Nejdražší český cirkus uvařený v RaJ, státním podniku.

Akce proti CzechTeku za více jak 31 milionu korun, byla dlouhodobě připravovaná za účelem prosadit "zákonný" nástroj na omezování a zakazování ústavou zaručeného práva shromažďovacího. Obávám se, že zákrok policie proti technařům byl naplánován, aby ovlivnil poslance a naladil veřejnost pro přijetí pendrekového zákona č.3 ...

Motto: Paroubek se také vyslovil pro změnu zákonů, které by pořádání akcí typu CzechTek do budoucna lépe upravily. „Chtělo by určitou změnu zákona udělat, měla by tam být (v zákoně) jasně řečená odpovědnost starostů obcí, aby oni rozhodli, zda to na svém katastru chtějí, nebo nechtějí, to v tuto chvíli tady není,“ řekl. Změny v zákonech již připravuje ministr vnitra.

„Sebekriticky musím říci, že jsem to podcenil. Já jsem nevěděl, co je to CzechTek. Já jsem nevěděl, k jakým problémům může dojít. Já jsem to tolik nesledoval. Slibuji, že tyto věci budu napříště sledovat,“ řekl Paroubek.

Vláda a policie si měly podle něj již dopředu říci, čemu dávají přednost. "Jestli řekněme nerespektování osobního vlastnictví, nerespektování zájmu některé obce nebo dáváme přednost tomu, aby nějaká akce proběhla free," řekl.

pořad České televize Otázky Václava Moravce

Vedle toho, že jsou to bláboly někoho, kdo buďto neví, co říkal před chvilkou, nebo si myslí, že on je ten chytrý a ti druzí jsou absolutní idioti, (mám obavy, že opak je pravdou,) je to důkaz toho, jak hluboko celá společnost klesla, když s úšklebkem a kousavými poznámkami přihlíží trapnému šaškovaní někoho, komu byla svěřena vláda nad touto zemí.

V příloze zasílám 71. sloupek Martina Stína  a materiály, které MV vypracovalo za účelem prosazení pendrekového zákona č.3-nedivil bych se, kdyby ho vypracovali titíž komunističtí pohrobci, kteří pracovali pro Čalfu a vnitro před listopadem 1989. Lze se domnívat, že policejní akce proti Czech Teku, která přišla daňové poplatníky na více jak 31 milionu korun, byla dlouhodobě připravovaná za účelem prosadit "zákonný" nástroj na omezování a zakazování ústavou zaručeného práva shromažďovacího. Obávám se, že zákrok policie proti technařům byl naplánován, aby ovlivnil poslance a naladil veřejnost pro přijetí pendrekového zákona č.3

Ústava České republiky ze dne 16. prosince 1992

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

Hlava první

Obecná ustanovení

Článek 1

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.

Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Článek 3

(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Článek 4

(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.

Článek 7

(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému,  nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Článek 10

(1)Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Článek 19

(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy. 

Jak je vidět, zakročující policie a následně lhoucí politici svým jednáním hrubě zasáhli do ústavních práv naších spoluobčanů. Porušili Čl.1, a Čl.3 neboť jim upírali a stale upírají jejich práva. Čl.5, neboť na jedné straně tolerují sešlosti skinů, nebo sportovních fanoušků a jim vnucuji povinnost ohlašovací, ač ústava nic takového neukládá a výslovně nepřipouští, aby státní zprava o svobodě shromažďovací jakkoli rozhodovala.

Flagrantně zasáhli do jejich práv, zaručených ČL.7 listiny, tím, že policisté je nepřiměřeně bili a de facto mučili, politici tím, že toto jednání schvalovali a omlouvali chováním účastníků Czech Teku. Následně je Paroubek veřejně urážel tím, jak se o nich vyjadřoval a pomlouval. Dopustil se neúctě k ústavě a k spoluobčanům. Čl.10. listiny. Útokem na cizince demonstroval nejprimitivnější xenofobii.

Pokud by předkládaný pendrekový zákon č.3, omezující právo shromažďovací, byl parlamentem ČR schválen, bylo by to jednoznačně v rozporu s Ústavou - Listino základních práv a svobod, Čánku 19.

