Kubice zneškodněn, lovci mafiánů rozprášeni, nechť vzkvétá ČZR

ČZR: Česká zločinecká republika! ODS hodila Kubiceho přes palubu s klidem falešného karetního hráče, potvrzujíc tím, že ani ona nemůže potřebovat, aby jí nějaký poctivec koukal přes rameno, jak jí padá mafiánský list.

ODS hodila Kubiceho přes palubu s klidem falešného karetního hráče, potvrzujíc tím, že ani ona nemůže potřebovat, aby jí nějaký poctivec koukal přes rameno, jak jí padá mafiánský list.

Zlá věc se nakonec přece jen podařila, k plné spokojenosti všech lotrů, co se jich jen v postkomunistickém Česku urodilo: plukovník Jan Kubice, ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), nedávno oznámil, že v lednu odchází nejen z funkce, nýbrž i od Policie České republiky. Po čtrnácti letech nepřípustně poctivé služby opouští užitečnou represivní složku státu jeden z mála vysoce postavených čestných mužů, otrávený českou společensko-politickou realitou a uštvaný zkorumpovanou mafiánskou vrchností, jíž měl v popisu práce šlapat na paty, což také důsledně činil. Právě proto musí odejít. Spolu s ním odcházejí i jeho nejbližší spolupracovníci, neboť takový je politický zájem tohoto času: nestrkat nos do švindlů a úplatkářských afér, jejichž vyšetřování míří příliš vysoko. Poslední kapkou do poháru trpělivosti šéfa ÚOOZ a jeho náměstků bylo ministerské nařízení, že lovci mafiánů nesmějí podniknout nic, o čem není předem informováno policejní prezidium. Účel toho opatření je každému na první pohled zřejmý: nejvýš postavení darebáci potřebují mít v ruce nástroj, jak zabránit nejhoršímu, kdyby aktivitami Kubiceho týmu byli ohrožováni oni sami. Bývalý disident, člověk, který jako jeden z mála policejních papalášů nevzešel z lůna totalitní Veřejné bezpečnosti, nám svým odchodem vzkazuje, že se na takovém svinstvu nemíní podílet.

Renomovaný zpravodajský týdeník Respekt na toto téma napsal: Kdyby Kubice honil jen ruské mafiány, tuzemské gangstery a podvodníky, měl by klid. Jenže to nešlo. Příliš dlouho a příliš často narážel na spojení různých mafiánů a gangsterů s tuzemskými státními úředníky a politiky. V okamžiku, kdy o jejich spolupráci promluvil nahlas, byl jeho osud zpečetěn. Kolem ČSSD i ODS je příliš mnoho korupčních skandálů, než aby si mohly dovolit opravdu podporovat policistu, který veřejně dokázal, že se nebojí vyšetřovat zločiny týkající se politické moci. Respekt také výstižně formuloval, co znamená Kubiceho prásknutí dveřmi pro policii: V první fázi vzkaz, že se souboj s mocnými nevyplácí. Zjištění, že ani z posledních voleb vzešlá mocenskopolitická garnitura nemá zájem podporovat policejní operace snažící se rozplést zásadní korupční dění v zemi. Pro zločince a korupčníky je to zpráva, že dál trvá eldorádo: aféra biolíh je pod kobercem, sítě kolem zavražděného Mrázka nerozmotány, privatizační uplácení kolem strategických chemiček zapomenuto. Pro veřejnost je to vzkaz, že Ivan Langer chce v čele policie tiché služebné muže, jako je Oldřich Martinů, který o Kubiceho varovných zprávách nechce ani slyšet, natož něco z nich prověřit. Jen ještě něco zapomněl redaktor Respektu Jaroslav Spurný ve své analýze zmínit: jak na vrchnostenské zametení s Kubicem a na faktické rozprášení jeho týmu nejspíš zareagují voliči.

Nepochybujme o tom, že výrazně přibude nevoličů. Pořádní lidé si teprve teď začnou připadat jako užiteční idioti, jestliže už vlastně není komu dát hlas, když se nenašla žádná relevantní politická síla, která by se za nekompromisního bojovníka proti organizovanému zločinu postavila plnou vahou svého vlivu. Společnou štvanicí na Kubiceho a spol. nám bylo zkaženou elitou národa dáno jasně na vědomí, že nesejde na tom, pomůžeme-li na vrchol moci mafiánům oranžovým, modrým, rudým nebo třeba černozeleně kropenatým, protože je to všechno stejná hrabivá pakáž, která přijde na chuť švindlu ještě dřív, než dozní ozvěna jejích předvolebních žvástů. Tož si, prolhaní chamtivci, spravujte věci veřejné podle vašeho zvráceného gusta, nám dole už do toho nic. Snad jednou dá Bůh a vybijete se mezi sebou navzájem. Anebo se vrátíme k víře v komunistickou diktaturu, která by to, jak víme ze zkušenosti, hravě zvládla za Pánaboha?

