Martin Bursík hraje na sebe a může tím zelené zničit.

Milí zelení, posílám vám odpověď na článek Martina Bursíka, který byl zveřejněn v pondělí na ihned.cz. V příloze najdete i Martinův článek, na nějž reaguji. Myslím, že se jedná o zásadní debatu o tom, jakou Stranu zelených si představujeme. Pěkný víkend. Jakub Patočka

Vydané články Dany Kuchtové v.r., Martina Bursíka v.r., Petr a Štěpánka v.r. (skupina kolem inženýra Petra Uhla ve SZ) pro média:

Odmítáme aktivity Beránka a Patočky k dialogu s komunisty, které nevyjadřují názor Strany zelených.

Přestaňte si hrát.

Martin Bursík hraje na sebe a může tím zelené zničit.

Milí zelení,

posílám vám odpověď na článek Martina Bursíka, který byl zveřejněn v pondělí na ihned.cz. V příloze na jdete i Martinův článek, na nějž reaguji.

Myslím, že se jedná o zásadní debatu o tom, jakou Stranu zelených si představujeme.

Pěkný víkend

Jakub Patočka

Martin Bursík už po několikáté veřejně zaútočil na mé názory. Jeho text nazvaný Přestaňme si hrát se objevil v pondělí 18. dubna na serveru ihned.cz. http://ihned.cz/3-15994780-Burs%EDk-000000_d-41. (po několika dnech byl článek stažen !). Martin dnes říká, že to nebyl záměr, což mu samozřejmě věřím. Jenomže osudy textů jsou někdy jiné, než zamýšlejí jejich autoři, jak ostatně ukazuje i osud nešťastného Beránkova a mého návrhu dopisu sociálním demokratům, který byl zveřejněn proti naší vůli a Martin jej sám od té doby veřejně propírá.

Nechci nikomu vnucovat svůj názor, ale zdá se mi, že Martinovi dělá problémy řídit se svými vlastními slovy: od svého vstupu do zelených hraje nebezpečnou hru na sebe a může tím zelené zničit. Jeho výpady proti kolegům (článek na ekolistu, návrh usnesení na republikové radě, který po diskusi raději sám stáhl, a nyní text na ihned.cz) nelze stále přecházet mlčením.

Diskuse o komunistech

Martin Bursík minulý týden rozjel mediální kampaň, ve které zneužívá mého a Beránkova návrhu dopisu sociálním demokratům, v němž se zabýváme vztahem ke komunistům a volebním systémem. Návrh jsme předložili republikové radě a po diskusi jsme jej stáhli. V této kampani si Martin Bursík počíná hned z několika důvodů nekorektním způsobem.

1. V rozporu s obsahem dopisu tvrdí, že jeho smyslem je vyvést komunisty z izolace. Tím ale neútočí na skutečný obsah dopisu, nýbrž na svůj překroucený výklad našeho návrhu. Klíčová věta návrhu dopisu zní: „Je naší politickou odpovědností zrušit současnou praxi, kdy jsou komunisté PRÁVEM OSTRAKIZOVÁNI za své neobrežňěvovské rysy a současně využíváni a zneužívání populistickou pravicí k uskutečňování jejích záměrů.“ Právem ostrakizováni znamená právem izolováni. Pokud Martin Bursík a spol. tvrdí, že účelem dopisu je vyvést KSČM z izolace, je buď politicky nekompetentní, protože nedokáže pochopit srozumitelné sdělení, anebo záměrně lže. Nejde ani tak o jednání s komunisty jako o komunistech.

2. Ve vzrušené debatě v Havlíčkově Brodě jsme pochopili, že návrh dopisu, i když za jeho obsahem (naším, ne tím, který mu Martin Bursík podsunul) můžeme stát, skutečně není formulován šťastně. Přinejmenším proto, že dovoluje příliš snadné mediální zneužití k falešným výkladům. Právě proto jsme jej na místě stáhli. Počítali jsme, že se stane součástí další kolegiální debaty, nikoli předmětem kampaně v tisku, která debatu o postatě problému znemožňuje.

3. Návrh na snížení meze pro vstup do Sněmovny, který dopis obsahuje, není ničím zatraceníhodným. Byl součástí volebního programu Strany zelených v roce 2002, je běžnou součástí požadavků zelených politických stran všude na světě, a jako součást politického programu, který schválil sjezd, je závazný pro všechny členy, Martina Bursíka nevyjímaje.