Je znepokojující, že navrhovatel Bublan a jeho šéf Paroubek jsou ignoranti, neznalí nejvyšší právní normy České republiky, Ústavy ČR.

Chtěji snad, za účelem posílení své moci a policejních pravomocí a omezením občanských práv, nakonec změnit ústavu a tím deklarovat, že mezinárodní úmluvy a pakty jsou pro ně cárem papíru a to jen proto, že nejsou schopni se ve svém omezeném pojímání a chápání světa vypořádat s novým fenoménem.

Květinová generace také kouřila trávu a hašiš, experimentovala s LSD, hlásala volnou lásku, namísto pokrytecké a spořádané promiskuity a kašlala na hodnoty, které uctívali jejich rodiče. Nakonec to byla ona, která změnila mnohé v myšlení  Američanů a následně ovlivnila vše, včetně politiky. A to i přesto,že americká administrativa používala proti ní místo síly argumentů, násilí a diskriminaci.

Politici by si měli uvědomit, zejména po naší  zkušenosti s totalitou, že dějinný pohyb se nedá zastavit.  Pokud budou používat opět zákazů,útlaků a represivních nástrojů moci, ve jménu zákona, veřejného pořádku a řádných občanů (dříve pracujícího lidu) nevyvolají tím bouři ve sklenici vody, můžou zapříčinit politické tsunami.

Ti mladí lidé, o který Bublan a Paroubek šíří nepravdu a pomlouvají je (dopouštějíce se tím porušení článku 10 listiny) disponují velkým inteligenčním a tvořivým potencionálem. Pohoršení, které svým uvolněným až, pro některé, patologickým chováním, vzbuzují, nijak neopravňuje je odsuzovat. Davy spořádaných občanů své životní partnery sexuálně podvádí, holdují promiskuitě, s chutí sledují pornografické prasečiny, biji své ženy a fyzicky a psychicky trýzní své děti, a to vše v tichosti a za obecného souhlasu většiny. O jakou morálku se to jedná? Nebude li politickými analfabety a zblbleci u moci respektováno právo teto mladé generace, být svobodnými a jinými-odlišnými, může se stát, že tyto zombie totality smete vyprovokovaná síla jenž si nyní pouze hraje a nikoho neohrožuje.

Srdečně zdraví John Bok

Za případné chyby se omlouvám-jsem unavený a naštvaný-to jsem pak nepozorný

NEJDRAŽŠÍ ČESKÝ CIRKUS

Martin Stín, Praha

Psáno pro Politikon Media 18.8.2005 jako 71.sloupek

martin.stin@seznam.cz

Úterní noviny přinesly ohromující zprávu z úst mluvčí policejního prezidia o šílených nákladech na policejní zásah proti účastníkům CzechTeku. Je-li zpráva pravdivá, PČR rázem získala nárok, aby byla považována za nejdražší český cirkus. Potlačování trestné činnosti je samozřejmě téměř vždy ekonomicky ztrátové, ale zde šlo především o preventivní akci, zahájenou dříve, než se kdokoli z účastníků stačil dopustit aspoň přestupku, a nepoměr mezi velikosti škod, jež snad PČR měla odvrátit, a bezuzdným plýtváním státními penězi vyráží dech. Přiměřenost zásahu musí být poměřována i z tohoto hlediska, byť ranění na obou stranách jsou samozřejmě daleko vyšší cenou za zvůli státu. S hořkostí jsem si vzpomněl na státní zástupkyni, která kdysi zakázala policistům dokončit objasňování trestného činu proti mému majetku, které by si vyžádalo několik set korun nákladů, zatímco mnou utrpěná škoda převyšovala tři miliony korun. Pravda, tehdy šlo o to, zabránit usvědčení známého podnikatele, všemožně ochraňovaného i v jiných případech, takže státní peníze by byly nepochybně vyplýtvány, kdežto u Mlýnce šlo o zmasakrování mladých lidí, kteří nepřijímají konzumní způsob života většinové společnosti (tedy do jisté míry i můj) a nejsou asi voliči stran novodobé Národní fronty, je to tedy účel bohulibý, ospravedlňující jakoukoli finanční rozmařilost.

