Bývalý pracovník BIS Schneider si článkem v Euro "Bezpečnostní informační služba" naběhl

Pan Jan Schneider by se mi měl ve vlastním zájmu postavit jako oponent na nějaké veřejné diskuzi a tam čelit mým argumentům podpořeným rehabilitačními usneseními a zprošťujícími rozsudky soudů. Bylo by to jistě užitečnější, než zamlžovat zločinnou činnost BIS a dalších!

------------ Původní zpráva ------------

Od: Michaela Hučínová <Hucinova@seznam.cz>

Předmět: Re: Smutné výročí úmrtí MUDr. Jana Chmelaře.

Datum: 25.9.2007 16:29:38

----------------------------------------

Pouze pro alespoň částečně zasvědcené.

Pan bývalý pracovník BIS Jan Schneider si tímto článkem v časopise Euro "Bezpečnostní informační služba" tak trochu naběhl na vidle. Je dost důkazů o tom, že jsem se snažil informovat o nezákonnostech zjištěných za mého působení v BIS. Dokonce jsem před svým propuštěním z BIS a následným zatčením písemně upozornil, že budu informovat státní zastupitelství. Tím jsem si ale pouze urychloval cestu do podzemí pankrácké věznice. Pro ty potrefené bylo snad nejhorší, když jsem při svých rehabilitačních soudech dokladoval kdo je kdo.

Nevím co pan Schneider za svůj článek dostal a proč ho napsal, ale někdy v polovině 90 let jsem byl vyslán do školícího střediska BIS v Zastávce u Brna na speciální kurz ve věci problematiky terorismu. Školící instruktoři v průběhu při praktické ukázce účinků výbušnin se nás ptali na předpokládané následky po explozích. Velice dobře si pamatuji, že pan Schneider byl hodnocen velice mizerně a zřejmě těžce nesl, že naopak já jsem byl za své odpovědi a postřehy hodnocen kladně. Možná, že kdyby pan Schneider se řádně věnoval výuce a dával pozor, tak by mohl přispět např. k odhalení pachatelů výbuchů na Přerovsku a nemusel by v časopise Euro obhajovat a zamlžovat nekalé aktivity nechvalně známé BIS. No ale to teď není podstatné. Podstatné je to, že z iniciativy pana senátora Štětiny by se mohlo před veřejností odhalit něco, co by otřáslo základy již tak dost pošramocené důvěry občanů v tučně placený bezpečnostní aparát ČR.

Přesto si myslím, že páně Schneiderovo by se mělo spíše zajímat např. o to, jak je možné, že nebyl doposud odhalen pachatel mnoha bombových útoků na Přerovsku, včetně teroristického útoku na kancelář KPV v Přerově a kdo měl zájem na tom, aby skutečný pachatel nebyl odhalen. Svého času zde byl Čihošťský zázrak, případ Babice a mnoho jiných zločinných komplotů. Bohužel z mého případu se ukazuje, že ta červená nit z dávné minulosti není přestřižena a že jsou zde opět patrné zločinné praktiky podobné těm, které iniciovaly zmiňovaný Čihošťský případ.

Nemohu zde nezmínit, že v únoru r. 2001 jsem před svědky upozornil pana poslance za KDÚ-ČSL JUDr. Cyrila Svoboda na to, že se na půdě BIS chystá moje zatčení. Ten mi na to opět před svědky odpověděl, že "ty doby jsou už dávno pryč kdy něco takového bylo možné a že ať nemaluji čerta na zeď " Za několik málo dní jsem byl v rámci akce Twist, Seliko a Uhlí speciální policejní družinou složenou z ÚOOZ teatrálně zatčen a odvlečen do podzemí pankrácké věznice. Nevím, zda to byla náhoda či ironie osudu, ale když jsem zjistil, že jsem na cele č.10 tedy na cele, kde před lety byl legendární hrdina - jeden ze tří králů Josef Mašín před popravou, tak mi to dodalo neuvěřitelnou energii. Ale ať neodbočuji z tématu.

Pan Jan Schneider by se mi měl ve vlastním zájmu postavit jako oponent na nějaké veřejné diskuzi a tam čelit mým argumentům podpořeným rehabilitačními usneseními a zprošťujícími rozsudky soudů. Bylo by to jistě užitečnější, než zamlžovat zločinnou činnost BIS a dalších!

