Krize v ČSSD - nahoře ale i dole.

Krize v ČSSD - nahoře ale i dole.

Již v průběhu prezidentského volebního maratónu se začaly šířit hlasy o krizi ve vládní straně sociálně-demokratické. Stává se tak, bohužel, různým společenským komunitám vždy při selhání jejich řídících orgánů, které se začnou vzdalovat dosud užívané praxi. Konkrétně,že zájmy volící většiny vymění za své zájmy a ambice s výmluvou na náhle procitlé svědomí. V ČSSD jde o porušení principů demokracie a zodpovědného jednání. Zdá se, že volby prezidenta odhalily jen tu pověstnou špičku ledovce na centrální a nejvyšší úrovni stranické hierarchie. Ale jak je tomu „dole" - v místních organizacích (MO ČSSD)?

„Náš zásadní úkol je zajistit demokracii ve společnosti,neboť je výhodná pro chudé a slabé", říkal předseda ČSSD Vladimír Špidla, „ale není zajištěna navždy", dodává obezřetně. Jistě moudrá slova, se kterými může každý (člověk práce) jenom souhlasit. Aby však bylo možno úspěšně šířit mezi občany myšlenky programu ČSSD - tedy výstavbu sociálního státu na demokratických principech,je třeba pro tento úkol získat větší počet členů strany. „Rozšířit základnu strany alespoň na 50.000 členů" - to je vize předsedy.

Tohoto náročného úkolu by se měly chopit výbory všech MO ČSSD. Smutný pohled na malý početní stav zmíněné základny skýtá příklad padesáti-tisícového města, kde již 8 let stagnuje na počtu kolem sedmdesáti členů. Je však zřejmé, že výbor MO z této situace příliš hlava nebolí. Naopak se zdá, že tzv. „zdravé jádro" má zřejmě strach z přílivu mladých progresivních členů, aby nebyla narušena jeho doposud neotřesitelná pozice ve vedení. Když nový člen, tak to musí být člověk stejné krevní skupiny již zmíněného jádra,kterému umění předlistopadové manipulace s lidmi není cizí. (Není tajemstvím, že takto v ČSSD slavil svůj politický návrat nejeden významný bývalý soudruh s omluvou, že to v minulosti jinak nešlo). Když tuto praxi příchozí nezná,je také přijat, ale bude členem jen druhé kategorie, což znamená - naslouchat,nekritizovat a poslušně hlasovat.

Že se členských schůzí účastní necelá polovina členů? Nevadí! Prosadili jsme si přece do stanov článek, že členská schůze se může usnášet již při účasti 2/5 členstva. Při účasti celého 15-ti členného výboru (proč tolik členů?), pak bude odhlasováno vše, co výbor členstvu předloží. (2/5 = 28 členů) Divná to demokracie. Demokracie bez široké diskuse v členské základně se tak stává tou nejhorší praxí demokratické strany. A to se, prosím,její vedení hrdě hlásí k odkazu TGM.

Zatím se však stále objevují tváře těch „rovnějších"na kandidátkách do výboru, na volitelných místech komunálních i ostatních kandidátek. To bez široké diskuse členstva o jejich předpokladech, osobních vlastnostech, či opravdových zásluhách prospěšných ČSSD. A taková praxe má přitáhnout, případně udržet ve straně přemýšlející lidi? Těžko! Navíc jsou lidé v naší společnosti vesměs nevšímaví k veřejnému dění a řídí se tím „sametovým" - nejsme jako ONI. ONI však zůstali, bohužel, stále ONI. Konečně, ONI za to vlastně ani nemohou.

Vždyť dělají to co dříve,to jen ti mlčící jim to klidně trpí. Těm, kteří ještě neztratili pamět, musí nutně připomínat tento stav údobí tzv. demokratického centralismu ale ne demokracii. Ono „zdravé jádro" praktikujících kariéristů dobře ví,že s vizáží byť recyklovaných komunistů by své super-posty dnes nemělo. (Viz členy KSČM stále bez funkce). A proč by tedy - pro změnu jako členové ČSSD - nepoužívali k svému politickému „šplhu" stejných zákulisních metod zažitých před listopadem? Účel světí prostředky! Bojovníci za práva pracujících teď opět bojují za svá koryta a při svých vysokých platech na radnici již ani neví,jak přežívají pracující se sedmi tisíci Kč měsíčně. (Mají-li vůbec to štěstí, že jsou zaměstnaní).

„Není třeba mít strach z bolševizace ČSSD" - rozptylují pokrytecky obavy Ti nahoře.

„V tom zmíněném městě však už se stalo" - říkám já. Ten dole.

4.11.2004

E. Ondra