Nicméně jsem zapochyboval o správnosti údajů, protože ze zkušenosti vím, že to, co říkají ministři vnitra, policejní prezidenti, kontrolní orgány PČR, Inspekce ministra a policejní mluvčí občas nemá s pravdou nic společného. Zásah měl stát 31,25 mil. Kč, z toho za mzdy nasazených policistů mělo být utraceno 25,97 mil. Kč. Doufám, že v nákladech na mzdy jsou započítány i odvody na sociální a zdravotní zabezpečení. Přihlédnu-li k tomu, že kromě policistů, účinkujících přímo na místě, musíme počítat s úsporně organizovaným velitelským zázemím a logistickou podporou (PČR přece jinak než úsporně své akce ani organizovat neumí), odhaduji, že se zmíněná částka rozdělila mezi 1.500 policistů. Možná se ale tentokrát vloudila do organizace chybička, snižující obvyklou úspornost nasazení policie, připusťme tedy celé dva tisíce. Pak účast jednoho policisty přišla na 12.985 Kč. Cirkusové představení na místě trvalo dva dny. Ať počítám, jak počítám, z částky 6.492 Kč za jeden den zneužívání muže zákona se k obvyklým údajům o špatných mzdách policistů nedopracuji. PČR by tedy měla opustit navyklou informační uzavřenost bolševického represivního orgánu vůči pracující chátře a měla by nám prozradit více podrobností o kalkulaci nákladů. Nerozhazovala soukromé úspory policejních důstojníků, počínaje nečinným policejním prezidentem a přehnaně horlivých velitelem zásahu konče, ale veřejné prostředky, na které proti své vůli přispěli také někteří z jejích zmlácených obětí stejně jako zbytečně potlučení policisté. Musí se tedy zodpovídat a veřejnost to od ní musí nemilosrdně požadovat.

Za ty peníze jsme ovšem dostali celý cirkusový seriál, který patrně bude zvedat hladinu adrenalinu v krvi nejrůznějších zainteresovaných osob ještě hodně dlouho, pokud vláda neskončí s mlžením a provozováním alibistických rituálních tanečků a nevyvodí z tohoto maléru důsledky proti státním úředníkům, kteří nebyli na výši situace. Vedlejším výsledkem, který máme k dobru, je přenesení části akce do Prahy, pokračující manifestace odpůrců zásahu, volání po odstoupení předsedy vlády a ministra vnitra, ale také naprostá policejní tolerance vůči masové hudební produkci v Táboře. Konala se stejně jako CzechTek na soukromém pozemku a na rozdíl od něho v bezprostřední blízkosti velkých sídlišť, jejichž obyvatelé si ve velkém počtu stěžovali na noční hluk. Ale byla to akce „oficielní“ pop-muzik, dobře se snášející s normami konzumního způsobu života, proto měly tisíce rušených obyvatel smůlu. Prostě se nevyspali a jak je vidět, ve zdraví to přežili stejně, jako by pár osadníků z okolí louky u Mlýnce přežilo CzechTek. Z pohledu našich represivních složek není zřejmě hluk jako hluk. Jsme si sice před zákonem rovni, ale ti rovnější mohou rámusit dle libosti, ti méně rovní budou biti.