4. Strana zelených je iniciativou svého senátora Štětiny, který je nyní naší nejvýraznější veřejnou osobností, do debaty o komunismu vtažena tak jako tak. Komunisté, jejich kontinuita s totalitou, a tudíž problematické postavení v demokracii, jsou veřejným tématem, kterému se nemůžeme vyhnout. Myslím, že všichni zelení právem očekávají od člověka tak zkušeného jako Martin Bursík důstojnější politické chování, než neustálé veřejné osobní útoky proti svým kolegům. Co brání Martinu Bursíkovi v klidném, věcném tónu navrhnout, jak by problém nebezpečného vlivu komunistů řešil on sám?

5. Možná jsme náš návrh neformulovali šťastně, to v debatě rád přiznám, ale myslím, že jeho obsah smysl měl. Shrnuji jej znovu:

   1. Komunisté jsou ve své současné podobě nepřijatelní.

   2. Je to veřejný politický problém, protože komunisté blokují pětinu sněmovny a stabilně si udržují vysoké preference.

   3. Je to vhodné téma pro zelené. Protože my si zvláště zakládáme na kvalitě politické kultury, je KSČM pro nás nepřijatelným partnerem, ale tzv. pragmatici v ODS komunisty mohou – a také to dělají – využívat a zneužívat pro své zájmy.

   4. To je třeba změnit. Zákaz se přitom nepodaří prosadit.

   5. Jaké zbývají jiné možnosti? Občanský dialog s KSČM o komunismu s cílem definovat podmínky, za nichž se KSČM stane přijatelnou součástí politického systému, aspoň natolik jako ODS, je takovou cestou.

6. Je neskonale trapné z jednoho návrhu k diskusi dělat záminku ke sjezdu. Ale ještě trapnější jsou okolnosti zrodu této záminky. Berme to popořadě:

   1. Beránek ani já jsme médiím svůj stažený návrh nepředali.

   2. Vzhledem k interpretaci, která jeho zveřejnění doprovázela, musel jej médiím podsunout někdo z  kolegů, kteří si přáli umělý skandál vyvolat.

   3. Dodatečně se tváří, že článek propagandisty Koreckého v Týdnu potvrzuje jejich dezinterpretace.

   4. Naši obhajobu Strany zelených proti této intrice, kterou jsme zaslali Týdnu, nyní křivě označují jako „zveřejnění“.

   5. Zamlčují, že sami se dopustili věci v politické straně zcela neslýchané, když doplnili vyjádření zaslané naší místopředsedkyní pro média svým rozporným stanoviskem.

   6. A z celé této intriky, kterou od a do z sami zorganizovali, si nakonec dělají záminku pro sjezd!

7. Především Martin Bursík sám promarnil na republikové radě příležitost s nějakou veřejnou politickou iniciativou přijít. Je pravděpodobné, že bych k ní měl ty či ony pozměňovací návrhy, ale je takřka jisté, že bych ji byl podpořil. Martin Bursík ovšem dokáže jedním dechem kritizovat nečinnost a současně sám nedělat vůbec nic pro to, aby s nějakou veřejnou aktivitou přišel. Dokonce sám přišel na republikovou radu s návrhem usnesení, který říkal, že zelení jsou v agónii (kdybychom s ním zacházeli tak jako on s naším návrhem, to by byla lahůdka pro média!).

Jeho návrh na republikové radě obsahově vůbec nesouvisel s jeho politicky v jádru sympatickým vystoupením. A byl to právě on, kdo protože viděl, že usnesení nesouvisející s jeho projevem neprojde, musel jej po diskusi stáhnout a předložit návrh jiný. Jeho současné mediální útoky na jiný stažený návrh jsou od něj tedy přinejmenším velká licoměrnost.

Zhoubné vyvolávání revolučních nálad

A tak je to stále dokola. Postup Martina Bursíka a jeho kolegů připomíná revolucionářskou strategii vyvolávat problémy a pak svalovat vinu za ně na druhé: hatit práci předsednictva a pak poukazovat na to, že se mu nedaří pracovat. Blokovat snahy přijít s veřejnou iniciativou a pak tvrdit, že veřejně nevystupujeme. Otravovat předsedovi život spoustou procedurálních hloupostí a pak si stěžovat, že nepodává potřebné výkony. Přitom kdy Martin Bursík přišel s nějakou veřejnou iniciativou na základě podkladů odborných sekcí? Kdy Petr Štěpánek navrhl nějaké stanovisko k zahraničně politickým otázkám? I zahraniční sekce se sešla poprvé až v dubnu, sedm měsíců po sjezdu! Martin Bursík mluví o autobusové demokracii, ale sám se spojuje s jejími představiteli na severní Moravě, a brání řádnému prošetření tamějších machinací, mluví o porušování procedur, a sám schvaluje podlé zrušení mandátu pražské předsedkyně v republikové radě. Atd…

Za dosavadní dno hlubiny, do níž je ochoten se Martin vydat, považuji jeho odstavec: „Desítky lidí (včetně elitních novinářů) mi říkají, že bychom se měli (Zelení) rychle dát dohromady a nabídnout lidem alternativu. A současně dodávají, ale zbavte se Patočky protože je nepřijatelný. Kam šlápne, tam tráva neroste (Hnutí Duha, Literární noviny, Zelení).“ Citace podobných kuloárových drbů jsou nejen osobním útokem, ale konec konců i výzvou k popření demokratického rozhodování členů SZ, kteří mě opakovaně svou volbou vybavují demokratickým mandátem.

