Našla jsem svůj starší, nikoli starý rozepsaný text, kde se zamýšlím nad rozhořčením komunistické strany, tedy jejích dnešních představitelů a členů, starých „skalních“ komunistů, stejně jako postpubertálních holovousků. Zvláště tito, hrůzovládu této mašinerie nepamatující, s vědomostmi téměř nulovými, oblbeni současnou líbivou propagandou mírotvorců, odvolávajících se na demokratické principy a nutnost demokraticky se chovat i k této etablované straně se rozhořčují nad dosud neúspěšnými snahami slušných lidí KSČM jednoduše zákonem zrušit. Lépe by bylo říci postavit mimo zákon. Shledávám svůj text, vzhledem ke odhalené kauze drzého bachaře Josefa Vondrušky „Pepíčka“ týrajícího vězně, zvláště politické vězně ve věznici Minkovice /Minkau/ a jeho nehorázným výrokům, které má KSČM zveřejněny na čestném čelném místě na svém webu, hleďme, jak aktuálním. Podepisuji se pod něj, je podložen životní zkušeností. Pomníček mému otci visí na webu Totalita a jsem tomu velmi ráda. Příští rok uplyne sto deset let od jeho narození. Prožil aktivně první světovou válku a první republiku. Dal mi dobrý základ, za to jsem mu velmi vděčna. Mohl tu ještě řadu let být a ušetřit si neskutečnou trýzeň a mnoho bolesti, nebýt komunistů. Opravuji. Komunistické strany a jejích nástrojů.
Kolektivní vina – aneb zrušme KSČM
Často se zamýšlím nad pojmem kolektivní vina. Cosi se ve mně vzpírá ji připustit. Jsme přece lidé, jedinci, s vlastním myšlením a vlastní odpovědností. Přesto dospívám k názoru, že vinu nese kolektivně komunistická ideologie a propaganda a její výkonný nástroj KSČ. Bez ní by zločinci ve jménu této ideologie nemohli svá zvěrstva páchat.
Silný argument komunistů byl: strana se nikdy nemýlí, vše dělají lidé, chybovali, nebyli to ti správní komunisté. Ano, těchto „pomýlených“komunistů byly v Sovětském svazu plné gulagy. Mnohým nestačilo projít vězení jednou, byli zavřeni dvakrát, ba i třikrát a stále vedli svou a sypali si popel na hlavu: „nebyl jsem správný komunista, strana měla právo mne potrestat“!
Je nutno se zamyslet nad bolševickým systémem a jeho výkonnou pákou KSČ, nyní jejím kontinuálním nástupcem KSČM, bez nároku na úplnost. To přenechme historikům a politologům, mají větší hlavu a přístup k historickým pramenům, byť ztížený. Zatím toho mnoho nevymysleli.
Jedinec, „poctivý člen strany“ nezařídil „Vítězný únor“ a „znárodnění“ – rozuměj ožebračení poctivých podnikatelů, zničení starých rodinných firem s tradicí, založených na slušnosti, přinášejících prvorepublikovému státu prosperitu a důstojné místo mezi demokratickými státy. Jedinec nevymyslel a do praxe nezavedl zákon, na základě kterého tito oloupení živnostníci a podnikatelé byli zavřeni do bolševických kriminálů, zbaveni veškerých práv a označeni hanlivým přízviskem „bývalí“. Pravda, bachaři v bolševických vězeních a táborech nucených prací byli „jedinci“, ale tito paradoxně „nás alespoň nemlátili, neboť jsme nebyli političtí“, jak mi řekl v mých deseti letech, po propuštění na prezidentskou amnestii v květnu roku 1954 můj otec. Předčasně zemřel, po neskutečné dřině v cementárně, kde utrpěl těžký úraz, stejně jako v pracovním táboře – v kamenolomu.O to se také nepřičinil „jedinec“ . Ten také nevymyslel a neuskutečnil měnovou reformu, kdy stát rozkradl, co do té doby ještě nestačil, včetně životních pojistek.
Bolševický režim to byl, kdo naverboval nekonečné řady udavačů – „jedinců“, kteří způsobili nekonečné neštěstí celým rodinám, od znemožnění vzdělání dětem až po vykonstruované procesy za podpory „poradců - jedinců (?) ze SSSR“, včetně trestů smrti i členům „nezločinecké“ KSČ. Toto je zvláště hodné zřetele, neboť něco takového je světová rarita zavedená bolševikem. Nebudu zde připomínat vyjádření a názory prokurátora Vaše ad., jsou obecně známa. Vondruška je ze stejné líhně.
Bolševický režim to byl, který způsobil hromadnou emigraci především inteligence a nejkvalitnějších profesionálů, neváhám nazvat tuto vinu genocidou národního dobrého lidského potenciálu.
Komunistická strana, se svou vedoucí úlohou ve státě způsobila neštěstí, přesahující ve svých důsledcích tři generace, až do dnešní doby. Jedinci nezpůsobili, ze ve vedení našeho státu na všech úrovních jsou opět výkonní, aktivní členové této zločinecké organizace, bývalé KSČ, byť nyní poschovávaní i v ČSSD, někdy i u „lidovců“.
Toto by žádný „jedinec“ nedokázal. Za zločinný a opovrženíhodný je tento režim označen zákonem, zákonem demokratické země. Zapomněli jste?
Claudie Nikolajenková, 12. září
2006