Následky cirkusového představení u Mlýnce nakonec zvedly adrenalin i jinak rozvážnému premiérovi, který v úterý v parlamentu rozhořčeně hřímal, že nikoho neovlivňoval, a že stojí na straně pořádkumilovných občanů. Vmanipuloval se tak do postavení jeho chráněnky, nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Všichni jsme ho viděli a slyšeli, když se z obrazovky dožadoval rázného postupu PČR proti technařům a byli jsme svědky jeho návštěvy na bojišti, organizované na způsob prohlídky potěmkinské vesnice, tedy z té strany, odkud se nemohl v situaci správě orientovat. Stejně tak jsme všichni slyšeli chvástání nejvyšší státní zástupkyně, že dala pokyn policii atd. Ale v jejím případě Krajské státní zastupitelství v Brně v rámci prověřování trestního oznámení spolku Šalamoun proti ní s vážnou tváří tvrdí, že ve skutečnosti s obtěžováním ministra a jeho spolupracovníků a souvisejícími policejními manévry neměla vůbec nic společného. Navrhuji, abychom zrušili všetečnou televizi, nebo státní úředníky, kteří se nechtějí hlásit k tomu, co na sebe jejím prostřednictvím prozradili, obojí vedle sebe existovat nemůže. Ale předseda vlády se asi zlobí nad výši svého platu, neb média mu částečně křivdí a mohl by se jich zbavit s úsměvem. Požadavek rázného zásahu není přece pokynem k surovostem, ani příkazem k preventivnímu zákroku či k nepřiměřenému plýtvání státními penězi. Samozřejmě, loni alibistický Stanislav Gross tachovskou policii nepostrčil, a když se pak odhodlala k zásahu, bylo již pozdě a byla pak kritizována za pozdní zákrok. Jeenže tehdy technaři vnikli na pozemky bez souhlasu majitele a ohrozili jeho podnikání ekologického zemědělce znečištěním půdy ropnými látkami a jiným neřádem. Taková situace by se skutečně neměla opakovat. Letos ovšem věci stály poněkud jinak a tachovská PČR pochybila, když si pamatovala jen tolik, že loni byla kritizována za pozdní zákrok. Je otázka, do jaké míry přesně a pravdivě byl předseda vlády na dovolené informován o tom, co se u Mlýnce děje. V každém případě nikoli jeho počáteční požadavek na ráznost zásahu, ale teprve trapné pokusy o jeho obhajování jsou politickou chybou. Mužné konstatování, že bohužel máme neschopné tajné služby, které nedokáží včas najít pořadatele CzechTeku a navázat s nimi předběžná jednání za účelem svedení této živelné pohromy někam, kde by neškodila (jak nás asi stejné služby chrání před nebezpečím terorismu?), že bohužel stále máme ve velení PČR předlistopadové kádry, které nejsou způsobilé správně vyhodnotit situaci na místě podobné akce, protože mají geneticky zakódovanou nenávist k lidem, jejichž styl života se vymyká představám o správném způsobu trávení života spořádaným pracujícím dle norem „vedoucí strany“, a z jejichž hlav policejní výcvik vytloukl sklony k používání zdravého selského rozumu a nahradil jej bezduchou úctou k autoritám, a že s tím tedy musíme něco konečně udělat, aby se podobné výstřelky nestaly trvalou krmí médií v okurkové sezóně, by patrně upevnily jeho oblíbenost více než tvrdohlavé obhajování nehajitelného. Premiér zřejmě přece jen cítí, že ve chvíli, kdy se nechal slyšet v televizi, si neuvědomil, jakou paseku mohou jeho slova napáchat v hlavách policistů, a že tedy jejich postup neúmyslně ovlivnil. Rád by se z odpovědnosti za svou nešikovnost nějak vymluvil, ale zřejmě nemá naději na úspěch: císař bude dále nahý, i kdyby se o tom přestalo mluvit. Pan premiér by měl pečlivě sledovat v ČT britský humoristický seriál „Jistě, pane ministře“, popřípadě „Jistě, pane premíére“, jenž bude následovat. V příjemném obalu suchého britského humoru by našel návod, jak se v takových situacích chovat příště a neohrožovat své zdraví zbytečným rozčilováním.

