Poslední
hranice překročil "Ten třetí"
Vrátil se domů neboť se domníval, že svou přítomností zvrátí myšlení a názory lidí v této zemi, pokřivené desetiletími komunistické ideologie. Ještě než dodýchal již měli mnozí komentátoři připravené otázky mířené na širokou veřejnost: "Měli by být bratři Mašínové a celá jejich odbojová skupina vyznamenána řádem "Bílého lva"?
Jakoby až jeho smrt dala podnět k vyhlášení" referenda" o tom, zda měli právo jednat tak jak jednali. Dokonce se možná budeme pokoušet o uznání "třetího odboje"v parlamentě, který je složen ze 70% nových poslanců, kteří nevědí nic o tom, že na tento zákon čekalo a čeká tisíce živých a bohužel již mnoho mrtvých politických vězňů celá desetiletí.
Senát České republiky již šestkrát navrhl jejich vyznamenání a vždy jej prezident a "hradní poradci" smetli se stolu. Veřejnost dotazovaná na jejich legitimitu skutků, odporu, by však měla vědět, kdo je jejich největším odpůrcem. Paradoxně jím je současné vedení Konfederace politických věznů - KPV ČR , které neuznává legitimitu jejich činů a ve svých doporučeních na vyznamenání je "Hradu" nedoporučuje. Je to velká "dvojitá" hra paní předsedkyně KPV a Rady ÚSTRu, která tak pokračuje ve své velké životní roli, již mnohokrát prezentované ve svých různých, neúplných životopisech a mediálních úvahách.
Místo, aby naplňovala znění "zákona o třetím odboji" navrhuje vedení KPV na nejvyšší státní vyznamenání agentku StB Hojerovou-Čihákovou a "barona Prášila" generála Zenáhlíka, který podle všech vojenských historiků není uveden v seznamech našich ani spojeneckých vojáků II.světové války. Sama paní předsedkyně přijala Řád TGM I.třídy, aniž by se začervenala, nestyděla se.
Nikoho v této zemi tyto skutečnosti nezajímají. "Hrad" politické vězně navržené KPV, neprověřuje. Proč také, jsou naším "svědomím národa", jak při svých projevech nezapomene citovat sám pan prezident. Skutečným svědomím národa zůstávají ovšem již dnes mrtví političní vězni a velmi málo skutečných politických věznů ještě žijících, o kterých se moc neví. Dokonce ani novináři, kteří se zabývají ve svých úvahách o zločinech komunismu se nebudou zabývat neuvěřitelným chováním a jednáním této staré dámy v současnosti (redaktor pan Navara si na svá slova jistě pamatuje).
Nesprávné a zavádějící názory vedení KPV na odbojovou skupinu Mašínů však podporují i další instituce, které produkují pořady v České televizi o zločinech komunistického režimu, tím jen ospravedlňují názory některých odpůrců těchto hrdinů 3. odboje.
Přes veškerou snahu senátu, zejména pana senátora Štětiny a těch, kteří se přiklonili k jeho názorům, se vyznamenání všech členů "skupiny Mašínů" nikdy nedočkáme. Snad i proto, že se bývalý premiér Topolánek "odvážil" tyto hrdiny vyznamenat svojí plaketou a pozlobil tak svého prezidenta.
Nechceme se však dočkat toho, že při pohřbu pana Milana Paumera potečou slzy přetvářky a pokrytectví. Doporučujeme paní Kavalírové, panu Žídkovi a spol, aby se raději vymluvili na pracovní zaneprázdnění a neopakovali stejné divadlo jako 12. června 2007, kdy četli slovo Boží a slzeli nad smrtí Jana Beneše v Břevnovském klášteře.
Musíme připomenout těm, kteří snad zapomněli, že krátce předtím, než zazněl osudný výstřel, kterým Jan Beneš ukončil svůj život, byl spolu s Františkem Zahrádkou vyloučen z předsednictva KPV za "neposvěcenou" účast na Konferenci v Berlíně ve dnech 18.-19.ledna 2007. Působení Jana Beneše v KPV bylo pro předsedkyni tak nepříjemné, že hledala pomoc na ÚDV, aby Jan Beneš byl zbaven funkce v poradním sboru PhDr. Žáčka, který pracoval na vzniku ÚSTRu.
Omlouváme
se vážení čtenáři za připomenutí souvislostí a tím odbočení
od vzpomínky na toho "třetího", ale museli jsme se
zmínit o přetvářce a pokrytectví, které jsou životním
postojem těch, kteří kdysi měli důvěru mnoha politických
vězňů.
Čest
památce Milana Paumera!
Miloslav Dvořák + Roswita Dyková
členové SBPV, Liberec 24.7.2010