Vladimír Hučín, 25. září 2007 Přerov

------------ Původní zpráva ------------

Od: Jaromír Štětina <stetinaj@senat.cz>

Předmět: Re: Smutné výročí úmrtí MUDr. Jana Chmelaře.

Datum: 25.9.2007 12:44:58

----------------------------------------

Vážení pánové,

posílám Vám článek. Zajímavé je na tom, že jeho autor reaguje na text, který jsem uveřejnil jako tiskové prohlášení a nikoliv jako článek v novinách. Kde k němu přišel , nevím. Skoro mi připadá, že text napsal na pokyn BIS. Za nejpodstatnější považuji výhrůžku, že by mělo státní zastupitelství prověřit zda neporušuji zákon tím, že zveřejňuji jména tajných svazků. Za článkem z EURO připojuji i text mého prohlášení, které jsem rozeslal médiím.

Srdečně zdravím

Štětina

Jsme jako oni?

Euro | rubrika: Politika | strana: 48

včera, 24. září 2007, autor: Jan Schneider

BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBA

Snaha senátora Štětiny o nápravu porušením právních norem je cestou do pekel

Rozčílil se senátor Jaromír Štětina, že "Bezpečnostní informační služba neposkytla Nejvyššímu státnímu zastupitelství vyžádané informace s odkazem na skutečnost, že Nejvyšší státní zastupitelství není ze zákona oprávněno nahlížet do spisů zpravodajských služeb". Již v květnu totiž zaúkoloval nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, aby se seznámila s některými svazky BIS, v nichž mají být informace o protizákonném jednání některých severomoravských orgánů činných v trestním řízení. Senátor Štětina uvítal pozvání na komisi pro kontrolu BIS, kde chce "poslance seznámit s existencí dalších svazků BIS, které svědčí o podílu BIS na vytváření diskreditačních kampaní". Dovozuje pak, že zde jde o "vlivy tajné služby na orgány činné v trestním řízení". Chill out. Nejlépe bude zklidnit hormony a podívat se, do čeho to senátor Štětina narazil. Tou zdí je zákon, ale on tomu (ani Renatě Vesecké!) nechce věřit a žádá po parlamentním institutu vysvětlení, "který zákon dovoluje Bezpečnostní informační službě odmítnout Nejvyššímu státnímu zastupitelství vyžádané informace". Nejlépe bude hledat v zákonech upravujících činnost Bezpečnostní informační služby a státního zastupitelství.

Zpravodajci jsou mimo. Česky řečeno, zpravodajské služby nejsou orgány činnými v trestním řízení. Podle ustanovení § 8/3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, zpravodajské služby "předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou". Státní zástupci také. Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, sice v ustanovení § 14/1 praví, že "ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i orgány profesní a zájmové samosprávy jsou povinny státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti v konkrétní věci bez průtahů zapůjčovat spisy a doklady", ale současně platí i zásada, citovaná v § 14/5:

"Ustanoveními odstavců 1 až 4 nejsou dotčeny povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů o ochraně utajovaných skutečností, ochrana obchodního tajemství ani ochrana zákonem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti." Kontrola na draka. O kvalitě poslanecké kontroly činnosti Bezpečnostní informační služby nelze mít iluze - ale to nikoho (ani senátora Štětinu) neopravňuje uplatňovat takové svérázné, řekněme "kreativní" přístupy. Vášnivě ujišťuje kolegy poslance i nejvyšší státní zástupkyni, že si je jist tím, co konkrétní zpravodajské svazky obsahují. A uvádí ve svých podáních dost zásadní detaily: názvy zpravodajských svazků, druh obsažených informací, a dokonce označení zdroje informace! Takové zacházení s utajovanými informacemi je velmi na pováženou! (Zde by mělo státní zastupitelství urychleně prošetřit, zda nebyl porušen zákon.) Snažit se dosáhnout nápravy věcí, třeba i cíle zákona, současným porušením jiných právních norem, je cesta do pekel. Otevírá prostor libovůli, který zákon je subjektivně důležitý a který může "padnout pod stůl". Takový přístup je doslova revoluční - a má i revoluční důsledky.