Naproti tomu v krvi ministra Bublana nejsou zřejmě po adrenalinu ani stopy. S obvyklou neproniknutelnou tváří zpravodajce, jímž nikdy nebyl, zadrhávajícím hlasem mlží, kličkuje, občas utrousí nepravdu. Prokazuje tak, že Stanislav Gross zvolil správného člověka, když hledal někoho, kdo by v křesle ministra vnitra zaručeně nedostal chuť zkoumat taje policejního týmu „Mlýn“ a případných jiných Grossových kratochvílí. František Bublan se osvědčil hned v prvých dnech po odhalení „Mlýna“. Chodil do parlamentních výborů a mezi novináře, dokonale před nimi hrál úlohu služebníčka, který nic neví, nesmí si dovolit svého předchůdce na cokoli se tázat a raději ani nic vědět nechce. Nepřipadalo mi, že by ho trapná úloha pokořovala. Podobně se chová i dnes. Část jeho nezpůsobilosti pravdivě a zřetelně vysvětlit věci je zřejmě způsobena tím, že se k úplným informacím nedostane. Ministři vědí jen to, co k nim pustí jejich aparát, nebo co si obstarají pod rukou (viz pořad „Jistě pane ministře“). Nechce se mi např. věřit, že by úmyslně pustil do světa zprávu o domnělém osobním jednání Johna Boka s ex-premiérem Grossem po loňském CzechTeku. Vědomé šíření takového nesmyslu by přece nikomu neprospělo. Zřejmě mu jej někdo podsunul z nedbalosti. Stejně jako na sebe vzal nevděčnou úlohu Grossova štítu v době provalení skandálu kolem „Mlýna“, dnes na sebe loajálně bere kříž nevole nad konáním policie u Mlýnce. V případě „Mlýna“ napomohl k tomu, že nezákonné jednání bývalého ministra vnitra nesmělo být dosud zkoumáno prostředky trestního řízení, a pokud nedojde ke změně vedoucí strany vládní koalice, zřejmě se ho nedočkáme ( a ani pak nebude zaručeno). Dnes stojí před volbou a způsob, jakým bude pokračovat, teprve ukáže, zda náznaky jeho emancipace od Grossova vlivu a snah postupně měnit totalitním myšlením stále poznamenanou policii v demokratickou službu ochrany bezpečnosti občanů jsou přeludem optimistů nebo skutečností. Může samozřejmě hrát zdržovací hru, která nechá postupně vychladnout horké hlavy a odloží jakékoli snahy o nápravu chování policie až zase do příštího CzechTeku. Ale může také poutat na sebe pozornost jen tak dlouho, aby bylo možno v klidu a objektivně vyšetřit odpovědnost za zásah proti CzechTeku. Pokud by volil tento přístup, zasluhoval by pochvalu. Takové věci se totiž skutečně nemají řešit s rozpálenými hlavami a krví podlitýma očima. Ať je to jakkoli, volání po odstoupení ministra Bublana považuji v této chvíli za nerozumný požadavek. Dnes má ministr možnost využít podpory veřejnosti, která se přesvědčila, že policie je zralá na zásadní reformu, a může se pustit do užitečného díla, které by si za běžné, nevzrušené situace, vůbec nemohl dovolit. Odstoupí-li, nový ministr se bude několik měsíců orientovat v úřadě, a pak již nebude účelné něco začínat, protože na dveře budou klepat volby a pravděpodobná změna kabinetu. Hodnotil bych možná situaci jinak, kdybychom byli v polovině volebního období, ale za daných poměrů bych se spokojil s důkladným, přesným a veřejnosti zpřístupněným vyšetřením odpovědnosti jednotlivých stupňů policejního velení na spuštění mlýneckého „cirkusu“.

Hojně se mluví o odpovědnosti předsedy vlády a ministra spravedlnosti, kteří nejsou orgány operativního velení policie. Ta je ve své běžné činnosti na jejich rozhodování v podstatě nezávislá. Mechanismus přenosu vůle od ministra na řadového policistu je velmi složitý, zprostředkovaný, téměř nefunkční. Mezi vůlí premiéra a jednáním řadového policisty žádné přímé pojítko neexistuje. Průhledná je odpovědnost velitele zásahu a okresního ředitele policie. Ale již za několik minut po vyvolání zácpy na dálnici muselo být jasné, že malér přeroste svým významem hranice okresu. Musíme se proto ptát, co dělal krajský ředitel policie, co farizejský náměstek policejního prezidenta pro uniformované složky, jenž před CzechTekem ukázal technařům přívětivou tvář, a pak hájil masakr, a konečně bychom měli znát rozhodnutí policejního prezidenta, který byl ještě tehdy ve funkci a jistě si nepřál brát plat zadarmo. Těm by měla patřit pozornost médií a poslanců, dosud neúčinně plýtvaná na předsedu vlády a ministra vnitra.