Otevřený dopis - reakce na pomluvy šířené KPV ČR

„Od počátku byla KPV infiltrována vlivovými osobami, které měli za úkol KPV směřovat k činnosti jako je např. občasné kladení věnců, držení minut ticha, vzpomínání na 50. léta formou neškodného brebentění, které nijak nemůže ohrozit stávající kryptokomunistickou justici, bezpečnostní složky a státní zastupitelství.“

Odesílatel: Jan Šinágl, Nejedlých 335, 267 53 Žebrák

Příjemce:

Konfederace politických vězňů ČR

předsedkyně

MUDr.Naďa Kavalírová

Škrétova 6

120 00 Praha 2

E-Mail: ustředí-kpv@volny.cz

věc: otevřený dopis - reakce na pomluvy šířené KPV ČR

Žebrák 13.února 2005

Ne více vážená paní předsedkyně,

Není mým zvykem takto nezvykle oslovovat starší osoby. Ve Vašem případě nemám výčitek. Nemohu si Vás vážit, ač by to bylo mým přáním. Jako předsedkyně KPV si toto oslovení za Vaši činnost, resp. vědomou nečinnost, bohužel zasloužíte. Jako nejvyšší odpovědná osoba z KPV nesete i nejvyšší odpovědnost za následky Vaší prokazatelné a pověsti politických vězňů škodící nečinnosti.

Při mé návštěvě sídla KPV v Praze, dne 28.ledna 2005, jste mne odmítla přijmout z časových důvodů. Na ca 15 minutový rozhovor jste čas měla - až po mém připomenutí vážnosti situace. Oznámil jsem Vám, že nemíním nečinně přihlížet Vámi šířenými nepravdivými informacemi a pomluvami týkající se mé osoby a mé činnosti.  V zápise z Vaší prosincové schůze mne nazýváte provokatérem - byl rozeslán na Vaše pobočky. Navrhl jsem Vám objasnění celé situace osobním setkáním i se členy vedení KPV – to jste přijala a slíbila do dvou týdnů odpovědět. Uplynuly včera, bez jakékoli snahy o vstřícnost z Vaší strany. Přál jsem si vzniklou situaci vyřešit osobním setkáním s Vámi, s ohledem k žijícím politickým vězňům, jejich zájmům a ve jménu úcty a památky k těm politickým vězňům, kteří již nejsou mezi námi. V úterý 8.února 2005 jsem se Vás pokusil několikráte oslovit v Senátu PS-PČR, zbaběle jste přede mnou utíkala. Telefony nezvedáte, necháváte se zapírat. Před čím utíkáte, máte-li čisté svědomí?

Je velmi vypovídající o vedení KPV, když se nezastává svého člena, kpt. Vladimíra Hučína. Dodnes bojuje, už 30 let, proti komunismu a jeho následkům. Politické vězně likvidoval zločinný komunistický systém, tedy i Vás a Vaše členy. Dnes je jeho pohrobky zcela neprávem perzekuován Váš člen, a Vy a vedení KPV nečinně přihlížíte!? Nikdo z vedení nepodepsal petici na podporu veřejného soudu, nezúčastnil se žádného soudu, nepodpořil finančně nevinně pronásledovaného. Neodpovídáte na dopisy, odebíráte, či vypínáte mikrofony – i vlastním členům, když hrozí oprávněná a odůvodněná kritika na vašich schůzích, či setkáních! Níže uvedení pánové musejí mít ze mne zřejmě mnoho obav, když mně, loni v listopadu, zabraňovali v přístupu do Španělského sálu Pražského Hradu, kam jsem se dostavil za pana Hučína, s kopií jeho pozvánky a s jeho souhlasem. Pročpak se asi ozýval pískot členů KPV ve Španělském sále, když se objevil pan Gross. Nepracovala výběrová komise tak kvalitně jako v mém případě?

Chováte se zbaběle, nemorálně, urážíte památku skutečných politických vězňů, kteří se za Vás a Vaše amorální chování stydí, nestydatě kolaborujete s mocí, bez známky hrdosti. Zřejmě mezi vámi, ve vedení KPV, mnoho skutečných politických vězňů není, při vší úctě k vytrpěným rokům v komunistických kriminálech. Skutečný politický vězeň je určen chováním před, během a po opuštění vězení. Pokud morálně a mravně selhal, je to jeho lidským právem, pak by ale neměl pracovat ve vedení KPV jako zástupce těch, kteří mravně a morálně nikdy neselhali.

