A je klid

A je klid - Martin Schulz – 03.08.2004

Jedenáctý ročník CzechTeku, největší nekomerční akce podobného druhu u nás, které se v médiích říká "nepovolená taneční party", skončil v úterý po poledni za asistence nějaké tisícovky policistů, včetně těžkooděných zásahových jednotek. Účastníci vypnuli zvukové aparatury, zabalili si své věci a až poslední auto opustí louky u Boněnova na Tachovsku, nastane takové (skutečné i mediální) ticho, jaké tam bylo po pěšinách v pátek ráno, kdy jsem se tam přijel podívat.

V příštích dnech budou mít sdělovací prostředky co dělat s novou vládou, takže tahle událost zmizí, nejspíš až do příštího ročníku. Okolnost, že ač opticky dramatický, proběhl závěr CzechTeku v relativním klidu, vypovídá - alespoň podle mého - o tom, že jsme byli svědky středně velkého mediálního humbuku.

Za CzechTek nikdo nahlas nemluví - vždyť ta akce nemá pořadatele, ani organizátory, takže se veřejnost musí spokojit s různě (v průběhu času) variovanými sděleními uživatele pozemku a představitelů policie. Cosi jako pravda tedy bude přinejmenším poloviční, což je, jak známo, totéž, co poloviční lež.

Co se policejní účasti týče, mám za to, že postupovala korektně a podle příslušných zákonných norem. Na samotný začátek reagovala, jak mohla a uměla. Těch pár policistů, kteří monitorovali postup první kolony náklaďáků se zvukovými aparaturami, mohlo udělat sotva víc, než si poznamenat čísla a případně i nacionále přítomných. Jak se samotný Tek dal do pohybu, mohla policie jen situaci monitorovat a čekat na pokyny státního zástupce, který její akce dozoruje. To všechno se událo, v takovém časovém postupu, v jakém tyhle věci prostě probíhají. V okamžiku, kdy státní zástupce dospěl k názoru, že může docházet k poškozování cizího majetku, vydal příslušná povolení k zásahu. Pravda je, že k podobné policejní akci proti Teku zatím v minulých letech nedošlo, ale - všichni teď ruce na srdce - jednou k tomu dojít muselo.

A teď pan majitel či uživatel. Vzhledem k tomu, že akci nikdo neorganizuje, těžko dát slovo oběma zúčastněným stranám. Pan uživatel tvrdí, že s ním nikdo nejednal, nikdo mu neřekl, co se odehraje, a tak dále. Chyba lávky, říkám na to já.

Za použití pozemku dostal slíbenu finanční odměnu, dostalo se mu i ujištění, že nedojde-li k nějakým malérům (např. k zásahu policie), zajistí účastníci festivalu, ostatně jako vždycky, úklid nepořádku. A naopak, dojde-li k nějakým nepravidelnostem, může se stát, že nedostane nic, a nikdo ani po sobě neuklidí.

To, že nyní pan uživatel mluví, jak mluví, je jeho věc - pravděpodobně usoudil, že si jaksi "méně zadá", když bude zastávat roli poškozeného ekozemědělce, kterému někdo poničil šestatřicet z jeho nějaké tisícovky hektarů, které tam obhospodařuje. A možná, že bude něco pravdy i na zákulisní účasti Pozemkového fondu na celé té věci. Fond sice pozemky nevlastní, ale nechává je ve správě zkrachovalé firmě, od níž zase ty pozemky má v užívání pan uživatel. Pozemkový fond mohl klidně panu uživateli naznačit, že propůjčí-li pozemky k nějaké jiné než zemědělské činnosti, mohl by se rozloučit s nadějí, že v brzké budoucnosti - v horizontu nějakých dvou let - bude moci pozemky koupit do svého vlastnictví. Až takhle složité, nebo vlastně jednoduché, to všechno může být.

Ještě pár slov k prvoplánovým kritikům CzechTeku. Kdybych to neviděl na vlastní oči, bral bych každé jiné, byť očité svědectví s rezervou. Nešlo o akci, jejímž účelem bylo zničit majetek. Rád se tam v září zajedu podívat a povím dál, jestli se louka dokázala vzpamatovat. Ale to, co se tam odehrávalo na mezilidské úrovni, byl skutečně neskutečný zážitek.

Tam nebylo patnáct tisíc feťáků a opilců, byly tam smíšené evropské davy lidí. Byly tam, samozřejmě zástupy mladých lidí, ale také celé rodiny od vnoučat po prarodiče, byli tam lidé od všech možných řemesel, kumštů i povolání. Hrůza - jako třeba na Václavském náměstí - tam šla jenom z pár komand očivididně pasoucích po tom koho za A) okrást, nebo za B) komu prodat drogy. Ale, jak říkám, nebylo jich tam víc, než v centru hlavního města.

Ten zbytek byl o uvolněné, nepovolené sice, ale báječné a laciné zábavě - o jakémsi návratu ke kořenům, k dobám před-společenským, k dobám rodin či rodů, k dobám bezprostřední lidské vzájemnosti.

Jestli tohle musí být za každou cenu ilegální, pak je něco v naší civilizaci hodně pokřivené.