Někdejší náměstek ministra vnitra Rumla Martin Fendrych, v současnosti komentátor společenskopolitického časopisu Týden, asi věděl, o čem mluví, když ve sloupku řečeného periodika napsal: Kdo po Kubicovi? Ideální by byl Marek Dalík nebo Miroslav Jansta. Dalík jistě ví, komu se smí a nesmí šlápnout na kuří oko. Jansta je navíc právník a byl v KSČ. Oba svým stranám rozumějí. Kdyby odmítli, snad ten flek vezme Miroslav Šlouf. Ideální! Soudný policajt se nemůže hlásit do vedení útvaru, který je rozprášený, má zaniknout a politici jeho informace považují za smrtící. Díky, Jane Kubice! Otevřel jste nám oči.

V poslední větě svého provolání se ale pan Fendrych příliš nestrefil. Nám, kteří jsme měli oči otevřené od loňského května, není nutno je otevírat podruhé. Kdo štvanici na Jana Kubiceho neprospal, zná dosti přesně její průběh a ví, proč musela skončit, jak skončila. Pokusy o umlčení kohokoli, kdo se opováží upozornit na prorůstání organizovaného zločinu do všech pater státní správy, navíc začaly dávno předtím, než hysterický pupkoun Paroubek svedl na ředitele ÚOOZ volební porážku oranžových šibalů, počastoval pana Kubiceho nejsprostšími urážkami, jaké zná suterénní čeština, a přirovnal volby 2006 k únorovému puči. Obnažování svinských praktik mafiánského postkomunismu se hrubě nelíbilo už Paroubkovým předchůdcům počínaje kamarádem všelijakých kmotrů Milošem Zemanem, jemuž při štvanici ochotně asistovali pečlivě vybraní specialisté na špinavou práci, nejdřív Gross a po něm Bublan. Jenže ještě před sedmi lety našli Kubiceho lidé zastání u tehdejšího prezidenta Havla, který pogromy na ÚOOZ rázně ukončil.

V roce 2007 už není Havla na Hradě. Zato přibylo různobarevných mafiánů kteří mají důvod strachovat se výsledků objektivního vyšetřování pachatelů organizovaného zločinu, nad nimiž terazky drží ochrannou ruku jistý Ivan Langer, čistoskvoucí potírač veškerého neřádu, který se prolhal k ministerské funkci na vnitru svatosvatou přísahou, že žádný švindl u něj nenajde pardon.

Toto jest největší rozčarování pro veřejnost: Vládnoucí občanská pravice dokázala to, co se za osm let nepodařilo levicovým šibalům. Hodila Jana Kubiceho přes palubu s klidem falešného karetního hráče, potvrzujíc tím všivým skutkem, že ani ona nemůže potřebovat, aby jí nějaký poctivostí posedlý policajt koukal přes rameno, jak jí padá mafiánský list.Co na tom, že tím možná dokázala, jak vylhané bylo Paroubkovo tvrzení, že tzv. Kubiceho zpráva vznikla na politickou objednávku ODS. Rubem toho »důkazu« je rudým Právem statečně papouškovaný propagandistický plk, že se Kubice úspěšně zhostil role mouřenína, kterého teď už jeho údajní chlebodárci mohou snadno postrádat.

Vidíme, co vidíme: Nebyla to socialistická, nýbrž modrá mocnářská garnitura, jíž se povedlo vyštípat Kubiceho z policie precizně promyšlenými buzeracemi - tu záminkami ke kázeňským postihům, jež měly vést k jeho vyhazovu, tu zase poukazy na jeho »nevyhovující« kvalifikaci, bez níž nelze provozovat poddanskou úlisnost ke zkorumpovanému režimu, jak to mistrně ovládají vysokoškolsky vzdělaní profesionálové švindlu s praxí u Veřejné bezpečnosti, jimiž Policie ČR přímo přetéká, na rozdíl od uniformovaných strážců pořádku, kteří houfně prchají do civilu.

Tož si to všechno pěkně shrňme, dobří Čechové, není to kdovíjak složité: Rozprášení ÚOOZ a páně Kubiceho »dobrovolný« sebevyhazov není nic jiného než ruka z nejvyšších míst podaná s režimem spřízněným lumpům všeho druhu, pozvánka do skrz naskrz zkaženého Česka komukoli, kdo chce rychle zbohatnout zločinem při vědomí, že neexistuje síla, která by mafiánský šlendrián potrestala. Je to pozvánka do země, jejíž spravedlnost má hodnotu »spravedlnosti« diktátorské. Plukovník Kubice si zaslouží poděkování od slušných lidí. Můžeme si být jisti, že se dříve či později dočkají mnohamilionových díků i pestrobarevní vyvolení prevíti, kteří rukou společnou s Kubicem tak pěkně zatočili. Od koho jiného než od sobě rovných mafiánských kumpánů, kteří teď mají v Česku volné pole působnosti.

Petr Zavoral