Pochybné slavení 15. výročí založení KPV ČR za účasti prezidenta republiky - Pražský hrad, Španělský sál, úterý 16 listopad 14.00 hodin

Pochybné slavení 15. výročí založení KPV ČR za účasti prezidenta republiky - Pražský hrad, Španělský sál, úterý 16. listopad 14.00 hodin

Jan Šinágl

Všichni slušní lidé mají hlubokou úctu k utrpení politických vězňů, jejich velikých obětí a lidských tragédií. Právě proto nemohu mlčet k tomu, co se nyní děje ve vedení Konfederace politických vězňů. Píši tyto řádky ve jménu a odkazu těch politických vězňů, kteří již nejsou mezi námi a těch, kteří jsou už unaveni a neschopni jednat a konat jako tomu bylo za jejich mladých let. Vedení KPV se chová prokazatelně amorálně a nemravně v čele s předsedkyní MUDr. Naďou Kavalírovou, která nese nejvyšší odpovědnost za současný katastrofální stav ve vedení KPV ČR.

     Političtí vězni ani za 15 let nebyli odškodněni a oceněni jak jim náleží po právu a dobrých mravech, na rozdíl od těch, kteří režimu věrně sloužili, kteří ho budovali a kteří si v klidu dnes užívají vysokých penzí. Byli a jsou mezi nimi i ti, kteří je týrali a mučili – zůstali dodnes nepotrestáni! Viz ostudný případ zločineckého jednání vyšetřovatele z 50. let Grebeníčka, otce dnešního předsedy parlamentní strany KSČM!

     Je ubohé, když vláda přidá před tímto výročím pár korun k důchodům politickým vězňům! Je trapné, když paní předsedkyně se skoro rozpláče vděkem před premiérem ČR Grossem, jehož podezřelé aktivity, i jeho manželky, vyplouvají stále více na povrch a povedou dost možná už brzy k jeho neslavnému konci a pádu celé vlády.

     Vladimír Hučín, člen KPV Přerov spíše překáží, místo aby mu bylo pomoženo v jeho boji, kterým navazuje na odkaz všech skutečných politických vězňů. Mně osobně řekla paní Kavalírová do očí, že se se mnou bavit nebude o Hučínovi - po jarním setkání na Žofíně! Podotýkám, že jsem předsedou petičního výboru na podporu veřejného soudu s kpt. Vladimírem Hučínem.

     Na Hostýně, tradiční muklovské pouti, nebylo dovoleno kpt. Hučínovi a jeho přátelům promluvit. Při pokusu říci pár slov MVDr. Veronikou Valdovou, jí byl vypnut mikrofon čerstvě vyznamenaným „hrdinou“ na Pražském hradě plk. Otakarem Vinklářem, členem vedení KPV. Přítomní politici – poslanci, senátoři i ministr pro životní prostředí hrdě mlčeli a dívali se na toto znásilnění demokracie s bohorovným klidem! Promluvit jsme mohli pouze zpěvem národní hymny, kterou jsem k údivu všech začal spontánně na závěr zpívat. Pouze paní předsedkyně zarytě mlčela – asi neumí zpívat. Vše jsem  popsal v mém článku.

     Nevěřil jsem svým očím když jsem si přečetl poslední číslo Zpravodaje KPV. Skutečný průběh Hostýna opět zamlčen a zkreslen, tak jako se to podařilo ČT od které jsem stále ještě nedostal odpověď proč bylo tak neobjektivně o Hostýně 2004 informováno. Rada pro vysílání ČT mi pouze sdělila, že podstoupila záležitost vedení ČT a bude mne informovat. Pro ilustraci ČT vůbec záběry ze sálu neukázala – pouze pár záběrů s chrámu a jeden krátký, nic neříkající rozhovor.

     V tomto Zpravodaji se vedení KPV také distancuje od způsobu protestu 6.10.2004 v budově OS Přerov při neveřejném procesu s kpt Hučínem, kde byli staří političtí vězni vynášeni jako zločinci ze soudní budovy. Kupodivu protestují i proti zákroku policie – sláva, alespoň něco! Mimochodem nikdo z vedení KPV se nikdy žádného soudního procesu s jejich vlastním členem nezúčastnil?! Přitom je to kauza, která už nabývá mezinárodního významu – a ostudy -  a týká se bezprostředně odkazu politických vězňů a budoucnosti této země.

     Nyní má vedení - promiňte mi - tu drzost pozvat kpt. Vladimíra Hučína na oficiální oslavy 15. let založení KPV na Pražský hrad! Na pozvánce doslova stojí – má čest pozvat! Umím si živě představit - byl by opět hlídán a bylo by mu opět znemožněno promluvit. Jako „ptáček ve zlaté kleci“, který splní svoji úlohu a vedení může opět tvrdit, že se kpt. Hučína nezříká, jak si ho váží a jak za něho bojuje! CHUCPE!!!

     Samozřejmě, že kpt. Hučín nemůže toto pozvání z morálních a mravních důvodů přijmout, ztratilo by smysl vše, co dosud vykonal a koná. V tomto jeho rozhodnutí má plnou podporu přerovské pobočky KPV. Minimálně by se mu muselo vedení KPV za vše omluvit, to lze těžko očekávat. Pražský hrad už musel mnohé vytrpět při udělování vyznamenání ke 28.říjnu. Kpt. Vladimír Hučín ctí význam tohoto dne a tohoto místa a právě proto mu jeho svědomí a čest nedovoluje přijmout toto pozvání. Jistě přijde doba, kdy pro něho bude velkou ctí Pražský hrad navštívit a odejít z něho s náležitými poctami, které už si dávno svým životem a životními postoji zasloužil – na rozdíl od vedení KPV, které z velké části v podstatě kolaboruje s mocí z úzkých osobních zájmů a zrazuje odkaz politických vězňů a všech obětí komunistické hrůzovlády.

     Při zatčení kpt.Hučína vedení KPV naprosto selhalo! Někteří jeho členové se přímo stýkali s těmi, kdo zatčení kpt. Hučína iniciovali, strkalo hlavu do písku a současně vyjednávalo s mocnými jak udržet v klidu své členy! Bezpečnostní aparát se velmi obával protestů KPV. Vedení se snažilo, aby okresní pobočky neprotestovaly proti zatčení. Bezpečností – mocenské složky si tak mohly vybudovat své vlivové pozice ve vedení KPV ČR! Stále více politických vězňů si tento tristní stav uvědomuje a vyjadřuje svoji nespokojenost s vedením. Doba a případ Pavla Wonky se snad už nebude opakovat. Věřím, že i jeho jméno a činy dojdou jednou zaslouženého ocenění na Pražském hradě!

     Závěrem mi dovolte citovat slova z jednoho dopisu k vedení KPV: „Jestliže jste si snad ještě nepřečetli, nebo možná nepochopili projev k 28.říjnu t.r. Václava Klause jako prezidenta České republiky, zvoleného díky bolševikům, přikládám k zamyšlení dopis Dr. Jana Chovance z německého Augsburgu, který jsem obdržela, aby jste mohli ještě posoudit včas vlastní rozhodnutí vstřícně vyhovět jeho pozvání na Pražský hrad 16.listopadu. Tento člověk již 15 let škodí společnosti a České republice.“

Zdeňka Mašínová

* * *

Jestliže národ očekává, že může být neznalý své minulosti a přitom svobodný, pak očekává něco, co nikdy nebylo a nikdy nebude.

Thomas Jefferson