Žádného soudného čtenáře jistě nepřekvapí, že Britské listy mají do objektivity tak zoufale daleko, jako má Česká republika daleko do právního státu a do demokratického státu. Britské listy tuto publicistickou hanebnost prokazují již velmi dlouho a úpadek opravdové novinařiny a funkce hlídacího psa neustále prohlubují. Nedávná kauza prokazující tuto realitu je popsána v tomto článku Tomáše Peciny.
Ve svém článku na Britských listech
(
http://www.blisty.cz/2006/11/16/art31316.html)
jste napsal:
„Právě na
základě těchto dvou článků [rozuměj textů Martina zveřejněných v
Britských listech] lze přesvědčivě usoudit, že rozhodnutí odvysílat
páně Vadasův film o Hučínovi nebude konstruktivním příspěvkem ke
kultivaci demokracie v České republice.“
Vzhledem k
tomu, že dokument jste, jak sám přiznáváte, neviděl, je
takový výrok dosti troufalý, ba drzý. Udělat si představu o
něčem, co
člověk nezná z bezprostřední zkušenosti, požadovali komunisté v případě
Charty 77, a nezdá se to být příliš souladné s představou britské
demokracie, jako jejíž vlajková loď ve vodách českého postkomunismu se
Britské listy stále častěji - a stále méně oprávněně - portrétují.
Na rozdíl od Vás jsem Vadasův film nejen zhlédl, ale o případ Vladimíra
Hučína se nejméně od roku 2002 aktivně zajímám, takže si mohu dovolit s
poněkud vyšší mírou kvalifikace zhodnotit jak dokument samotný, tak
dění kolem toho, co je - jakkoli málo se to Britským listům hodí do
krámu a do redakční politiky - největším justičním skandálem a případem
zneužití veřejné moci ve prospěch partikulárních zájmů od pádu
komunismu.
Stanovisko, které Martin Vadas ve svém snímku prezentuje, je plně
shodné se závěry, k nimž jsem v případu Vladimíra Hučína dospěl i já.
Film není ani v nejmenším manipulativní; jsou-li v něm přítomny emoce,
pak jsou to emoce jeho aktérů, kteří s otázkou Hučínovy neviny a jejího
konečného prokázání spojili i svou osobní integritu.
Vadasův film, byť jeho prostor je pouhých 28 minut, je vynikající
výpovědí o postkomunismu, o moci a o korupci, o tom, jak snadno dokáží
lidé prodat svou čest a vyměnit odpovědnost ke společnosti za
balík „funkčních požitků“ poslance nebo oficiózní úctu mocných
prokazovanou vedení „Konfederace polepšených vězňů“.
Věru, žádný div, že představa odvysílání tohoto filmu je mnoha lidem -
v tajných službách i mimo ně - tak nepříjemná.
Na jiném místě píšete, že Hučínova kauza je „neprůhledná“
(
http://www.blisty.cz/2006/11/16/art31304.html).
Inu, je - a
pokud
se o
ni člověk nezajímá a vnucuje druhým místo analýzy výsledky přacího
myšleních vlastních proti Hučínovi zaujatých a zainteresovaných
spolupracovníků, musí mu právě taková připadat.
Zkusme si představit, jak by Britské listy reagovaly, kdyby Hučín dnes
neměl v ruce pravomocný rozsudek o své nevině ve všech sedmi bodech,
ale byl by odsouzen. Byla by jeho kauza také „neprůhledná“? Anebo byste
o něm psali jako o odsouzeném zločinci a teroristovi? Zkuste se
zamyslet, proč má pro Vás zprošťující rozsudek o tolik menší hodnotu
než rozsudek odsuzující, a když už budete tento bolestný proces
podstupovat, srovnejte si to, jak píšete o Hučínovi, s Kotrbovými
chvalozpěvy na - mimochodem pravomocně odsouzeného - intrikána a
korupčníka Karla Srbu.
Vaše zaujatost
proti Hučínovi má svou historii.
Vzpomínám si, jak na začátku roku 2002, když jsem se v rozhlase k této
kauze krátce vyslovil, protestoval Štěpán Kotrba vehementně proti tomu,
že by Britské listy mohly k Hučínovi zaujmout jakýkoli jiný než ostře
odmítavý postoj. Nesouhlasil jsem a s Kotrbou jsem se v této věci ostře
střetl. Krátce poté jste si zvolil Kotrbu jako svého nejbližšího
spolupracovníka a mě jste přinutil z redakce odejít.
Vzpomínám si rovněž, že právě v souvislosti s touto kauzou se
v
Britských listech objevil legendární fialový nápis „NOT PERMITED“,
nahrazující v diskusích fórech nejdříve redakci nepohodlné linky, pak i
nepohodlná slova a slovní spojení. Bezprostředním podnětem k
zavedení
této cenzury byly odkazy na stránky o Hučínovi, které se na fóra
pokoušel umístit Georgie Vaněk z Austrálie.
Od té doby ušly Britské listy velký kus cesty: provoz diskusních fór
byl „dočasně“ pozastaven, Štěpán Kotrba prezentuje své politické názory
jako oficiální linii deníku a spektrum autorů se zúžilo natolik, že je
prakticky zbytečné jejich články číst, protože jejich obsah lze s
pravděpodobností hraničící s jistotou rekonstruovat už z nadpisu.
Neočekávám proto, že Britské list tento text zveřejní, přesto jsem
pokládal za svou povinnost napsat k této věci několik slov a postavit
se na stranu lidí, kteří si za poslední čtyři roky získali moji úctu a
důvěru, a ohradit se proti těm, kteří mou úctu nezaslouží a kteří svým
hanebným jednáním, nejen vůči Vladimíru Hučínovi a Martinu Vadasovi,
ale vůči celé řadě dalších redakčních „nepřátel“, mou důvěru jednou
provždy zklamali.
V Praze dne 20. listopadu 2006