CzechTek jako důkaz povrchnosti české žurnalistiky

Ano, žurnalistika a novinář je u nás pojem zcela mimo mísu a jedná se termín tak akorát z říše Sci-Fi. Pokud čistě a náhodou si některý novinář u nás myslí že je novinář, je mi ho líto, není to pravda, ani zbožné přání to není. Novinářské společnosti, televizní společnosti a i Interenetová vydavatelství jsou převážně naprosto zavislá na svých majitelích a ti zase jsou provázáni k zdejšímu vládnímu establišmentu :-( Je to všechno kolem žurnalistiky a pravdivosti informací naprostý a odporný hnus a lezdoprdelnictví mocným ...
Etika, čest a podobné instituty jsou žurnalistice u nás na hony vzdáleny :-(

zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií

© Milan Šmíd

---

6.8.2004

RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky

CzechTek jako důkaz povrchnosti české žurnalistiky

Také letos oživila mediální okurkovou sezónu technoparty. Také letos česká média odrážela různost názorů na tento podnik. Ty se pohybovaly v prostoru mezi krajnostmi „ať žije alternativní kultura, svoboda a volnost od života spoutaného civilizací a státem“ na straně jedné a „zakažme teror nočních decibelů a pozavírejme všechny feťáky“ na straně druhé.

Bylo by zajímavé, kdyby někdo udělal srovnávací analýzu postojů médií hlavního proudu v historickém přehledu. Aniž to mohu dokázat na tvrdých faktech, mám pocit, že média se postupně odklánějí od tolerantního postoje „ať se mládí vydovádí“ (letos zastávaný v podstatě jen Martinem Komárkem v MF DNES, dokonce i Reflex se držel zpátky, Jiří X. Doležal musel jít hostovat do LN), ale stále více se přiklánějí k názoru „ano, ale organizovaně, beze škod a bez drog“.

Zjišťoval jsem, kdo a jak naletěl podvodníku Lukáši Kohoutovi, který se vydával za tiskového mluvčího letošní techoparty CzechTek u vesnice Boněnov na Tachovsku. Byli to v podstatě všichni novináři, na prvním místě pak televizní štáby obou hlavních televizí, televize Nova a ČT, které Kohouta představily ve večerním zpravodajství poprvé v sobotu 31. července.

Zatímco ČT se v sobotu spokojila s Kohoutovým prohlášením o tom, že „louka bude uvedena do stavu, v kterým jsem na ni vstoupil,“ a dokonce toto prohlášení využila do čteného čela zprávy, televize Nova existenci Lukáše rozehrála ještě jednou, v neděli večer, do epizody, ve které si falešný mluvčí CzechTek vyžádal od Novy záznamy o prodeji drog s tím, že podá oznámení na policii.

Lukáš Kohout byl prezentován jako mluvčí CzechTeku ve zpravodajských relacích Snídaně s Novou ještě v pondělí ráno, ale už večer se jeho odhalení stalo jednou z hlavních zpráv Televizních novin. Česká televize, která již v neděli ztlumila publicitu kolem CzechTeku, dementi nepodala. O Lukášovi se v pondělí ráno zmiňovaly také všechny hlavní deníky, nejen díky televizi, ale také díky ČTK, která ve své zprávě citovala Lukášovy „úklidové plány“.

Tolik epizoda „Lukáš Kohout“, český hejtman z Kopníku, jenž se před léty vetřel do stranických kruhů US/DEU a ČSSD, a který si v roce 2002 jako falešný diplomat objednal Kavanovým jménem letadlo do Srí Lanky.

Na informování o technoparty na Tachovsku mně však vadila jiná věc. Většina novinářů totiž vydávala Libora Lúdika za vlastníka pozemku, na kterém se technoparty konala, přestože byl a je pouze jeho nájemcem, neboť vlastníkem louky je stát, konkrétně Pozemkový fond.

Například zatímco v pondělní MF Dnes značka „hd“ zcela správně uvádí Lúdikův rozhovor slovy „nájemce louky u Boněnova“, na stejné stránce a v dalších vydáních MF Dnes se píše o „majiteli pozemku“. Taktéž Hospodářské noviny, které neustále tvrdí, že louka je Lúdikovým majetkem.

Pominu-li, že některé listy komolily Lúdikovo jméno a nazývaly ho Ludíkem, vadí mě hlavně to, že nikdo neprozkoumal Lúdikovo zemědělské podnikání a jeho vztah k pozemku. Vadí mě, že Ondřej Neff nazval Lúdika „skutečnou superstar“. Prý jenom díky jemu, „protože se naštval jeden opravdový mužský“, se „v Boněnově policie pochlapila“.

A co když je všechno trochu jinak? Co když soukromému zemědělci přišla technoparty a počáteční nečinnost policie vhod, neboť tím dostal do ruky silný argument proti státu, ze kterého nyní bude dojit peníze. Z televizních záběrů nebylo vidět, že by si nějak výrazně zoufal.

