Paroubkova cenzura – aneb přejde nás brzy smích?!

http://www.paroubek.eu 

http://www.dluznik.cz - CERD Centrální Registr Dlužníků 

Teorie o levicových a pravicových voličích

Podle mě jsou dva typy lidí. Ti první vedou děti k odpovědnosti za svou budoucnost, děti se proto zodpovědně připravují na své zaměstnání, tvoří si názor na svobodu, na spravedlnost. Ti druzí žijí „pro tento den“, jejich děti vzor přebírají, toulají se po ulicích, neučí se a v dospělosti žádají ty výše zmíněné, aby se o ně postarali. Jejich pojetí svobody a spravedlnosti je zkreslené zvýšeným akcentem na vlastní osobu, jsou sobečtí a bez vyšších ideálů. Žádají stát o sociální jistoty a je jim jedno kdo to zaplatí i že zadlužují budoucnost. Levicoví politici jim slibují pečené holuby a pravicové voliče svazují regulacemi, vyhláškami a jinou buzerací ( v minulosti je hnali do lágrů nebo je dokonce popravovali). Snem a cílem levicových politiků je tupé stádo šlapající tam, kam jim určí.

Blanka Pugnerová, 14.7.2006

P.S.

Dnes zaslechnuto během jízdy autem na ČRo, svědectví odborníka: Už od 2.třídy děti začínají kouřit cigarety a pít alkohol, v 9. třídě začínají standardně s marihuanou, drogy jsou na středních školách běžné. Stav školství a výchovy mládeže je alarmující. Ministryně Petra Buzková - přes pozvání – si nenašla čas zúčastnit se XIV.Všesokolského Sletu v Praze – ani její zástupce se nedostavil. Nepřekvapuje, jen dokresluje a vypovídá o prohlubujícím se mravním úpadku země.

Jan Šinágl, 15.7.2006

Paroubkova cenzura – aneb přejde nás brzy smích?! J.Š.15.7.2006

http://www.rosinanta.estranky.cz/clanky/KULTURA/cenzura-v-mf-plus

Štěpán Mareš (* 26. června 1972 Okříšky) je kreslíř komiksů, veřejnosti známý především z časopisu Reflex (seriálový komiks Zelený Raoul), Lidových novin (dříve vycházející seriál Dlouhý nos) a zábavných pořadů na TV Prima (Dementi), ilustrátor řady knih, obalů na CD (např. Tři sestry – Průša se vrací). Zájem státních represívních institucí vyvolal v roce 2004 jeho plakát v Třebíči, parodující billboardy ČSSD, s fotografií bin Ládina, který to také „myslí upřímně“. V letech 1984 a 1985 vyhrál výtvarnou soutěž Děti pozor červená, v roce 1989 byl členem stávkového výboru na gymnáziu Třebíč, kde studoval. V letech 1990–1992 kreslil komiksy pro časopisy Kometa, Stadión a Pivní kurýr, v letech 1993–1995 pro Nedělní Blesk a deník Práce, od roku 1995 spolupracuje s časopisem Reflex. V pořadu Dementi se poprvé objevil v roce 2004.

K nedělnímu rozhovoru jsem pozval známého karikaturistu a kreslíře Štěpána Mareše. Důvod?
Štěpán Mareš potkal osobně cenzuru, po 16 letech ve svobodné společnosti něco nevídaného. Požádal jsem tedy pana kreslíře o jeho vyjádření, které Vám, čtenářům Českých médií předkládám.

 Pane Mareši z jakého důvodu a za jakých okolností byla ukončena Vaše dlouhodobá spolupráce s týdeníkem Mladá Fronta plus?

Štěpán Mareš: Asi tak před rokem touto dobou mě tehdejší šéfredaktor týdeníku Mladá fronta plus Jakub Bieleckí požádal, jestli bych do tohoto týdeníku nakreslil nějaký bilboardický strip, dle vlastního námětu. Já jsem to rád přijal, protože já jsem vždy kreslil většinou podle námětů kolegů z Reflexu, např. T. Baldýnského, D. Hrubého nebo M. Tesaře. V tomto případě jsem dostal volné pole působnosti a mohl jsem si dělat to, co jsem chtěl, ač se to zase moc nelišilo od Dlouhých nosů, Zelených Raoulů atd. Odměnu za kresby jsem nechal na redakci. A tím začala naše spolupráce. Každý týden jsem nakreslil čtyřobrázkový strip formátu čtverce pod názvem Non plus Štěpán Mareš. Témata nechával Jakub Bielecki na mě. V těch stripech se střídali politici zleva, zprava, tu tam byl Topolánek, tu Paroubek, který se v nich objevoval z titulu své funkce pochopitelně vícekrát. Zpravidla si satirik, kreslíř a humorista dělá legraci více ze strany nebo z lidí, kteří vládnou a kteří se vyjadřují ke všemu víc než opozice ať je pravicová či levicová a z logiky věci je samozřejmě méně vidět. Ale pokud vám zavdá příčinu k satiře kdokoliv z jakékoliv strany, pokud něco provede, např. skandál s bytem ať se to týká Topolánka, nebo Grosse, tak jsem se snažil o nestrannou reflexi a reakci na tyto situace.