Pro pořádek bych rád dodal, že když jsem odcházel z Duhy, pokládala ji média za nejvlivnější občanské sdružení v České republice; skutečnost, že jsem Literární noviny zachránil a dal jim novou zajímavější tvář, dosvědčují nejen mí zaměstnavatelé, ale prakticky každý, kdo se v poměrech kolem novin orientuje; než jsem inicioval proměnu Strany zelených, Martina Bursíka, a velkou většinu jejích nynějších potenciálních voličů vůbec nezajímala.

Vůči kolegovi je taková věc prostě ubohost stejné úrovně jako psát veřejně to, co říkají desítky lidí včetně elitních novinářů mně o Bursíkovi: „Je to politický turista, rozeštvával Svobodné demokraty, utekl z SD-LSNS, když na tom mohl vydělat, svými nezkrotnými ambicemi rozbil nadějný projekt Unie pro Prahu, z KDU-ČSL odešel, jen co přestal mít šanci dělat tam kariéru, dejte si na něj pozor, vždycky hrál jen na sebe.“ Považoval jsem vždy za samozřejmé – a nadále za samozřejmé považuji – svého kolegu před podobnými nařčeními hájit.

Stejně trapné jsou útoky na Jana Beránka jako na osobu od mne odvozenou. Možná, že Petr Štěpánek je tímto způsobem na Martinu Bursíkovi závislý a Martin si tudíž v tandemu jiný vztah nedokáže představit. Ale když jsme s Beránkem zakládali Duhu, bylo jemu 19 let a mně 16; pokud v naší dvojici vůbec někdo kdy na někom závisel, byl jsem to já na něm, i když v průběhu roků se náš vztah vyrovnal…

Proč místo útoků na Jana raději nepřipomenout, co dokázal? S Beránkem jsou spojeny největší historické úspěchy zelených: senátor Štětina, sblížení s poslankyní Fischerovou, krajští zastupitelé na jižní Moravě, vzestup preferencí, řešení dluhů, narůst členské základny. Je to nejúspěšnější předseda české Strany zelených v dějinách.

Fischerová, Štětina, Beránek, Drápalová: to jsou osobnosti pro Stranu zelených v očích řady lidí přinejmenším stejně podstatné jako Bursík; a je otázka, zda lidé Martina podpoří, pokud proti svým úspěšným kolegům vystupuje.

Ale to nejdůležitější nakonec: je v zájmu ekologické politiky a dalších našich programových priorit i v zájmu politické kultury v naší zemi, abychom se dokázali mezi sebou v rámci zelených dohodnout. Bez dohody mezi Štěpánkem a Beránkem, Bursíkem a Patočkou, Kuchtovou a Ulbrychovou atd… zelená politická nabídka s šancí uspět pro volby 2006 prostě nevznikne. Na mé straně i straně mých přátel se ochota k jednání a domluvě nepochybně nachází. Míč je tedy na straně Martina Bursíka a spol. Nápad pořádat už zase mimořádný sjezd, v atmosféře soustavně přiživované nedůvěry a umělého vyvolávání revoluční situace, namísto konstruktivní snahy o dohodu tam, kde se nabízí podaná ruka ke smíru a ochota k jednání, je politicky úplná pošetilost. Mocibažnost z takového postupu přímo čiší a nemůže se nevymstít.

Přestaňme se veřejně ostouzet a začněme spolu normálně slušně jednat. Musí mezi námi platit všichni za jednoho, jeden za všechny; ne všichni pro jednoho …

Martin Bursík: Přestaňte si hrát.

iHNed, 19. 4. 2005

Zelení dokáží vstoupit do Parlamentu a ovlivnit politiku, ovšem za předpokladu, že Patočka začne realizovat své politicky infantilní vize záchrany české (a světové) demokracie jinde než ve Straně zelených. To bohužel nedokáže rozhodnout on sám a bude to muset za něj rozhodnout sjezd Zelených. Beránek je celý život v jeho vleku a úspěšně od něj převzal i metody politické manipulace, nerespektování, porušování a ohýbání demokratických pravidel, metody autobusové demokracie a pomlouvání.

