Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.

Soudce je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce , je povinen odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, nesmí se při výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran ... Tak praví litera zákona. Jaká byla a je realita v případě soudního stíhání Vladimíra Hučína popisuje účastnice soudních jednání vedených soudcem Jelínkem v Přerově.

Soudce Jelínek není takový génius, aby tak obšírný a důkladný komplot proti Vladimírovi Hučínovi vymyslel sám. Při jeho věku nemá pro toto předpoklady a je otázkou, proč to dělal a dělá. Je otázkou, zda je schopen si uvědomit realitu toho, že "Boží mlýny" melou a každého jedno dne semelou. Je otázkou zda chápe, že se stal "bílým koněm" kohosi a že neexistuje žádná dostatečná odměna, která by mohla ulehčit jeho svědomí, jež v těchto dnech nepochybně čisté mít nemůže. Až toto pochopí, bude již pozdě. Pozdě je ale je již v každém případě. Člověk jednající proti základním principům morálky a slušnosti je člověk morálně zlomený, duševně prázdný, neschopný vést řádný občanský a lidský život. Jeho život nikdy nebude naplněn radostí a štěstím. Je vyvržen ze společnosti slušných lidí, je zatracen ... je mi ho líto ...

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.

Ze zákona 6/2002 Sb. § 80 o soudech a SOUDCÍCH jsem vyjmula odstavec 6. (6) Soudce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů.

Všichni jsme byli dnes 23. listopadu 2005 u Okresního soudu v Přerově svědky, že soudce Michal Jelínek, předseda senátu svým chováním porušil kromě dobrých mravů ustanovení tohoto paragrafu vůči úctyhodným účastníkům přítomným v soudní síni v závěru vleklého a vlekoucího se procesu s Vladimírem Hučínem, někdejším dlouholetým pracovníkem Bezpečnostní informační služby.

Byli jsme svědky situace, kdy se konkrétně a otevřeně a zjevně celým výrazem vysmíval člověku, který by mohl byt jeho otcem (jak hrůzná představa). Dopustil se tohoto porušení zákona  při  velmi závažné závěrečné řeči, při které nesmí být obviněný přerušen soudem. Tohoto práva Vladimír Hučín využil beze zbytku a brilantně.Vmetl soudci i státní zástupkyni do tváře to, čeho se jim výchovou ani studiem nedostalo, poukázal na absenci charakteru, nutného k výkonu soudcovského povolání a na důsledky, které jim tento postoj a počínání přinese v životě.

Soudce se povýšeně a zle usmíval. Nikdy jsem takový výraz na tváři nikoho neviděla. Působil dojmem, jako by se těšil, až to Vladimíru Hučínovi, který jakoukoli vinu popírá a konečně před veřejností a přáteli, po  jejich velmi silném několikaletém úsilí, aby bylo naplněno ústavní právo a proces byl veřejný a před úctyhodnými advokáty vysokých odborných i morálních kvalit měl možnost tuto skutečnost nezvratně prokázat,   při vynesení rozsudku, předem připraveném, „osolí.

Soudce tímto ohavným gestem zpochybnil veškerou vážnost a nezávislost  soudcovského stavu, prozradil se. Vysmál se celému životu Vladimíra Hučína a jeho úsilí o vybudování spravedlivé společnosti, zbavené komunistické a totalitní hydry.  Vysmál se otevřeně létům, které tento člověk strávil v komunistických věznicích,  za svůj aktivní odpor vůči zákonem odsouzenému  zločinnému komunistickému režimu a boji proti jeho jeho slouhům.  Vysmál se zjevně  i jeho počínání, jímž se snažil v rámci své desetileté práce v bezpečnostních složkách státu budovat a ochraňovat demokracii v teto zemi, jak mu velel zákon a jeho svědomí.  Vysmál se člověku, který před tímto soudem prokázal, že byl vyhodnocován jako vynikající pracovník svými nadřízenými, konkrétně dnešním ministrem vnitra. Vysmál se mu tváří v tvář ve chvíli, kdy Vladimír Hučín, oběť zločinného  komplotu, což bylo před soudem jasně svědecky  prokázáno, oběť sil nepřátelských demokracii  ve zpravodajské službě, napojené na komunisty a neméně nebezpečné sociální demokraty byl nucen obhajovat svou nevinu, zatímco je na soudu, aby obviněnému  údajnou vinu prokázal.