Je smutnou a prokazatelnou skutečností, že Vaše pražské vedení KPV v případě pana Hučína zcela selhalo. Má bezesporu zásluhu na likvidaci Mirka Dolejšího, autory Analýzy 17.listopadu. Jeho prognózy se jednoznačně a přesně naplňují. Vaším jednáním jste zradili odkaz skutečných politických vězňů.

Na Vaši otázku „Kdo za Vámi stojí?“ Vám opětně odpovídám „Nikdo, paní Kavalírová – pouze mé svědomí, úcta ke všem obětem komunistické zvůle a povinnost pomáhat rodné zemi – i ve smyslu odkazu skutečných politických vězňů.“

„Od počátku byla KPV infiltrována vlivovými osobami, které měli za úkol KPV směřovat k činnosti jako je např. občasné kladení věnců, držení minut ticha, vzpomínání na 50. léta formou neškodného brebentění, které nijak nemůže ohrozit stávající kryptokomunistickou justici, bezpečnostní složky a státní zastupitelství. Vše bylo krátce po 17.listopadu 1989 režírováno tak, aby KPV nemohla v žádném případě zasáhnout do bezpečnostních prověrek státní správy. Osobně mohu toto na několika případech prokázat! Díky tomu KPV také nedokázala oslovit veřejnost – její představitelé se nechali zvát na různé rauty – oslavy a stále více se tímto dostávali na slepou kolej. Současný stav KPV je výsledkem aktivit mocenského – bezpečnostního aparátu, který pouze využívá svých možností k tomu, aby KPV svedl na vedlejší kolej, aby se tak tato organizace stala jakýmsi tragikomickým společenstvím, které nemůže do ničeho zasahovat.

KPV naprosto selhala když jsem byl zatčen a dokonce někteří konkrétní představitelé KPV se před mým zatčením scházeli s těmi, kteří mé zatčení a věznění iniciovali. Tak např. vedení KPV se snažilo i o to, aby okresní pobočky KPV neprotestovaly proti mému zatčení - ale je třeba to sdělit, nestrkat hlavu do písku. Bezpečnostní - mocenské složky si na ústředí KPV vybudovaly své vlivové pozice. Jedná se jenom o několik jedinců, kteří ale mají rozhodující vliv na činnost KPV. Bezpečnostní aparát se před mým zatčením velmi obával protestů KPV - bylo proto nutné s pomocí vlivových osob v KPV zajistit hladký průběh mého zatčení a uvěznění. Je to trpké zjištění, ale bohužel taková je realita.

Je také třeba upozornit, že mnoho politických vězňů si tento tristní stav uvědomuje. Ke KPV má stále více bývalých politických vězňů nedůvěru. Tato organizace se stává spíše tragikomickým společenstvím se stále klesajícím morálním kreditem a to jen díky několika vedoucích - státní mocí ochočených představitelů KPV (Procházka, Křivánek, Drobný, Runt, Čejka, Mrázek, Málek, Podpěra a spol.) Případ Hučín je toho jednoznačným důkazem!!! Jejich kabinetní - bezzubé projevy o nebezpečí komunismu budí u veřejnosti spíše útrpný soucit. Dnes už je zřejmé, proč se představitelé KPV odmítli podepsat pod petici za veřejný soud s politickým vězněm a důstojníkem BIS Vladimírem Hučínem. Mohu vás však po svých zkušenostech ujistit, že vaše zbabělé stanovisko nezastává mnoho dalších členů KPV!“ Vladimír Hučín

Tento veřejný dopis píši i za všechny umučené, zavražděné a zemřelé politické vězně, ve jméně jejich památky a úcty k jejich obětem. Nic a nikdo nemůže hodnotu jejich obětí a utrpení znevážit a zneuctít, tak jako nikdo nemůže zneuctít činnost a život kpt. Vladimíra Hučína a občanů, dnes už z celého světa, kteří mu v tomto boji nezištně pomáhají, v souladu se svým přesvědčením, morálkou a svědomím.

Vyzývám Vás a vedení KPV k veřejné omluvě Vašemu členu kpt. Vladimíru Hučínovi a účasti na dalším soudním jednání u OS Přerov v úterý dne 15.března 2005 v 8.00 hodin, kde tak můžete učinit. Jinak byste měla Vy a Vaše vedení zvážit okamžitou rezignaci a zabránit tak daleko větším škodám. Další veřejná soudní jednání s kpt.Vladimírem Hučínem budou následovat. Zveřejnění dokumentů o činnosti některých členů vedení KPV nebude moci býti zabráněno. Nebude pro mnohé příjemné. Pravda stále vítězí, nelze ji umlčet, paní Kavalírová.

