Odpověď dezorientovaným voličům

Státní aparát a vláda hospodaří s vašemi daněmi naprosto stejně!!!

Potřebujete na úřadu vyřídit nový občanský průkaz, živnostenský list, potvrzení o zaplacení daní, stavební povolení atd.,atd. Jsou úřední hodiny a vám nezbývá, než vzít si výstup ze zaměstnání, z čehož není zaměstnavatel zrovna nadšen nebo si vzít dovolenou a jít obtěžovat úředníky, kteří jsou více, či spíše méně ochotni se vám ve svých úředních hodinách věnovat. Nesmíte se ale trefit v polední době – to tam nikdo není.

Že chodíte do práce? Vezměte si dovolenou na celý den. Že zaměstnavatel potřebuje, abyste v práci pracovali? To nikoho nezajímá!

Co kdyby úřady také pracovaly na směny? Od 6 do 14 a od 14 do 22 hod – a na oběd vystřídat !

To by každý mohl své záležitosti vyřídit mimo pracovní dobu i když pracuje na směny nebo se stará o malé dítě a musí čekat až mu dítě někdo pohlídá. To by bylo!!!

Byla by potřeba polovina kanceláří, co by se ušetřilo místa, vytápění, nábytku a počítačů !

Podpory v nezaměstnanosti a příděl práce:

Jak to, že máme nezaměstnané a obce nemají, kdo by pro obec posekal trávu, opravil rozbité chodníky, prorostlé travou, posprayované budovy, škody po povodních, vysbíral odpadky okolo cest ?

Jak to, že zemědělci nemají, kdo by jim pomohl sklidit okurky, včas uklidit seno, aby nezplesnivělo, domovy důchodců a nemocnice nemají sociální pomocníky atd., atd. ?

Proč posíláme děti do školy, když je pak učíme pobírat podporu v nezaměstnanosti za nic a tím jim devastujeme hodnoty práce?

Proč jsme jako zvířata v ZOO nebo v kleci, která krmíme, ale když je chceme vypustit do přírody, aby se starala sama o sebe, máme problémy je naučit lovit? Stále se k nám vracejí a čekají od nás potravu !

Proč stát nedává náhradní práci těm, kteří ji přechodně ztratí? I pracovní zákoník zná paragraf, kde zaměstnavatel má právo přidělit náhradní nebo mimořádné úkoly, které nejsou obsaženy v pracovní smlouvě a zaměstnanec má povinnost tuto práci vykonat. To není nic nového – i za komunistů jsme myli okna, chodili na stavbu na pomocné práce, na brigády do zemědělství apod. – a bezplatně - jen v rámci pracovního poměru.

Jaké hodnoty nastavujeme dětem, když jim předvádíme nicnedělání s nataženou rukou pro příděl podpory?

Když dám někomu peníze, musí mi přece, jako svému chlebodárci, za ně něco udělat, jinak bych mu je přece jenom půjčil, k tomu jsou ovšem banky nebo bych mohl almužnu dát žebrákovi – ale jen za sebe a ze svého !

Podpory nejsou půjčky ani almužna od každého občana dle jeho svobodného rozhodnutí. Podpory přiděluje stát, ale platíme je my, občané, ze svého a nedobrovolně!! Podpory jsou populistický akt vlády, kterým získává voliče příslibem jistoty existence při nicnedělání.

Chcete rozdávat ze svého 100 miliard na podporu v nezaměstnanosti, aniž by za to byla odvedena práce, prospěšná pro všechny? Chcete učit své spoluobčany, že parazitování na společnosti je samozřejmost, za kterou by se každý slušný člověk měl hanbit? Umožněme jim vykonat práce a zbavme je toho ponižujícího stavu – přídělu almužny.

Práce je zboží !

Zaměstnanec prodává svou práci zaměstnavateli, který ji za sjednanou cenu kupuje.

Pokud vám v obchodě prodá obchodník za cenu 1 kg mouky jen ½ kg, budete se bránit, napíšete stížnost, nezaplatíte mu atd.

Pokud vám zaměstnanec neodpracuje sjednanou hodinu celou, bude to stejný podvod, neřku-li krádež, jako když vám ten obchodník prodal za cenu 1 kg jen ½ kg.

Pokud někdo žádá o podporu v nezaměstnanosti a načerno si vydělává, je to stejná krádež, jako při neodpracovaném čase v zaměstnání i jako v šizení v obchodě. Kdo umožňuje takovéto zneužívání podpor?

Špatné zákony.

Podpory ano, ale za práci pro stát !!

V televizi Prima byl před časem pořad Partie, kde se v anketě “zaslouží si tento stát, aby ho lidé šidili ?”, přiklonili diváci k tomu, že zaslouží. O čem to vypovídá?

Že lidé považují stát za zloděje, protože jen zloděj si zaslouží být okraden podle zásady zub za zub.

Lidé nechtějí platit daně na nefunkční a přebujelý státní aparát, tudíž hledají cestu, jak se takovým berním vyhnout.

Za komunistů jsme si zvykli považovat stát za anonymní fenomén, který je neosobní, obludná věc, kterou nerespektujeme, ale vzpíráme se její aroganci a nátlaku nejlépe skrytě, abychom náhodou nebyli těmi nespokojenci, se kterými je třeba zatočit. Zvykli jsme si považovat stát za svého nepřítele, kterého se musíme bát, který nás usurpuje, okrádá a obtěžuje. Bylo to “navěky” a nechtěli jsme o tom přemýšlet. Konali jsme hození papírků do uren, utíkali jsme z manifestací a ti šťastnější nechodili do prvomájového průvodu. A hlavně jsme nadávali – zase skrytě, aby nás nikdo nezavřel. Ti odvážní byli totiž zavřeni.