Proto například Charta 77 vycházela - k vzteku mnohých revolucionářů - z legalistických pozic. Lze naplnit zákon? Na jazyk se dere otázka - jaký postup mají zpravodajci zvolit, aby dosáhli nápravy protizákonného stavu, na který přišli při svém šetření? Nejprve musejí zvážit v souladu se zněním zpravodajského zákona, zda případné upozornění příslušných orgánů činných v trestním řízení neprozradí jejich operaci. Zákon na to myslí a umožňuje jim nekonat - ale za implicitního předpokladu, že zpravodajská operace řeší skutečně společensky závažnější téma. Usoudí-li zpravodajští důstojníci, že odhalené kriminální nešvary jsou zřejmě těžšího kalibru, mohou například státnímu zastupitelství poskytnout příslušnou informaci i za cenu, že budou muset zpravodajskou operaci předčasně ukončit.

Smím dále? Horší situace nastane, jsou-li řadoví operativci či nižší velitelé jiného názoru než vedení služby. Mohou se sporem samovolně předstoupit před kontrolní orgán, i když vedení služby není přesvědčeno o tom, že to je nutné či prospěšné? Zákon ani praxe neřeší jejich přístup ke "svému" kontrolnímu orgánu. Ten si sice může přizvat, koho chce - ale jak má vědět, koho má chtít pozvat? Zákon by mohl každému příslušníkovi zpravodajské služby umožnit se bez jakékoli další podmínky nahlásit k příslušnému parlamentnímu kontrolnímu orgánu. Velitelé se však bojí laviny příslušníků, kteří by se mohli vrhnout na poslance se svými podněty ohledně toho, s čím jsou ve službě nespokojeni. Předpoklad je to správný, ale pouze do té doby, než by ostatní váhající zpravodajci zjistili, že poslanci absolutně nic nevyřešili, protože většina z nich není až tak silná v kramflecích, jak by rádi - a za další by zjistili, že oni kverulanti jsou ve službě pomalu dušeni a "odcházeni". Pak by propadli mírnému cynismu a snažili by se jen přežít, s tím, že "patnáctého je každý měsíc" (rozuměj výplata).

Zkusili to? Avšak ať se názor vedení BIS například od názoru rebelujícího Vladimíra Hučína liší oprávněně, či nikoli, je nutné zkoumat, zda tito nespokojenci zkusili nejprve využít zákonnou cestu to znamená, že se mohli přihlásit nebo "iniciovat" (jako zpravodajci to musejí umět) své pozvání ke korektnímu slyšení před sněmovní kontrolní orgán. Byli-li oslyšeni, pak je pochopitelné, že zkoušejí další možnosti. Neučinilili však tento pokus, nastala by situace, kterou sám kontaktovaný senátor Štětina kritizuje. Šlo by totiž o vytváření kampaně! (Ne)jsme jako oni! A zde se dostáváme k meritu věci. Mediální kampaň, jakou rozvíjí senátor Štětina, vzbuzuje pochybnosti, zda není rubem toho, co sám kritizuje! Své aktivity odvíjí od informací zapsaných ve zpravodajských svazcích. Již by měl vědět, poučen studiem svazků StB, že papír v takových svazcích skutečně snese leccos. A to byla Státní bezpečnost orgánem činným v trestním řízení! To BIS není, takže procesní využitelnost jejích informací může být - a přečasto je - velmi tristní! Senátor Štětina se však staví do pozice supervizora činnosti státního zastupitelství, které podrobuje kritice nikoli věcné, ale názorové:

když totiž není po jeho. Jako senátor mluví do kdejaké prověrky a úkonu - a jak je to daleko od definice politického ovlivňování trestního či správního řízení? Horáková a Rosenbergová. Že nejde o ojedinělý jev, ale v současnosti dost rozšířený pocit, že ti "správní" mohou různé procesy přiohýbat podle svého, zákon nezákon, svědčí i reakce na blížící se proces se stařičkou (kdysi mladičkou) prokurátorkou v procesu s Miladou Horákovou. Již skutečnost, že je žalobce stíhán za to, že někoho žaloval, je unikátní. O jaký trestný čin by mělo jít? A je-li možné se výkonem své funkce dopustit zločinu, byl někdy ve Spojených státech amerických stíhán žalobce, který navrhl taktéž trest smrti pro Ethel Rosenbergovou, přestože se experti shodují, že mohla dostat maximálně pět let? A co soudce, který ji k tomu trestu odsoudil - byl stíhán? A pak nás dostihnou a dorazí výroky následujícího typu: "Je dobře, že proces bude, i když měl být dříve, ale nebyla politická vůle." Proboha!