Jak se spolupráce vyvíjela?

Štěpán Mareš: Výborně. Pochvalovali si ji, dokonce mě nechali nakreslit dvě titulní strany časopisu. Na jedné byl premiér Paroubek, na další titulce byl Václav Klaus. Byla to celkem volná tvorba a bylo mi vzkazováno, že všichni jsou spokojení. Někdy v říjnu minulého roku byl odejit šéfredaktor Jakub Bielickí a na jeho místo nastoupil Jaromír Hasoň. S tímto člověkem jsem se setkal osobně jen jednou jedinkrát. Když došlo k této výměně, tak jsem si pomyslel , že se asi budou měnit rubriky a přispěvovatelé, ale kupodivu se celkem nic nestalo a můj satirický strip pokračoval dál. Trošku mě zarazil fakt, že výplata honorářů nabírala velké zpoždění, nezvyklé oproti předcházejícímu stavu. Dokud tam byl Jakub Bieleckí, tak všechno fungovalo, jak mělo, ale najednou se to začalo hroutit. Oproti zkušenostem z Lidových novin, Mladé fronty Dnes nebo Reflexu, kde to nepřipadá v úvahu, to na mě začalo působit dojmem neserióznosti.

Uvažoval jste tedy o ukončení spolupráce?

Štěpán Mareš: Samozřejmě, když vám někdo dluží, tak před váma stojí otázka jak dál a musíte to řešit. Já jsem si řekl, uvidím, třeba se to změní, a rozhodl jsem se pokračovat. A pak to přišlo. V lednu tohoto roku mě volal pan Hasoň a zakázal mi dělat si legraci z premiéra Paroubka, že mi to vyřizuje od vedení. Já nevím konkrétně, od koho přišel ten příkaz, on vždycky citoval ředitelku Markétu Novákovou a René Decastela. Moje reakce byla: “To si děláte legraci, že mám zakázáno kreslit Jiřího Paroubka.“ A on znovu odvětil: „No takhle Vám to mám vzkázat, že to máte zakázáno.“  Já na to říkám, že to je snad nějaký novoroční vtip a on znovu odvětil: „Né to není fórek, to je fakt a takhle to berte na vědomí.“ „Počkejte,“ říkám, „to přece nejde pominout tuto postavu, zaprvé je to předseda vlády a místopředseda nejsilnější strany, která je u moci, je to člověk, který je vidět a slyšet denně v televizi, v rozhlase, v novinách, člověk který se vyjadřuje k Czechteku, k leteckým katastrofám ve světě, ke spadlým drátům v jižních Čechách, k povodním, no prostě ke všemu. Nelze přece tuto postavu vyloženě škrtnout ze seznamu karikovaných.“ Mně totiž taky nebaví každý týden, a ono to tak nebylo, že bych každý týden kreslil Paroubka. To rozhodnutí o zákazu jsem nakonec vzal na vědomí a trošku mi to vrtalo hlavou a říkal jsem si, že nechci pracovat jako nějaká kreslířská prostitutka, když to řeknu natvrdo. Ale nakonec proč ne, nechám chvilku pana premiéra nějaký čas u ledu. Pak se tedy hodil Topolánek coby neviditelný muž, objevil se tam i Kalousek, Jandák s Rathem a na nějaký čas se mi podařilo až nechtěně Paroubkovi vyhýbat. Přišel ale okamžik prohrané arbitráže s Nomurou, kdy premiér v televizi řekl, že to je plichta, že to je remíza. Tak jsem si řekl, že tomu se nemůžu vyhnout, to se tam musí objevit a tak jsem nakreslil strip o tom jak Česko hraje hokejový zápas s Nomurou a za Česko hraje Paroubek, Sobotka, Mládek ad. Česko tenhle zápas prohraje 40 miliard ku nule a J. Paroubek na závěr utkání říká, že to je čistá remíza. Celkem jasná a neškodná politická satira bez vulgarismů. Vyhýbám se zbytečným vulgarismům a v Mladé Frontě plus jsem si na to dával obzvlášť pozor.  

