Tisková zpráva o politické mafii, kterou nikdo nechce slyšet

Jindřich Tichý

Jedním z hlavních organizátorů demonstrací na Václavském náměstí z posledních dnů proti Jiřímu Paroubkovi je pan Jiří Jehlička. Ve středu 14.06.2006 ohlásil své prohlášení formou tiskové konference na čtvrtek 15.06.2006 na 10.00 hodin, ve které uvede závažná fakta k propojenosti mafií s politickými a vládními činiteli.

Na místě ve stanoveném čase bylo připravena skupinka fotografů, kameramanů a novinářů, z nichž jediná zjevně označena byla Mladá fronta. Z četných televizních kamer byla, podle štítku, identifikovatelná TV Nova, na druhé ČT.

Pan Jedlička pronesl své prohlášení, z části z připraveného papíru, z části živě a částí na dotazy novinářů. Informační podstatou jeho prohlášení byla tato fakta:

a)     Pan Jehlička uvedl, že je vypracováno trestní oznámení, ve kterém je několik desítek bodů ke kriminálním kauzám, korupci a propojenosti mafií s politickými a vládními kruhy. K tomu uvedl, že poprvé před 14 dny a podruhé před třemi dny kontaktoval sekretariát Policie ČR, útvar ÚOOZ, kde nabídl závažná svědectví v souvislosti s kauzami a korupcí, návazná na zprávu šéfa ÚOOZ, Kubiceho. Ani v prvním, ani v druhém případu nabídky závažných svědectví však nebyl ani přijat, ani vyslechnut. Policie o jeho informace nejeví zájem, ačkoliv se mají týkat vládních představitelů s důkazy, že p. Kočka je skutečně členem pražského podsvětí,  proč a jak jsou návaznosti na premiéra Paroubka a další osoby.

b)     Pan Jedlička uvedl, že v roce 2003 působil ve firmě Milamed group s.r.o, kde měl za pracovní úkol, jako manažer, pracovat na vytváření kontaktů a schůzek mezi zahraničními osobami u nás podnikajícími, napojenými na organizovaný zločin a policii, konkrétně s útvarem ÚOOZ. Tato firma byla a u některých osob stále je, dle aktuálního výpisu z obchodního rejstříku, ve vlastnictví Vladimir Molojaroslavtsev (Ruská federace), Dmitry Ghiglintsev (Praha 9), Varshavskaya Zhanetta (Ruská federace), Morozov Alexander (Uzbekistán), Kim Marina (Uzbekistán), Demydiv Oksana (Ukrajina), Volog Oleg (Moldova).

c)      Pan Jehlička uvedl, že jeho činnost ve firmě Milamed Group s.r.o řídili tajně policisté z útvaru ÚOOZ, kteří nikdy nevystupovali jménem a používali přezdívky. Kontaktní policista pana Jehličky na četných schůzkách, dle jeho slov, byl policista s přezdívkou Colombo.

d)     Na otázku, kterých osob ve vládních kruzích se propojenost s mafií týká, pan Jehlička uvedl především osoby Kočka, Sobotka, Paroubek a dalších napojení na pražskou radnici.

Tiskové prohlášení pana Jehličky je souběžně také testem míry a vlivu vládní cenzury (nebo také testem vyváženého vládního ticha) kolem politických afér. Je před námi, zda média a zejména televize, podrobně informují o podstatě nabízených svědectví a informacích, obsažených v tiskovém prohlášení proti vládní korupci, nebo zda budou odsunuta, stejně jako na ministerstvu vnitra, pod špionážní taktovkou bývalého pracovníka BIS, plného bývalých příslušníků STB, ministra Bublana, dnešního ministra Vnitra.

Po kauze Hučín, který rozkrývá dodnes aktivní komunistické a estábácké praktiky v BIS, Policii a českých soudech a kterou se snaží vládní politické prokomunistické skupiny již roky ututlat, je na stole další přímé svědectví pana Jehličky, jak, kým a kudy v posledních letech probíhaly různé cesty organizovaného zločinu, napojeného na vládní špičky.

V dnešní aktuálně pohnuté době, kdy se komunisté zmocnili prostřednictvím Paroubka celé síly strany ČSSD, kdy opět usilují o uchopení moci pomocí politických intrik zneužitím demokracie, zákonů a různých pozičních postavení, které již v minulosti obsadili svými lidmi, v době kdy komunisté bijí na poplach, snaží se zanést mezi lidi opět svou ideologickou propagandu o hodných komunistech tehdy i dnes a vydírají celý národ, jsou svědectví o zákulisních praktikách socialistických a komunistických prominentů či pohlavárů obzvláště závažná.

Faktem je, že v této zemi dnes nelze uvažovat pouze o čistě politickém spekulativním pozadí. V této zemi byly nastaveny existenční podmínky politických mafií tak, aby zákony a struktura společnosti nahrávala malým a vybraným zájmovým skupinám a těm profesím, oborům a firmám, potažmo osobám, které vládnoucí zájmové skupiny přirozenou cestou potřebují ke své existenci a k tomu, aby s udržely u moci.

Tyto skupiny a profese mají samozřejmě vytvořeny  podmínky a nastaveny evropské platy a příjmy tak, aby dosahovaly 50 až 100 tisíc Kč měsíčně, na rozdíl od většiny národa, který přežívá na hraně, jako oslíček otřes se. Tyto skupiny a profese by mohly velmi rychle přijít o své jistoty a příjmy, pokud by nebyly poslušni vládnoucí garnituře politické mafie, počínaje tradičně poslanci této země, novináři, zpravodaji nebo licencemi na vysílání konče. Ovládat tento systém pokroucené demokracie, nerovných podmínek a mediální kamufláže pak již není nic těžkého a bývalí i dnešní komunisté v tom mají bohatou tradici.

Za velmi závažné a důležité je pak možné považovat i přirozené důkazy existence neo-komunistické cenzury, kdy jsou taková závažná svědectví logicky zatajována nebo zkreslována v médiích, případně úmyslně překroucena a znehodnocována. Žijeme v době mafií pod záštitou politických hrátek 21. století, bez ohledu na to, čí jsou.

Lidé budou žít v takovém deformovaném systému mafií tak dlouho, dokud se ho nezbaví. Zbavit se ho ale mohou pouze tehdy, pokud pochopí jak veliká síla a čím svazuje lidem životy i majetek a pokud postaví proti této mafií sílu větší. Dny odvážných a hrdinů jsou jen v pohádkách a mafiánská chobotnice si kvůli pouhým pohádkám kufry sama od sebe nesbalí.