Kdo je zfetovaný? Premiér, technaři nebo novináři?

6.8.2004

Kdo je zfetovaný? Premiér, technaři nebo novináři?

Tomáš Tetiva

Klíčovým momentem v kultovním filmu Easy Rider je scéna, kdy Jack Nicholson sedí v noci u ohně kdesi na americkém Jihu s Peterem Fondou a Denisem Hopperem a mluví o jejich střetu s místními vesničany. „Oni nemají strach z vás, ale z toho, že představujete svobodu. A klidně vás zabijí, jen aby dokázali že oni opravdu svobodní jsou,“ říká Jack Nicholson v roli právníka Georga Hansona. Tuto působivou scénu lze i metaforicky vztáhnout na dění týkající se technoparty CzechTek, kterou v úterý na příkaz dosavadního ministra vnitra a premiéra Stanislava Grosse rozehnala zhruba tisícovka těžkooděných policistů.

Nad reakcí státního establishmentu jinak zůstává rozum stát. Poslat tisícovku těžkooděných policistů vyzbrojených obušky, slzným plynem a se zálohou vodních děl na hrstku lidí je absurdní a nepochopitelné. Policejní manévry proti davu mladých lidí, kteří se sjedou z celé Evropy a spontánně se baví, byť při tom zřejmě protiprávně pošlapou cizí louku, jsou prostě nemorální a jen zrcadlí hluboce zakořeněnou touhu establishmentu zatočit se vším, co příliš zavání svobodou, spontánností a nepoddajností.

Demagogie celého policejního zátahu v předvečer Grossova nástupu do funkce premiéra je navíc naprosto zřetelná. Zjevně nešlo o nic jiného, než o trapné populistické gesto zalíbit se „spravedlivě rozhořčeným spoluobčanům“, kterým zřejmě připadá existence jiných subkultur a jiného životního stylu příliš děsivá, než aby ji dokázali akceptovat. Jako kdyby bylo málo opravdu závažných problémů, které by měl řešit z pozice premiéra.

Příliš neobstojí ani argumenty o dopadech technoparty na životní prostředí. Ve srovnání se starými ekologickými zátěžemi, které můžeme třeba najít nedaleko Prahy v areálu a okolí chemického závodu Spolana Neratovice a na dalších místech, představují takřka nic. Pokud už tedy chce establishment začít věci řešit opravdu nově a radikálně, ať tedy postaví před soud všechny šéfy firem, které nás ohrožují na životě, a potom ať zahájí přestupkové řízení s organizátory technoparty, je-li jeho touha po spravedlnosti opravdová.

Avšak všechny spory o legalitu technoparty a oprávněnost policejního zásahu zcela ponechávají stranou smysl a poselství celé akce, které bychom v žádném případě neměli přehlédnout. Důležité přece je, že existují lidé, kteří jsou natolik nadšení a svým způsobem stateční, že dokážou podobnou akci zorganizovat a účastnit se jí. To je přeci velmi pozitivní, že se alespoň část mladé generace nebojí jít do střetu s autoritami, že má odvahu riskovat, a že to všechno navíc nedělá pro peníze, ale kvůli kulturnímu zážitku! Tento postoj by se neměl kriminalizovat – to je přeci projev životaschopnosti zdravého jádra společnosti.

A to co je možná nejpodstatnější je fakt, že podobné akce jsou nádhernou erupcí energie, spontánnosti a čisté radosti. V krystalicky čisté podobě tam najdete to, co na akcích postavených na komerčním půdorysu obvykle chybí – více lidskosti a přirozené pospolitosti, která se jinak často ztrácí pod nánosem byznysu a marketingu. A jestli toto není skutečně cenné a nezaslouží si naši úctu a pozornost, pak už tedy netuším, kvůli čemu jinému by se vlastně lidé měli setkávat.

To co je naopak děsivé je naopak nepochopení těchto elementárních věcí a rigidní důraz na dodržování zákonů. Jestliže právník Tomáš Sokol prohlásí do Lidových novin, že policie měla účastníky technoparty vyhnat, i kdyby těch 15 tisíc lidí měla rozjezdit tanky, tak z toho jde opravdu mráz po zádech. Pokud toto prohlásí renomovaný právník a bývalý ministr, tak je to skutečně závažné a nutí to k zamyšlení, zda je to s naší společností úplně v pořádku.

Smutné je, že podobná dikce, byť ne tak vyhroceně agresivní se objevila ve většině médií, která o technoparty referovala. Stejně tak zavádějící byl často výběr fotografií a výrazy typu „ feťáci“ a „opilci“, které pouze nepříjemně připomínají bolševickou praxi o diskreditaci undergroundu za normalizace. Pokud to tedy myslíme s otevřenou společností, demokracií a úctou k menšinám vážně, měli bychom se pokusit podobné postoje změnit. Stěží se něco změní, jestliže média nebudou citlivě reagovat na dění kolem nás.

Mgr. Tomáš Tetiva, autor byl donedávna mediálním asistentem Greenpeace ČR, v současnosti je publicista na volné noze.