Otevřený dopis předsedkyni KPV MUDr. Naděždě Kavalírové

V Otrokovicích 5.září 2004

Otevřený dopis předsedkyni KPV MUDr. Naděždě Kavalírové

Na vědomí: místopředsedům, členům předsednictva, členům KPV a veřejnosti

Vážená paní Kavalírová,

obracím se na Vás formou otevřeného dopisu jako na předsedkyni Konfederace politických vězňů, a také jako na dámu v letech, která je po svých životních zkušenostech zvyklá spoléhat především na vlastní úsudek.

Jsem Veronika Valdová, je mi 28 let a můžete namítat, že o nejtužších letech komunistické diktatury nemohu tedy mnoho vědět. Jsem přesvědčena, že díky pátrání po dokumentaci a vyhledávání žijících svědků vím o této době více, než leckterý pamětník, který před těmito skutečnostmi zavírá oči.

V sobotu 4. září jsem se přijela podívat na muklovskou pouť na Svatý Hostýn. Pro mě osobně je KPV morální autoritou, živoucím svědectvím nejtemnějších okamžiků české historie a svědomím národa. Byla jsem proto překvapena průběhem setkání, které bylo prezentováno jako duchovní a apolitické, což bylo uvedeno jako důvod zákazu vyjádření k politické kauze Hučín; zároveň však po Vaší pravé ruce seděl ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek a po ruce levé poslanec Marek Benda a senátoři Ing. Josef Kaňa, Ing. Jiří Stodulka a Ing. František Kroupa. Stejně tak mne zarazil způsob moderování setkání, který demokratičností nápadně připomínal stranické schůze let sedmdesátých.

Vím, že o možnost vystoupit na setkání předem žádal i Vladimír Hučín, a také jsem byla svědkem toho, že jste použila všechny prostředky, jak mu ve veřejném vystoupení zabránit. Překvapilo mě Vaše neustálé upozorňování, že hlouček lidí postávajících v rohu s plakáty zobrazujícími umlčovaného člena KPV není na setkání Konfederace vítán. Požádala jsem Vás o slovo, abych mohla členům KPV poděkovat za to, že předávají svědectví o té části historie, která byla před mou generací důsledně zamlčována. S panickým výrazem ve tváři jste raději vypnula mikrofon. Dojem ze setkání KPV nakonec zachránil Jan Šinágl, který na závěr zazpíval hymnu. To, že muklové povstali a přidali se, považuji za nejhezčí okamžik setkání.

Byla jsem přímým svědkem několika posledních soudů s Vladimírem Hučínem a dobře vím, co se na těchto stáních dělo. V případě rehabilitace týkající se ničení symbolů komunistické ideologie bylo „rozhodováno pouze o trestu, nikoliv o vině“, a za nedovolený odpor proti totalitě byl Vladimír Hučín znovu pravomocně odsouzen k šestiměsíčnímu podmíněnému trestu, přestože za stejný čin již v sedmdesátých letech 2,5 roku ve vězení seděl. Viděla jsem soudce, kteří sami o sobě

rozhodovali, že nejsou podjati. Na vlastní oči jsem viděla celý průběh projednávání bodu 7 obžaloby, který se týkal údajného podvodu s neschopenkou, viděla jsem překvalifikování trestného činu těsně před vynesením rozsudku „protože podle původního paragrafu nemohl být Hučín odsouzen“, slyšela jsem svědectví vězeňského lékaře Dr. Jurči, byla jsem svědkem vynesení důvěrnice Zdeňky Mašínové ze soudní síně. Ústavní soud potvrdil, že prodloužení vazby, v níž Vladimír Hučín strávil více než rok, bylo nezákonné. Vladimír Hučín byl zbaven mlčenlivosti, jeho advokáti až díky verdiktu Ústavního soudu nemusí mít bezpečnostní prověrku.

Z rozhovorů se členy KPV vyvozuji, že jsou mezi ně šířeny dezinformace, které si jen těžko mohou ověřit. Vzhledem k omezené prezentaci této kauzy v médiích jsou přímá svědectví i záznamy volně k dispozici na internetu. Věřím, že lidé, kteří strávili léta v komunistických kriminálech, naleznou dostatek vůle a odvahy k tomu, aby si dokumentaci ke kauze Hučín prostudovali a udělali si na dění vlastní názor. Obžaloba Vladimíra Hučína je elaborát na 26 stran a reálně mu hrozí 10 let

vězení. Všemi prostředky utajovaný proces proběhne 4-6. října 2004 u Okresního soudu v Přerově. Troufám si tvrdit, že pokud bude Hučín za nečinného přihlížení KPV odsouzen a uvězněn, asi těžko bude stát po propuštění o zlevněnou průkazku na vlak za to, že byl politickým vězněm.

Ač jsem velmi ráda, že odklon od komunismu proběhl v listopadu 1989 bez násilí, nemohu jej považovat za revoluci v pravém slova smyslu. Byla zachována kontinuita právních norem, elit i majetku. Lidé, kteří stáli na straně komunistických silových složek, dnes pobírají vysoké důchody včetně výsluh a nemají zdaleka takové existenční potíže jako lidé, kteří se režimu kdysi postavili. Vím, že materiální stránka života není ta nejdůležitější, ale také si uvědomuji, že existenční potíže stojí za velkou částí životních rozhodnutí, která by jinak měla být svobodná.

Žádám politické vězně o veřejné vyjádření podpory požadavku na veřejnost procesu s Vladimírem Hučínem.

Veronika Valdová