Nedovedu si vůbec představit, že bych mohl dnes z čistým svědomím pracovat v BIS a sloužit takovým lidem jako je Paroubek a spol. To bych se nemohl podívat do zrcadla a zároveň bych měl i s určitou nadsázkou strach, že mne budou v noci chodit strašit bývalí - již dnes zesnulí političtí vězni, kteří mne k BIS počátkem 90 let doporučili s tím, že budu v rámci svých možností a zkušeností chránit demokratické principy a morální hodnoty. Občas se potkám s některým ze svých kolegů z BIS a to co se od nich dozvídám je přímo úděsné. Když se jich např. zeptám, zda jim nevadí, že slouží takovým jako Paroubek, tak mi odpoví, že se za svou činnost v BIS sice stydí, ale že to dělají jen pro peníze a že na nějaký vyšší princip mravní nesmí vůbec myslet, že by se jinak pozvraceli. Ano to je dnešní stav v BIS! Ale jak jsem také informován, tak v nynější BIS je celá řada lidí, kteří mají velmi daleko k nějaké osobní sebereflexi a jedinou jejich motivací jsou skutečně peníze a jisté možnosti, které u BIS lze získat či spíše zneužít. A tak tito lidé své svědomí (pokud nějaké mají) mnohdy utlumují alkoholem a vytvářejí si falešné obezličky s tím, jak jednou budou své počínaní zdůvodňovat před svými přáteli a okolím! Opravdu nevábná představa. Velkým varováním je pro ně samozřejmě moje situace - tedy případ Vladimír Hučín!
Vladimír Hučín, Přerov 2. listopad 2005