Libora Lúdika najdeme v obchodním rejstříku jako jednatele a majitele eseróčka Agroklad, které je registrováno teprve od února letošního roku. Otázka první, jejíž zodpovězení bych od novinářů čekal: zda a od kdy je Lúdik pronájemcem příslušného pozemku a jakou další zemědělskou činnost vykonává. Pěstuje krávy? ovce? Nebo je jen údržbářem krajiny svého druhu, který louku jednou za rok poseče a nechá si za to zaplatit státními dotacemi? Jakou skutečnou škodu mu technoparty způsobila? A proč byl před kamerou tak klidný a nehájil svůj majetek? Třeba proto, že kvůli technoparty zruší nájemní smlouvu a zaneřáděný pozemek klidně vrátí pozemkovému fondu?

Nic z toho mi novináři nesdělili. Zato v databázi ministerstva financí ARES jsem se dozvěděl, že stejné bydliště v Mariánských lázních jako Libor Lúdik mají také Vojtěch Lúdik a Richard Lúdik. Oba podnikají na živnostenský list, přičemž Richard Lúdik je příjemcem nevratných zemědělských dotací, jak uvádí databáze CEDR Ministerstva financí.

Firma Agroklad s.r.o. Libora Lúdika zatím mezi příjemci dotací nefiguruje. Ty dotace se totiž vyplácejí až na konci roku a je zcela možné, že technoparty zamíchá karty v právních vztazích týkajících se boněnovské louky.

Nejsem odborník na vyhlášku 505/2000, která se týká podpůrných programů k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny. Jen pro zajímavost jsem si prohlédl přílohu k této vyhlášce, která má skoro třista stran, přičemž na straně 135 se dočteme, že katastrální území Boněnov má 504 hektarů půdy v kategorii H1.

Nechci tvrdit, že pan Libor Lúdik není poctivý soukromý zemědělec. Je sice zajímavé, že popisné číslo 115 objektu, ve kterém sídlí firma Agroklad v Ovesných Kladrubech u Mariánských lázní, v katastru nemovitostí chybí. Může jít o evidenční omyl, kterých bývá v obchodním rejstříku dost a dost.

Jenom mě mrzí, že si média nechala ujít zajímavou story, která se mohla od Lúdikovy zkušenosti s technoparty rozvinout. Alespoň v USA jsem zažil, že každý, kdo se zaplete do nějaké mediální události, je okamžitě „proklepáván“ horem dolem v naději, že by z něho mohl vypadnout nějaký zajímavý příběh.

Navíc americký lokální reportér by se zcela určitě vrátil k dozvukům technoparty loňské, u Ledkova na Jíčínsku, poblíž Kopidlna, kde jiný soukromý zemědělec Jiří Antoš udělal tu chybu, že se přiznal k tomu, že si od organizátorů technoparty nechal za svolení účasti zaplatit. A protože ty pozemky rovněž nebyly jeho, měl je pouze v pronájmu, majitel zastupovaný městem Kopidlnem později nejen trval na jejich důkladném vyčištění, ale radnice v Kopidlně od Antoše také žádala, aby jí uhradil 50 tisíc korun za náklady, jež kvůli technoparty na účet radnice naběhly.

Jen tak pro zajímavost, Jiří Antoš je mnohem větším příjemcem státních dotací než Lúdikové. Jak vyplývá z evidence CEDR, za poslední léta dostal Antoš od státu skoro tři milióny.

To všechno jsem zjistil sedě u počítače a kdybych byl praktikujícím žurnalistou, vyzbrojen těmito údaji bych se vydal do terénu. Například bych se zajímal, zda Libor Lúdik o CzechTeku náhodou předem nevěděl a nepodlehl pokušení si na něm přivydělat. Pokud by se toto ošklivé podezření nepotvrdilo, tím lépe. Jenomže mě nikdo za žurnalistickou investigaci neplatí a obávám se, že ani od redaktorů v redakcích se příliš nežádá. Je totiž pracná, zdlouhavá a nemusí vést ke kýženému výsledku.

A tak je mnohem pohodlnější přijímat „face value“ událostí tak, jak jsou novináři podstrčeny pod nos, ať už má podobu falešného mluvčího akce nebo „majitele pozemku,“ který se následně v komentáři stane „superstar“, zatímco z policistů si uděláme fackovací panáky.

P:S. Kdyby se šlo ještě hlouběji do historie, tedy o dva roky zpátky až k technoparty u Višňové na Liberecku, také tam by se našly zajímavé vlastnické vztahy. Jak tehdy uvedla média, majitel pozemku Petr Winter z Višňové se prý skrýval v zahraničí a správcem pozemků byl šéf libereckého podsvětí Vladimír Král, kterého zpopularizoval Josef Klíma v reportážích „Na vlastní oči“.

---