Vysmál se mu den před vynesením rozsudku. Jistě věděl proč. Nebyl to hezký úsměv, na jeho tváři byl těžko popsatelný výraz, výsměšný, shovívavý úšklebek, výraz člověka, disponujícího neomezenou mocí, kterou mu dává pouze soudcovský talár, oddělující jej od řadových občanů. Výraz člověka, který má za zády státní a politický aparát a je si toho plně vědom. Nebyl to radostný úsměv z dobře splněného zadání. Byl to naprosto urážející a ponižující úšklebek.

Zapomněl, při vidině kariéry, jak mu Vladimír Hučín velmi srozumitelně připomenul, stejně jako státní zástupkyni, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Státní zástupkyně se nesmála. Patrně nesplnila úkol. Všechny body pracně vykonstruované obžaloby byly, jak jsme byli v hojném počtu svědky, vyvráceny.  Dost možná, že se Vladimír Hučín zítra při vynesení rozsudku nebude mít čemu smát. Morálně stojí tak vysoko, a je si toho vědom, že se jej žádný úsměšek na tváři člověka v soudcovském taláru,  jenž žádný charakter nemá,  nemůže dotknout. Rozsudek na této skutečnosti nemůže nic změnit. Vladimír Hučín se  ctí obhájil svou nevinu a může hrdě pohlédnout do očí komukoli. Na rozdíl od soudce Michala Jelínka.

Chci za všechny účastníky poděkovat Vladimíru Hučínovi za jeho statečnost a rezistenci, stejně, jako on veřejně poděkoval v soudní síni lidem, kteří v něj věří a po celou dobu jej v jeho boji podporují. To jsou skutečné hodnoty, které v životě rovných lidí něco váží.    

Claudie Nikolajenková, Přerov 23. listopadu 2005

-------------------

6/2002 Sb. ZÁKON ze dne 30. listopadu 2001 o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)

§ 62

Slib

     (1) Soudci po jmenování do funkce a přísedící po zvolení do funkce skládají tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.".

Oddíl 2 Práva a povinnosti soudců a přísedících

§ 79

     (1) Soudci a přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.

     (2) Nikdo nesmí narušovat nebo ohrožovat nezávislost a nestrannost soudců a přísedících.

§ 80

     (1) Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

     (2) V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména

o     a) je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst,

o     b) je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce,

o     c) je povinen odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví,

o     d) se nesmí při výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním a sdělovacími prostředky,

o     e) musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků,

o     f) dbá svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována.

     (3) Soudce je povinen vykonávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví. Při své rozhodovací činnosti soudce zejména

o     a) je povinen poskytnout každému účastníku řízení nebo straně soudního řízení anebo jejich zástupcům plnou možnost k uplatnění jejich práv; nesmí však od nich, s výjimkou případů stanovených zákony o řízení před soudy, jednostranně přijímat nebo jim podávat informace nebo s nimi jednat o skutkové podstatě projednávané věci nebo o procesních otázkách, které na ni mohou mít vliv,

o     b) dbá o to, aby jeho rozhodnutí bylo srozumitelně a pečlivě odůvodněno.

     (4) Soudce je povinen při své činnosti mimo výkon funkce soudce a při výkonu svých politických práv si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušovala důstojnost soudcovské funkce anebo mu nebránila v řádném výkonu funkce soudce.

     (5) Soudce je povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce zejména

o     a) nesmí umožnit, aby jeho funkce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů,

o     b) nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, zastupovat účastníky soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce.

(6) Soudce je povinen

zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů.