Opravdu si nedokáu váit Nejvyího soudu, který vynáí taková rozhodnutí. Milý Nejvyí soude, ti pachatelé (estébáci Zbyněk Dudek a Jiří imák) nejsou děti, které je třeba hájit - jsou to zločinci, které je třeba potrestat!
Znovu
Asanace
Se
stínostmi na české soudy se setkáváme
denně, a já si dneska taky musím přisadit. Nejvyí
soud rozhodl,
e by měly soudy nií instance znovu rozhodnout o tom,
jak mají být potrestáni bývalí
estébáci
Zbyněk Dudek a Jiří imák - toti e mají
být potrestáni mírněji
ne čtyřmi lety vězení, ke kterým byli odsouzeni.
Soudy
prý nepřihlédly k tomu, jak dlouho soudní
řízení u trvá.
Nerozumím
tomu: ani v tomto případě, ani v jiných. Podle mé
neodborné představy by při takových prodlevách
měli být potrestáni ti, kdo je zavinili, a nemělo by
to mít vliv na výměr spravedlnosti. Pánové
Dudek a imák,
a nepochybně i š mnoho jiných obviněných v jiných
případech, samozřejmě
s průtahy pomáhali - aby ne,
lo jim přece o záchranu před kriminálem. Ale
i soudy odvedly svůj díl průtahů.
Případ
Asanace mě osobně pálí u víc ne pětadvacet
let, protoe estébáci tehdy sprostými
výhrůkami a násilím vytvali z
Československa řadu mých blízkých přátel.
Vlastně jsem taky pokozená, i kdy jsem sama neprola
nelehkou zkueností emigrace. Estébáci mě
připravili o kus mého světa, ani jsem se s přáteli
nechodila rozloučit na nádraí, protoe mi rvala
srdce představa - vlastně jistota -, e své přátele
u nikdy neuvidím. Kdy tedy sedmnáct svobodných
let sleduji, jak lhostejně se vleče výkon spravedlnosti, mám
vztek a propadám beznaději. A to jsem jetě dopadla vlastně
docela dobře: mí přátelé přeili, řada z
nich se vrátila, a za těmi ostatními mohu kdykoli
zajet...
Oč
hůř na tom musejí být lidé, které tento
astnějí konec nečekal? Třeba vězňové z
padesátých let? Anebo jejich pozůstalí?
Copak si soudcové (nejradi bych napsala úředníci
na soudech, ale myslím opravdu soudce) neuvědomují, e
trest pachatelům je jediná satisfakce, jakou mohou jménem
státu pokozeným poskytnout?
Chápu
docela dobře, e spravedlnost
musí platit pro vechny,
e i vrah má právo na spravedlivý soud a řádnou
obhajobu. Dudek
a imák vak stejně jako řada dalích estébáků
jednali pod ochranou komunistického státu, byli
vykonavateli jeho vůle,
pro své oběti tento stát zosobňovali. A
nyní je znovu chrání demokratický stát
ten stát, jeho zákonodárný sbor
prohlásil dřívějí reim za nelegitimní
a zločinný.
Opravdu
si nedokáu váit Nejvyího soudu, který
vynáí taková rozhodnutí.
Soud musí podle zákona zváit vechny
okolnosti případu, a já nevěřím, e se to v
tomto případě stalo. Rozsudky přece neslouí jen k
potrestání pachatelů, je to také nástroj,
který formuje právní vědomí veřejnosti.
A Asanace je exemplární případ o ádné
trestněprávní záleitosti ze sedmdesátých
a osmdesátých let se nenapsalo tolik, jako o projektu
Asanace. Soudci přísluného senátu Nejvyího
soudu říkají: A se stalo, co se stalo, je třeba
dbát na to, aby nebyla pokozena práva obalovaných.
Státní moc musí chránit slabé. A
vy, kterým bylo ublíeno, to musíte pochopit:
jste přece rozumní lidé. Jene,
milý Nejvyí soude, ti pachatelé nejsou děti,
které je třeba hájit - jsou to zločinci, které
je třeba potrestat!
Petruka
ustrová
Znovu Asanace a Nejvyí soud
