Vážení,
chtěl bych Vám touto cestou, jednotlivě i všem společně poděkovat za vaší statečnost a odhodlání, kterým jste vaší štafetovou hladovkou podpořili požadavek na odstoupení stanislava Grosse z funkce, do které ho vynesly politické čachry a hadl těch, kteří zapměli, že jsou slouhy veřejnosti. Když se ze slouhy nedopatřením stane pán, není bohužel hroznějšího zmetka. Zaprodá i svojí matku, jen aby se panského postu nemusel zříci.
Jak již zajisté víte, sdělil jsem přerušení své hladovky a důvody, které mne k tomu vedli na www.free.cz již tantýž den, kdy jsem ji přerušil, tj. 27.9.2004.
Hodlám se však při zahájení dalšího soudního jednání vedené proti Vladimíru Hučínovi ( od č.10. do6.10.2004) u OS v Přerově připojit k vaší štafetové hladovce. I nadále bychom měli Claudii Nikolajenkovou nechat koordinovat štafetu hladovky, tak jak to zdárně zastávala až doposavad.
Těm z Vás, jejichž emailovou adresu nemám poděkuji příležitostně až při osobním setkání. Hlavu vzhůru, zbabělci se nedokáži z příma dívat do očí.
S úctou Váš John Bok



Připojuji dopis, který jsem zaslal šéfovi grossových poradců Ivanu Fišerovi, členu KSČ do roku 1990 . Zároveň jsem jej zaslal i s přílohami i ČTK.






PhDr. Ivan Fišera

poradce předsedy vlády

Úřad vlády ČR

Nábř. E.Beneše

Praha 1



V Praze na Sv. Václava, dne28.září 2004
<>



Vážený pane Fišero,
<>ač jsme si v civilním životě historickým nedopatřením tykali, považoval bych za nepřiměřené a velmi osobní, kdybych nezachoval, při oficiálním tj. úředním styku, společensky zavedenou zvyklost si vykat s těmi, kteří jsou reprezentanty veřejné moci či jejich servisem..

<>Jak dobře víte, zahájil jsem dne 23.srpna 2004 hladovku, která následovala po opakované snaze přimět Stanislava Grosse, aby jednak zjednal nápravu toho, co sám na ministerstvu vnitra zavedl a aby veřejně odpověděl, na základě čeho požívá jeho manželka, pro své soukromé potřeby, služeb ministerstva, které v té době řídil (včetně rehabilitačního zařízení policejní akademie) a kdo a jak ohrožuje jeho a jeho rodinu (tj. konkrétně, jací lidé a jakým způsobem, kdo tyto ověřené-neověřené informace Stanislavu Grossovi či jiné osobě sdělil a zdali, mimo viditelného divadla, byla nebo jsou učiněná opatření k odhalení a zajištění konkrétních pachatelů).


Jak vyplývá z přiloženého zápisu ze setkání, které se uskutečnilo mezi Stanislavem Pencem a Stanislavem Grossem dne 10.9.2004, zavázal se Stanislav Gross poskytnout mi informace o ohrožení jeho rodiny. Není mi sice jasné, proč tyto informace neposkytne veřejnosti prostřednictvím své tiskové mluvčí a jak může být bezpečnost rodiny Stanislava Grosse ohrožena v souladu se zákonem. Nicméně, přijímám tuto velkorysou nabídku a tímto Vás žádám, abyste z pozice funkce, kterou zastáváte, zajistil onu mi nabízenou možnost. Pokud není ve vaši pravomoci či možnostech věc zjednat či zprostředkovat, buďte tak laskavý a sdělte mi, kdo tou osobou je a jak se sní mám spojit. Je li jí nynější ředitel úřadu vlády, pan Aleš Šulc, tlumočte mu prosím obsah tohoto dopisu.

Nicméně očekávám, že mi bude v brzké době sděleno, Kkdy a kým budu věcně a ověřitelně informován o skutečnostech a z toho vyplývajících důvodech, které vedly k zavedení ochranného režimu pro pani Grossovou a její děti. Sdělit mi je lze na emailovou adresu john.bok@volny.cz nebo telefonicky na číslo 602262445.
<>Pokud pan Gross zaujme, k jim mi nabízené možnosti seznámit se skutečnostmi, které ho opakovaně vedou tvrdit, že jsou on a jeho rodina ohroženi, postoj jako zaujal k signaci zápisu jeho setkání se Stanislavem Pencem, tj. uličnický a v duchu hry o čas, pak mi bohužel nezbude, než nadále věřit, že pan Gross něco tají a skrývá a proto neustále lže. V opačném případě jsem připraven se mu veřejně omluvit.


Ti kteří se rozhodnou používat veřejnou moc, musejí prokazovat svojí bezúhonnost každodenně a při jakémkoli nepatrném podezření, že se zpronevěřili, musejí dokazovat svojí nevinu. U politiků presumpce neviny neplatí. Vzdali se jí okamžikem, kdy se rozhodli, že budou usilovat o naší důvěru. Odpovědni jsou oni nám, nikoli my jim.

Dne 27. září 2004, po třiceti šesti dnech, jsem na doporučení svého ošetřujícího lékaře, pana primáře plk. MUDr. Ilji Kotíka, ukončil svojí nepřerušovanou hladovku. Nadále však trvám na svých požadavcích. Proto se po menší rekonvalescenci připojím k občanům, kteří na podporu mých požadavků zahájili štafetovou dvaceti čtyř hodinovou hladovku a nadále v ní hodlají pokračovat. Neboť jak vyplývá z dalších skutečností, jenž přinášejí media o lidech, kteří jsou ve spojení se Stanislavem Grossem, ať již přátelsky, společensky, společnými i politicky zájmy, v neposlední řadě skrzeva jeho manželku i obchodně, nejsou mé obavy, že způsob jakým Gross používá „politiku“ pro své osobní zájmy je až zločinný, nepodložené.
<>

Věřím, že chápete, že z důvodů, které jsou z mého postoje zcela zřejmé, nepovažuji Stanislava Grosse za osobu hodnou titulovat funkcí, kterou zastává. Co si poslanci upekli, ať si také snědí. Je to jejích premiér, nikoli nás občanů, kteří jsme jim ve volbách k takové zhovadilosti mandát nedali.



Očekávám vaší brzkou odpověď.



S pozdravem John Bok