Desítky lidí (včetně elitních novinářů) mi říkají, že bychom se měli (Zelení) rychle dát dohromady a nabídnout lidem alternativu. A současně dodávají, ale zbavte se Patočky protože je nepřijatelný. Kam šlápne, tam tráva neroste (Hnutí Duha, Literární noviny, Zelení).

Na Republikové radě tuto neděli (nejvyšší orgán Zelených mezi sjezdy) podstrčil Patočka k hlasování návrh usnesení (po uzavření diskuse tak, aby je věcně nemusel obhajovat). Podařilo se nicméně diskusi otevřít a návrh, ke kterému se mezi tím připojil předseda Beránek (!) - aby měl větší váhu - jsem rozcupoval (s podporou dalších) a Patočka z obav, že neuspěje, jej stáhl. Jde tedy o názor Patočky a Beránka, nikoli Strany zelených!

Podívej se na obsah, je neuvěřitelný. Patočka nabízí sociální demokracii obchod: pomohu Vám v reformování KSČM zvenčí výměnou za snížení 5ti procentní hranice pro vstup do Parlamentu. Získá "double dividend" - zapíše se do dějin a vyjedná (když je to pro nás neschopné v demokratických volbách tak nebezpečné a my v tom parlamentu chceme být) vstup zelených do parlamentu.

Argumentoval jsem tím, že snížení hranice je projevem zbabělosti a nedostatečného sebevědomí. Namísto, abychom v čestné politické soutěži oslovili našimi tématy lidi a přeskočili laťku 5ti procent, je nám umožněno laťku podlézt (nebylo to zadarmo). Ale hlavně, proč by měli Zelení navazovat dialog s komunisty a podílet se na jejich patočkovsky naivním reformování zvenčí a rehabilitaci? Tento věcně nepřijatelný, politicky nebezpečný a naivní návrh ohrožuje snahu Zelených oslovit veřejnost a vstoupit do politiky. Argument, že bychom měli "navázat na dialog OF s komunistickou stranou" je typicky patočkovským překroucením pravdy a podvodem. Občanské fórum navázalo dialog s KSČ s cílem dosáhnout toho, aby komunisté předali moc ve státě pokojnou cestou OF a umožnili svobodné volby. OF navíc za sebou mělo cca 90 % občanů. Tady Patočka navrhuje reformovat a rehabilitovat komunisty (zvenčí!). A Zelení mají za sebou 3 % voličů.

Odmítáme aktivity Beránka a Patočky k dialogu s komunisty, které nevyjadřují názor Strany zelených.

iHNed.cz 19. 4. 2005

(prohlášení Dany Kuchtové / 1. místopředsedkyně, Martina Bursíka a Petra Štěpánka / členů předsednictva Strany zelených)

Jsme krajně znepokojeni opakovanými aktivitami předsedy Jana Beránka a Jakuba Patočky, kteří vážně poškozují Stranu zelených tím, že jejím jménem prosazují politicky naivní představy o navazování dialogu s komunisty a jejich reformování zvenčí.

Prohlašujeme, že dialog s komunisty prosazují předseda Beránek a člen SZ Patočka bez mandátu Strany zelených. Jejich návrh na "navazování dialogu s komunistickou stranou o podmínkách, za nichž se pro SZ i pro ČSSD stane KSČM i na celostátní úrovni politickým partnerem přijatelným alespoň jako ODS" byl na Republikové radě dne 3.4. podroben ostré kritice a navrhovatelé jej stáhli.

Přes kritiku Republikové rady rozeslala tři dni poté místopředsedkyně Ulbrychová novinářům tiskovou zprávu předsedy Beránka, která vrátila téma podílu Zelených na reformě komunistů znovu do hry. Konstatujeme, že tato aktivita se odehrála za našimi zády, aniž bychom o tom byli slovem informováni, ačkoli jsme součástí vedení Strany zelených.

Úvahy o reformování komunistů považujeme za věcně nesprávné, politicky naivní a poškozující Stranu zelených v očích veřejnosti.

Nemáme prostředky, jak těmto soukromým aktivitám předsedy Beránka a Patočky (které vydávají za stanoviska Strany zelených) zabránit. Budeme proto usilovat o svolání mimořádného sjezdu Strany zelených, který zvolí nové vedení strany, a tím rozhodne o jejím dalším směřování .

Dana Kuchtová v.r., Martin Bursík v.r., Petr Štěpánek v.r.

V Praze a Českém Krumlově dne 14. dubna 2005