A to byl konec?

Štěpán Mareš: Ano. Tento strip o plichtě s Nomurou pro mě znamenal konec. Zavolal mi totiž Hasoň a do sluchátka mi sdělil, že má pro mě takovou zprávu, že neví jestli je dobrá, nebo špatná, ale že mi musí oznámit že jsem u Mladé Fronty plus s definitivní platností skončil. Zeptal jsem se ho, co se jako stalo? No vy jste nakreslil Paroubka, my jsme to teda otiskli, ale vy jste ho neměl kreslit. A za druhý vy jste moc pravicovej a jste proódeesáckej. Já jsem mu argumentoval v tom duchu, že nejsem ani pravicovej ani proódeesáckej kreslíř, já prostě reaguju na to, co se v týhle republice děje a když cokoliv provede Kalousek nebo Topolánek, Nečas nebo Langer, tak je tam úplně klidně nakreslím taky, ale v momentě, kdy premiér prohlásí, že prohraná arbitráž ve výši 40 miliard je plichta, tak já nemůžu nakreslit Zahradila jak hlasuje v evropském parlamentu o námořní dopravě, protože to vůbec nikoho nezajímá. Když byla u moci ODS, tak byl na paškále Klaus, Čermák, Macek a další. Ale nikdo z nich se nikdy nesnížil k tomu, aby volal do redakce a řval na šéfredaktora, že takhle tedy ne.

A není to náhodou tím že v redakci Mladé Fronty plus vládne přehnaná autocenzura?

Štěpán Mareš: Když tam ještě byl šéfredaktorem Jakub Bieleckí, tak říkal, že z úřadu vlády mu často volají a stěžují si na mé karikatury, že premiéra škaredě kreslím s velkým břichem. Já jsem si myslel, že si dělá legraci, a ptal jsem se ho, jestli opravdu volají? Ano volají, říkal. Jakub Bielickí se například snažil domluvit si rozhovor s premiérem a bylo mu odpovězeno, že to premiér odmítá skrz toho člověka, co tam kreslí, že s takovým člověkem v tom časopise nebude. Já jsem taky kreslil pro Blesk od října do ledna, každý den kreslený vtip. A mám z Blesku potvrzeno, že kdykoliv jsem nakreslil vtip o Paroubkovi, tak telefonovali z vlády a stěžovali si jak to, že má premiér hnědý sako, jak to, že ho má pomačkaný, jak to, že ho zesměšňujeme, že se to nesmí. Nikdy nezesměšňuju. Vždycky reaguju na to, co se skutečně stalo, byť s pokřiveným zrcadlem, což je úloha satirika, to je přece normální. Tak to jsem nezažil, ani za Zemana, ani za Špidly, ani za Grosse. To Zeman, přestože o novinářích smýšlel jako o póvlu, žumpě a hnoji, tak tohle nedělal. Byl to demokrat a snášel kritiku.

Takže Hasoňova autocenzura není na místě?

Štěpán Mareš: Podle mého zjištění je v tom zákazu ještě něco jiného. Soukromé vydavatelství, které vydává MF plus, totiž dostává státní dotaci od ministerstva kultury, to je pro mě vskutku úžasná kuriozita. Hasoň je malá rybka. Ten vykonává vůli někoho jiného a častokrát lidé jeho typu, nemyslím teď jeho konkrétně, se snaží daleko, daleko více než je zdrávo. Myslím si, že ta dotace je zásadní věc. V Reflexu nepřipadá naprosto v úvahu, aby nám šéfredaktor Bílek nebo ředitel Ringieru T. Bohm řekl, přestaňte si dělat legraci z premiéra. To je nemyslitelné. Chtěl bych ještě varovat případné tvůrce spolupracující s MF plus nejen před cenzurou - paradoxní v této souvislosti je, že je to týdeník s podtitulem „Týdeník pro lidi s názorem“, ale ten názor musí být upravený nebo souhlasný s redakcí, se svým názorem se tam určitě neuplatníte – ale taky pozor na neplacení, MF plus mi již přes dva měsíce dluží honorář.

Informaci o dotacích jste se dozvěděl nyní, nebo jste to věděl dřív a tehdy jste nad tím mávnul rukou?

