www.svedomi.cz, 25.7.2010
Milanu Paumerovi místo nekrologu
Legionáři v I. světové válce naráželi na nepochopení a odpor v prostředí ruském, srbském i italském - v monarchiích lidé těžko chápali, jak je možné neuznávat autoritu mocnáře. ‘Co je to autorita?’, zamýšlel se pak dr. Alois Rašín : Je to beran, za nímž jdou slepě ovce. Je to zbytek stádového pudu člověka. Lidé ženou se za tím, čemu věří. Malé zklamání, a probudí se v nich úvaha.
Čechoslováci bránící se nacistickému Německu zpočátku naráželi na nepochopení „rozhodujících mocností“, protože Beneš prohrál propagandistickou bitvu s Hitlerem. Němci například tvrdili, že ČSR nedbá nezaměstnanosti Němců, a pražská vláda neuměla zdůraznit nepřijatelnost některých nacistických metod při ‘snižování nezaměstnanosti’ – že se snad až 270 000 míst uvolnilo politickou perzekucí. Beneš nepřesvědčil svět, že začínají výboje Třetí říše, zato Hitler prosadil ‘právo na sebeurčení Němců v ČSR’, ‘Sudetoněmecká otázka’ se stala bolestí celé Evropy. Situace se změnila, až Hitler sám ukázal světu, že je podrazák.
Symbolem Třetího odboje se stali bratři Mašínové s Milanem Paumerem, a také dodnes naráží na nepochopení svých činů. Podle Zdeny Mašínové tomu nedorozumění napomohlo, že kniha Oty Rambouska „Jenom ne strach“ nevysvětlila Čechoslovákům důvody odboje proti vládnoucí vrstvě. Bratři Mašínové tady nežijí, ve vlasti spoluobčanům důvody trpělivě objasňovali Milan Paumer, Zdena Mašínová a duše spřízněné. Pro Hospodářské noviny Paumer řekl mimo jiné : „Nazývat nás vrahy? Za co? My jsme sáhli po zbraních až v 50. letech. A víte proč? Protože už bylo 85 justičních vražd. Počínaje Píkou a Miladou Horákovou. Oni přeci komunisti vyhlásili třídní boj. A vyhlásit válku, to přeci znamená, že musíte mít nepřítele. No tak my jsme na to přistoupili a stali jsme se nepřáteli. Oni měli bouchačky, tak jsme si je obstarali také. A už to šlo.“
Milan Paumer, narozený 7. dubna 1931, zemřel 22. července 2010. Soudím, že nejlépe uctím jeho památku, když místo nekrologu se pokusím jako on obhajovat boj za svobodu a uvádět na pravou míru některé dezinformace šířené o něm, Mašínech a jejich činech.
Mašínové a Milan Paumer z republiky neprchali, jak se psalo v jednom nekrologu. Oni vyrazili na cestu Německem poté, co se US prezidentem stal válečný hrdina Dwight Eisenhower a během jeho volební kampaně stanice Hlas Ameriky a Svobodná Evropa hlásily, že Eisenhower slíbil osvobození východní Evropy od bolševismu. Mašínové s přáteli věděli, že se v západním Německu vytváří speciální jednotky pro tyto osvobozovací akce, a tak vyšli, aby se podobně jako hrdinové I. i II. odboje i oni vrátili s osvobozeneckou armádou.
Mašínové jsou někým nazýváni vrahy, protože dokázali ve Třetím odboji „ublížit“ těm, kteří byli aktivní na straně protivníka - jejich oběti prý byli jen „pěšáky“. Jenže na straně moci, která válčila proti vlastním občanům, nebylo pěšáků; uznal to už i český soud.
Jiní se zase hrozí toho, že Radek Mašín dokázal esenbákovi ve službě podříznout hrdlo. Takhle myslet a zabíjet však naučila Radka KSČ ! Radek byl totiž zařazen do kurzu pro oddané stoupence Strany, kde měli jako učebnici brožuru ‘Zabij, nebo buď zabit’ a učili se různé druhy sabotáže a zabíjení – například podříznutím krku i kopnutím do spánku. Radek Mašín se pak sám stal instruktorem. Strana nedomyslela, že zklame-li občany, ti mohou naučené myšlení a jednání užít proti ještě loajálním stoupencům Strany.
Mašínové s Paumerem vstoupili do US army a USA je nevydaly ani východnímu Německu, kde podle žaloby měli ohrožovat demokracii, ani Československu, kde byli označováni za kriminálníky. USA jejich akce chápaly jako osvobozenecké a celou trojici zařadily do elitního Demonstration teamu představovaného celebritám. Je trapné, že údajní přátelé Ameriky a jejích hodnot jako Václav Havel odsuzují činy Mašínů a spol., kterými se Amerika chlubila.
Strýc Mašínů Ctibor Novák se z nacistických vězení vrátil jako přesvědčený komunista, a matka Zdena Mašínová v roce 1948 na výzvu KSČ vstoupila do jejích řad a za politické vězně se stala členkou Akčního výboru Národní fronty v Poděbradech. Přesto jsou dnes pro většinu lidí Mašínové symboly antikomunismu. Pro mne však jsou symboly boje za svobodu. Úvaha, o které psal dr. Rašín, jim dovolila o několik desetiletí dříve než vládnoucí vrstva uznat, že režim ohánějící se slovem komunismus je zločinný a přidat se po svém ke III. odboji. Milan Paumer pak bojoval v Koreji a po návratu pomáhal zastavit stíhání Vladimíra Hučína – podobně jako Milo Komínek o pár let dříve než vládní vrstva pochopil, že Hučínovo stíhání je zločinné. 6. 10. 2004 u přerovského soudu neposlechl nezákonný povel Policie a ta ho obsloužila způsobem, jaký si před Listopadem nedovolili esenbáci.
S Milanem Paumerem jsem naposledy setrval v delším přátelském rozhovoru poté, co jsem odmítl poslechnout nesmyslný povel Jana Š. okamžitě a nahlas opakovat svůj postoj k udělení nejvyšších státních vyznamenání Mašínům a spol. Milan Paumer se tehdy usmíval. Kdykoli jsme se znovu potkali, zdravili jsme se s úsměvem. Budu se snažit, aby měl Milan Paumer dál důvody k úsměvu, kdybychom se setkali „na věčnosti“.
František Rozhoň,
25.7.2010,
ilustrační fota z vystoupení
28.7.2004 v Olomouci a z policejního
zásahu 6. 10. 2004 u soudu
v Přerově.
P.S. Poslední rozloučení s Milanem Paumerem proběhne ve středu 4.8.2010 od 12 hodin v obřadní síni hřbitova v Poděbradech.