Máte nezastupitelnou a neodejmutelnou odpovědnost

Jan Šinágl v.r.

Předseda Petičního výboru

Na vědomí:

Vláda a president ČR, české a mezinárodní instituce, veřejná sdělovací média v ČR a v zahraničí

Příloha:

Dopis Josefa Koudelky vedení KPV - 17.6.1997

Otevřený dopis předsedkyni KPV MUDr. Naděždě Kavalírové – 5.9.2004 (do dnešního dne žádná odpověď, zato četné, děkovné reakce autorce dopisu od členů KPV)

P.T.

JUDr. Stanislav Drobný

KPV ČR

Škrétova 6

Praha 2 Olomouc,

17. 6. 1997

Pane Drobný,

     Poměrně delší dobu zvažuji rozchod s organizací, založenou v r. 1990 s názvem KPV. S organizací, kde za údobí vlády arogantního pragmatika, předsedy vlády a ODS Václava Klause si osvojilo taktiku podbízení a podlézavosti na úkor převažující části členů KPV.

     Pane Drobný, uvědomte si, že ne všichni členové KPV jsou svolní a ochotní pozitivně hodnotit např. podstatnou část obsahu Vašeho dopisu, který byl Vámi postoupen V. Klausovi a zveřejněn ve Zpravodaji č. 3

1) Je všeobecně známo, že za vlády ODS došlo k privatizaci majetku za
1 bilion Kč. Tj. slovy jeden tisíc miliard. Kdo získal tuto částku a kdo s ní disponuje, ponechám na Vás, jste právník.

2) Za vlády ODS došlo k miliardovým daňovým únikům, jako např. LTO, korupčním skandálům a aférám (Čadek, Kožený). Kdo byl postižen? Drobný daňový poplatník. Řadový občánek, který již zcela znechucen různými osvobozovacími procesy předem profesionálně připravenými, zcela apaticky nahlíží do kalendáře, aby 1. července opět zalovil hlouběji v peněžence. Další zdražování, další škrt v domácnosti na úkor zodpovědnosti vládních činitelů, která v demokratických zemích slouží veřejnosti. Taková je tvrdá, neúprosná realita a nemáte sebemenší šanci posunout laťku důvěry ve vládu o stupínek výše. Naopak. Za soudobé situace hrajete šachovou partii, nasměrovanou předem do záhuby.

3) Když opomenu další negativní jevy, kdy za vlády ODS získala ČR dominantní postavení na počet obyvatel jako např. největšího počtu bezpečnostních pracovníků, největšího počtu soudem odsouzených, největší počet potratů, největší nárůst byrokratického aparátu, nejmenší přírůstek obyvatel apod., pak nelze akceptovat také arogantní, naprostý výsměch Zákona o protiprávnosti kom. Režimu. Není mi dosud známo, kdy jediný paragraf tohoto zákona byl naplněn. K tomu se parlament usnesl, že v další činnosti z tohoto zákona bude vycházet.

Závěrem: Na rozdíl od Vás jsem byl 2 roky v TNP, 2 roky u PTP a 15 let v bolševických kriminálech. Z toho 13 let v pevných věznicích. Dne 30. srpna 1968 po návratu z Valdic přistěhoval jsem se k matce do podmínek zdravotně závadného bytu
IV. kategorie. V r. 1970 založil rodinu. Zdravotně závadné podmínky způsobily doživotní újmu na zdraví dceři. Trvale držitelka ZTP. Byt přísluší k domu s vymydlenými prostorami. Nyní v havarijním stavu. Tolik velice stručně.

Zdraví

Koudelka Josef – Olomouc

Příloha: Členský průkaz

Otevřený dopis předsedkyni KPV MUDr. Naděždě Kavalírové

Na vědomí: místopředsedům, členům předsednictva, oblastním pobočkám KPV a veřejnosti

V Otrokovicích 5.září 2004

Vážená paní Kavalírová,

obracím se na Vás formou otevřeného dopisu jako na předsedkyni Konfederace politických vězňů, a také jako na dámu v letech, která je po svých životních zkušenostech zvyklá spoléhat především na vlastní úsudek.

Jsem Veronika Valdová, je mi 28 let a můžete namítat, že o nejtužších letech komunistické diktatury nemohu tedy mnoho vědět. Jsem přesvědčena, že díky pátrání po dokumentaci a vyhledávání žijících svědků vím o této době více, než leckterý pamětník, který před těmito skutečnostmi zavírá oči.