Štěpán Mareš: Nechci, aby to působilo tak, že jsem skončil a pliju na ně špínu. Ne, tak to není. O těch dotacích jsem se dozvěděl poměrně nedávno. Mně bylo spíš divný to, že platí se zpožděním, a to s velikým zpožděním a navíc mám pocit, že v redakci vládne atmosféra strachu a napětí, protože kdykoli jsem se zeptal na své peníze měsíc po splatnosti, tak mi Hasoň sdělil, že se opatrně zeptá, jestli mi to zaplatí. To se mi zdálo hodně podezřelé.

Jak celou věc o ukončení spolupráce vysvětluje druhá strana?

Štěpán Mareš: Stala se docela zvláštní věc. Nedávno jsem v Jihlavě křtil knížku o cenzuře a o komunistech a novináři z místních jihlavských novin se mě ptali, jestli mám osobní zkušenost s cenzurou. Tak jsem jim to celé odvyprávěl a ono to vyšlo za dva dny a převzala to ČTK. Jihlavští novináři v rámci objektivity oslovili i pana Hasoně a jeho odpověď Vám doslovně ocituji: „Mé vyjádření zní asi takto. Konečně máte sólokapra.“  Pravděpodobně vůbec nečekal, že se jeho vyjádření objeví v ČTK. To už volali jiní novináři a přišlo přesně to, co jsem očekával. On byl pan Mareš příliš drahej a čtenářům se to nakonec přestalo líbit. Mé tvrzení je samozřejmě tvrzení člověka, který to všechno prožil. Vyjádření premiéra Vám však na papíře nepřinesu. Znovu opakuji, že šestnáct let po revoluci obdržet zákaz dělat si legraci z politiků a být z tohoto důvodu na indexu, mi přijde absurdní.

Vystupujete ještě v pořadu Dementi na Primě.

Štěpán Mareš: Vystupuji, i když se uvažovalo o tom, že pořad se zruší, nakonec se během dvou dnů rozhodlo, že se bude pokračovat, ale v jiném čase. Premiéra pořadu je nově v neděli v 19.15hod. Tak samozřejmě, že jsme ten problém s cenzurou probírali a Václav Marhoul i Josef Náhlovský na to reagují tak, že kdybych premiéra kreslil jinak nebo vůbec ne, tak bych v tom nejmenovaném časopisu kreslil v pohodě dál.

Václavem Marhoulem jste mi nahrál na předposlední otázku našeho rozhovoru. Týká se nového zákona o fondu na podporu a rozvoj kinematografie. Vy tento zákon kritizujete v tom smyslu, že významně preferuje jednu profesní skupinu umělců – tzv. filmařů. Ostatní profesní umělecké skupiny zákon nepřímo diskriminuje a jejich potřeby pomíjí. Můžete svou kritiku pro naše čtenáře poněkud rozvést?

Štěpán Mareš: Já ten zákon přesně neznám, ale když to řeknu trochu nadneseně, tak můžu být naštvanej, protože já vlastně taky patřím mezi umělce (i když to slovo umělec používá spíše Milan Knížák), takže já bych taky mohl chtít tři milióny na tužky, barvy, papír, kopírku, skenery a počítač, vždyť já to potřebuju. Pro mě je naprosto neuvěřitelné, že se točí filmy jako Tatínek. Takže rodina Svěrákova si za peníze daňových poplatníků nebo koncesionářů točí filmy už sama o sobě. Co přijde po Tatínkovi? Přijde Maminka, Dědeček, Syn Jan? Tak samozřejmě by se ty ostatní profesní skupiny měly ozvat. Já maluji i obrazy, nejenom komiksy, tak bych měl mít taky to právo, že ode mě stát povinně odebere každý měsíc jeden obraz za cca 70.000,- Kč a mám vystaráno. A co mě ve skutečnosti zbývá? Já vezmu své obrazy, zajdu do galerie, která je samozřejmě soukromá, tam své obrazy nabídnu k prodeji a čekám, až si někdo ten obraz koupí nebo nekoupí.

Ještě krátce k vašemu internetovému projektu www.helevol.cz?

Štěpán Mareš: Tak tenhle soutěžní projekt vzniknl z potřeby oslovit hlavně mladé nerozhodnuté voliče a to zábavnou formou a vlastně je přesvědčit o zúčastnění se voleb. Na projektu spolupracuje pár mých kolegů výtvarníků. Ti nakreslili několik stripů na téma volby 2006 a návštěvníci stránek mají možnost doplňovat do textových polí své vtipy. Měl jsem nejdřív obavu, že to bude právě pro ty mladé hodně odtažité téma, ale třeba na můj strip už reagovalo 168 lidí. To považuju docela za úspěch.