítnutí referenda, spočívající dle úřadu v tom, že každý z tří a půl tisíce občanů nenadepsal vlastnoručně na podpisový arch slovo „Tábor,“ považujeme za drzý výsměch aktivitě lidí, kteří se chtěli vyjádřit k problémům Města. Vyzýváme je, aby dali městským úředníkům najevo, co si o tomto postupu myslí. Politici i úředníci musí na vlastní kůži pocítit, že si nemohou dovolit všechno“, říká navrhovatelka referenda Ing. Michaela Petrová.

Sdružení Pro klidný Tábor kromě právních kroků vyzývá voliče, aby navštěvovali a telefonovali městským úředníkům a politikům a požadovali změnu názoru úřadu. Za chod městského úřadu je odpovědný tajemník Ing. Šrámek (ODS) a nepřímo též starosta města Dědič (ODS), který se přes svůj odpor k demokracii, který již překročil všechny myslitelné meze, uchází o zvolení do Poslanecké sněmovny.

V Táboře 24.2.2006

Ing. Michaela Petrová, tel. 732154145
JUDr. Miloš Tuháček, tel. 606215619

Zde ve formátu PDF je: “Výzva k odstranění nedostatků” č.j, METAB 12024/2006/OVV/Hel, zpáchaná magistrem Helmou, vedoucího odboru vnitřních věcí MěÚ Tábor, ze dne 22.2.2006.

K nezákonnosti stanoviska Odboru vnitřních věcí MěÚ v Táboře ze dne 22.2.2006, č.j. METAB 12024/2006/OVV/Hel k nedostatkům návrhu na vyhlášení referenda o dopravních problémech na území města Tábora.

Městský úřad v Táboře, odbor vnitřních věcí, vyzval navrhovatele referenda k odstranění nedostatku návrhu, který dle MěÚ spočívá v nedodržení ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, kde je uvedeno, že "oprávněná osoba podporující konání referenda uvede na podpisovém archu své jméno, příjmení, datum narození, adresu a připojí vlastnoruční podpis". Městský úřad dovozuje, že "v  daném případě bylo zjištěno, že z celkového počtu 3 431 podporovatelů uvedlo pouze 108 oprávněných  osob na podpisových arších veškeré údaje v souladu s tímto ustanovením. Tento výsledek zapříčinilo, dle názoru městského úřadu, do značné míry použití podpisových archů s předtištěným názvem města ve sloupci uvedeném pro uvedení adresy". Jinak řečeno, MěÚ Tábor dovozuje, že z předložených 3 431 podpisů je pouze 108 platných, zbylých 3323 podpisů občanů je neplatných, protože občané nenapsali slovo "Tábor" do kolonky adresa vlastnoručně. MěÚ Tábor vyzval navrhovatele, aby do 90 dnů odstranili nedostatky návrhu, což by v praxi znamenalo pouze jediné – téměř tři a půl tisíce občanů Tábora by se muselo dostavit na určené místo, škrtnout předtištěné slovo „Tábor“ a vypsat je znovu ručně…

Výzva MěÚ vyjadřuje jednak naprosté pohrdání navrhovateli referenda a občany, kteří návrh podepsali, jednak je dokladem úplného nedostatku právního vědomí jejího autora. Nezákonnost výkladu MěÚ lze totiž dovodit již ze samotné dikce § 11 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, na který se MěÚ odvolává. Ten hovoří pouze o "vlastnoručním podpisu", adresa tedy a contrario nemusí být napsána vlastnoručně - jinak by zákonodárce neupřesňoval, že podpis vlastnoruční být musí. Slovo vlastnoručně by vložil na počátek věty, souslovím „uvede vlastnoručně“. Takto je zřejmé, že vlastní rukou musí být údaje pouze signovány.

Na právní úkony občanů při realizaci jejich práva se navíc vztahují obecná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, týkající se náležitostí právního úkonu, především jeho určitosti a svobody vůle, dle § 37 OZ. I kdyby občané podepsali své jméno vlastnoručně za adresu, která by byla celá předtištěna, neměnilo by to nic na skutečnosti, že svobodně a určitě vyjádřili svoji vůli, aby referendum o otázkách v navrženém znění bylo zastupitelstvem města vyhlášeno. Typicky správní řád rovněž požaduje, aby občan uvedl v podání určité údaje, ale nerozumí se tím, že tak musí učinit vlastnoručně a taky se tak v praxi neděje – podání jsou psány na počítači a ručně pouze podepisovány...

Domníváme se, že předmětným jednáním autor výkladu, ať už jím byl kdokoliv, mohl reálně naplnit skutkovou podstatu trestného činu maření přípravy a průběhu voleb nebo referenda, podle § 177 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Autor výkladu si musí být vědom, že „nedostatky“ by navrhovatelé reálně nemohli do 90 dnů „odstranit“, a stanovisko tak hrubým způsobem maří přípravy referenda. Jedná se o tzv. nepřímý úmysl, kdy pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Každopádně je stanovisko MěÚ v rozporu se základními zásadami správního řízení, které se dle § 177 správního řádu vztahují na výkon veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. Je to zákaz neužití pravomoci (§ 2 odst. 2 zákona v návaznosti na čl. 2 odst. 3 Ústavy) zásada zákonnosti (§ 2 odst. 1) povinnost vycházet občanům vstříc (§ 4 odst. 1 zákona) a pokud možno je co nejméně zatěžovat (§ 6 odst. 2). Výzva MěÚ není správním rozhodnutím a může být tedy kdykoliv nahrazena pozdějším stanoviskem, se změněným – zákonným - obsahem. Je na místě, aby tento spektakulární příklad zneužití pravomoci neprodleně napraven byl, neboť jinak hrozí městu, které zdůrazňovalo svoje prvenství v zavedení prvku přímé demokracie do řešení širších veřejných záležitostí, enormní ostuda, zbytečné právní spory a zodpovědným pracovníkům úřadu sankce za porušení svých povinností.