V sobotu 4. září jsem se přijela podívat na muklovskou pouť na Svatý Hostýn. Pro mě osobně je KPV morální autoritou, živoucím svědectvím nejtemnějších okamžiků české historie a svědomím národa. Byla jsem proto překvapena průběhem setkání, které bylo prezentováno jako duchovní a apolitické, což bylo uvedeno jako důvod zákazu vyjádření k politické kauze Hučín; zároveň však po Vaší pravé ruce seděl ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek a po ruce levé poslanec Marek Benda a senátoři Ing. Josef Kaňa, Ing. Jiří Stodulka a Ing. František Kroupa. Stejně tak mne zarazil způsob moderování setkání, který demokratičností nápadně připomínal stranické schůze let sedmdesátých.

Vím, že o možnost vystoupit na setkání předem žádal i Vladimír Hučín, a také jsem byla svědkem toho, že jste použila všechny prostředky, jak mu ve veřejném vystoupení zabránit. Překvapilo mě Vaše neustálé upozorňování, že hlouček lidí postávajících v rohu s plakáty zobrazujícími umlčovaného člena KPV není na setkání Konfederace vítán. Požádala jsem Vás o slovo, abych mohla členům KPV poděkovat za to, že předávají svědectví o té části historie, která byla před mou generací důsledně zamlčována. S panickým výrazem ve tváři jste raději vypnula mikrofon. Dojem ze setkání KPV nakonec zachránil Jan Šinágl, který na závěr zazpíval hymnu. To, že muklové povstali a přidali se, považuji za nejhezčí okamžik setkání.

Byla jsem přímým svědkem několika posledních soudů s Vladimírem Hučínem a dobře vím, co se na těchto stáních dělo. V případě rehabilitace týkající se ničení symbolů komunistické ideologie bylo „rozhodováno pouze o trestu, nikoliv o vině“, a za nedovolený odpor proti totalitě byl Vladimír Hučín znovu pravomocně odsouzen k šestiměsíčnímu podmíněnému trestu, přestože  za stejný čin již v sedmdesátých letech 2,5 roku ve vězení seděl. Viděla jsem soudce, kteří sami o sobě rozhodovali, že nejsou podjati. Na vlastní oči jsem viděla celý průběh projednávání bodu 7 obžaloby, který se týkal údajného podvodu s neschopenkou, viděla jsem překvalifikování trestného činu těsně před vynesením rozsudku „protože podle původního paragrafu nemohl být Hučín odsouzen“, slyšela jsem svědectví vězeňského lékaře Dr. Jurči, byla jsem svědkem vynesení důvěrnice Zdeňky Mašínové ze soudní síně. Ústavní soud potvrdil, že prodloužení vazby, v níž Vladimír Hučín strávil více než rok, bylo nezákonné. Vladimír Hučín byl zbaven mlčenlivosti, jeho advokáti až díky verdiktu Ústavního soudu nemusí mít bezpečnostní prověrku.

Z rozhovorů se členy KPV vyvozuji, že jsou mezi ně šířeny dezinformace, které si jen těžko mohou ověřit. Vzhledem k omezené prezentaci této kauzy v médiích jsou přímá svědectví i záznamy volně k dispozici na internetu. Věřím, že lidé, kteří strávili léta v komunistických kriminálech, naleznou dostatek vůle a odvahy k tomu, aby si dokumentaci ke kauze Hučín prostudovali a udělali si na dění vlastní názor. Obžaloba Vladimíra Hučína je elaborát na 26 stran a reálně mu hrozí 10 let vězení. Všemi prostředky utajovaný proces proběhne 4-6. října 2004 u Okresního soudu v Přerově. Troufám si tvrdit, že pokud bude Hučín za nečinného přihlížení KPV odsouzen a uvězněn, asi těžko bude stát po propuštění o zlevněnou průkazku na vlak za to, že byl politickým vězněm.

Ač jsem velmi ráda, že odklon od komunismu proběhl v listopadu 1989 bez násilí, nemohu jej považovat za revoluci v pravém slova smyslu. Byla zachována kontinuita právních norem, elit i majetku. Lidé, kteří stáli na straně komunistických silových složek, dnes pobírají vysoké důchody včetně výsluh a nemají zdaleka takové existenční potíže jako lidé, kteří se režimu kdysi postavili. Vím, že materiální stránka života není ta nejdůležitější, ale také si uvědomuji, že existenční potíže stojí za velkou částí životních rozhodnutí, která by jinak měla být svobodná.

Prosím politické vězně o veřejné vyjádření podpory požadavku na veřejnost procesu s Vladimírem Hučínem.

MVDr. Veronika Valdová