To snad ne! Politická vůle? Takže ona stará osoba bude souzena díky tomu, že je konečně "politická vůle"? Ale to byla v případě Milady Horákové taky! A v případě Ethel Rosenbergové jakbysmet! Klín klínem? Hospodin prý vodil lid izraelský čtyřicet let po poušti na cestě, která by se dala ujít za několik málo týdnů. Prý ho vodil tak dlouho, říkají někteří sarkasticky, protože hledal jediné místo na Blízkém východě, kde není ropa. Jiní jsou prozaičtější. Pojetí času je psychologické, jde o dvě generace nutné k tomu, aby se lid zbavil otrockých návyků a unesl svobodu. Jeden kmen si to chtěl zkrátit - a to byl jeho konec. Podobné to je i s bolševismem. Někdo se s ním chce vypořádat rychle a efektně. Činí tak ale pohříchu (jak jinak?) způsobem, který lze shledat příkladně bolševickým. Proto je třeba spolu s filozofem Emmanuelem Levinasem vzkřiknout: Trpělivost! Pokoru a trpělivost!

Tajná služba ovlivňuje orgány činné v trestním řízení, domnívá se Jaromír Štětina

Bezpečnostní informační služba odmítla podat Nejvyššímu státnímu zastupitelství informace

Tisková zpráva senátora Jaromíra Štětina

18. září 2007, autor: Pavla Hájková

Senátor Jaromír Štětina dnes obdržel dopis Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renaty Vesecké, v němž mu sděluje, že Bezpečnostní informační služba neposkytla Nejvyššímu státnímu zastupitelství vyžádané informace s odkazem na skutečnost, že Nejvyšší státní zastupitelství není ze zákona oprávněno nahlížet do spisů zpravodajských služeb.

Senátor Štětina již 18. května 2007 požádal Nejvyšší státní zástupkyni, aby se seznámila se svazky Silon, Dýka, Hrob a Špunt, o nichž jejich autoři, bývalí důstojníci BIS Vladimír Hučín a Petr Částečka tvrdí, že odhalují nezákonné postupy orgánů činných v trestním řízení na severní Moravě, a poukazují mimo jiné na to, že přerovský státní zástupce Radim Obst získal bezpečnostní prověrku neoprávněně.

Senátor Štětina dnes požádal Parlamentní institut o vysvětlení, který zákon dovoluje Bezpečnostní informační službě odmítnout Nejvyššímu státnímu zastupitelství vyžádané informace.

"Apeluji na komisi Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti BIS, aby pečlivě a detailně jmenované svazky prozkoumala," říká senátor Štětina.

"Vítám pozvání předsedy komise pana Jeronýma Tejce na její říjnové zasedání. Rád bych seznámil komisi s existencí dalších svazků (Seliko, Twist, Uhlí), které svědčí o podílu BIS na vytváření diskreditačních kampaní. Všechny jmenované svazky odpovídají na otázku, proč měli být důstojníci Částečka a Hučín umlčeni a proč svazky Silon, Dýka, Hrob a Špunt nesmějí spatřit ani senátoři ani nejvyšší státní zástupce země."

"Vážení členové komise pro kontrolu BIS, zde už se nejedná jen o Hučína, Částečku či Obsta, ale o vlivy tajné služby na orgány činné v trestním řízení," dodává senátor Štětina.

Pavla Hájková

tisková mluvčí senátora J. Štětiny

tel. 776742420

V Praze dne 18. 9. 2007

Příloha:

- dopis senátora Jaromíra Štětiny ze dne 18. 5. 2007

- dopis Nejvyšší státní zástupkyně ze dne 7. 9. 2007