Dnes je ale trochu jiná doba. A tak stát by měl naplňovat funkci, která mu přísluší.

My si ale stále neuvědomujeme, že stát má být našim pomocníkem, ochráncem a sluhou. Za to mu totiž platíme daně !

Je třeba, abychom za slovem stát viděli nás – občany, za slovem státní moc zase konkrétní lidi, kteří jeho jménem jednají, jsou pověřeni úkoly služeb pro nás – občany, jsou však za plnění těchto úkolů i odpovědni.

Tyto lidi volíme a tyto volení zas obsazují další úřady, neboli za nás přijímají zaměstnance, kteří vykonávají jejich vůli dle naslibovaných programů, bohužel zpravidla jen naslibovaných.

Naši poslanci si neuvědomují, že když něco slíbí a nesplní, budou považováni za neseriózní, spíše podvodníky, i když nesplnění slibů bylo způsobeno špatným odhadem skutečností. Jsou tedy neschopní a nemají na odpovědném postu co dělat!

Každý má slibovat jen to, co mu dovolí realita. Za slibem si však musí stát !

Slíbím-li někomu, že mu službu prodám za 1000,- Kč, já jsem tu službu podcenil, nemohu přece bez souhlasu odběratele cenu služby zvýšit. Když se zvýšením nesouhlasí nebo na to již nemá peníze, musím tu naslibovanou cenu dodržet a nést svou chybu na svých bedrech – prodělat musím na své chybě sám a nepřenášet ji na ostatní.

Parlament naslibuje voličům, peníze nejsou, poslanci ale za své chyby neplatí ! Přenášejí své chyby na nás – na své zákazníky, na své zaměstnavatele ! To je přece neseriózní.

Budu-li takto postupovat v obchodě, či službách jako podnikatel, nikdo ode mne nic nekoupí, tudíž zkrachuji.

Jak to, že politici za své chyby nejsou propuštěni – odvoláni – jak to že nezkrachují ? Jak to, že nejsou za výsledky svého hlasování osobně hmotně odpovědni, jako každý podnikatel, zaměstnanec, živnostník - prostě jako každý občan?

Jak dlouho může trpělivost občanů tolerovat neustálé pokusy, nikam nevedoucí, nic neřešící, populistické sliby, které nejdou splnit, protože peněženka státu je vyčerpaná?

Jak dlouho ještě budou občané platit ze svých peněženek rozhazování zástupců státu, kteří si, v duchu “z cizího krev neteče” , pletou službu občanům za libovůli odevzdat práci v rozsahu, který uznají oni sami za vhodný a v duchu osobního sebehodnocení oceňují svou odváděnou práci na maximum s tím, že odvádí minimum jak v produktivitě, tak v kvalitě.

Každý člověk totiž má sklon sám sebe hodnotit lépe než ostatní. Objektivně lze hodnotit každého jen nezaujatým pohledem. To může udělat komise, porota, odběratel či zaměstnavatel. Jenom ten může zhodnotit, zda někdo jiný mu náhodou neposkytne lepší zboží, lepší služby nebo lepší cenu.

Proč tedy nezměníme systém politické a hospodářské správy státu tím, že pokud nám politici neodvádějí dobré služby, pokud neekonomicky hospodaří s penězi, které jsme jim svěřili a pokud nás zadlužují, že bychom je mohli odvolat ?

Cítí-li člověk, že má definitivu, byť na dobu několika let, ochabuje v aktivitě a má sklon vydávat co nejméně energie. Teprve před skončením jistoty daného období začíná znovu vyvíjet jakousi aktivitu, směřující k zajištění definitivy další. Platí to ve všech disciplinách mimo krátké tratě.

Pokud však je odměna vyplacena až u cíle, je jistá motivace aktivitu zvyšovat. K zabezpečení 4 nebo 5 ti let v parlamentu a v senátu, stačí vykazovat účast, někdy předvést divadelní představení pro publikum – voliče, přijmout novely novel zákonů, které již v době realizace jsou zralé na další novelizování a jinak si spokojeně užívat hromady výhod a finančních prebend, plynoucích z příslušnosti k preferované skupině zákonodárného sboru.

Tyto požitky jsou vypláceny každý měsíc, bohužel ne až na konci období jako odměna za dobrou práci – jako smlouva o dílo.

Ani holdování alkoholu, ani zjevná arogance, ani zjevné zneužívání postavení není důvodem k zrušení pracovního poměru, kterým nepochybně poslanecký mandát je.

Je tu totiž bezbřehá poslanecká imunita. Není-li vůle zaměstnavatelů – voličů, kdo poslance propustí?

Bude-li vám někdo za vaše peníze provádět špatné služby, přestanete ho platit, případně se budete soudit, aby škodu nahradil.

Jak to, že špatné služby poslanců, státních orgánů a státních zaměstnanců nejsou po právu trestány, jak to, že musíme čekat několik let, než skončí volební období, aby si zatím mohli dělat co chtějí?

Jak to, že k volbám chodí čím dál méně lidí, protože většina voličů neočekává žádné zlepšení a rezignuje.

Komunisté nahnali do volebních místností celý národ a běda tomu, kdo by se nezúčastnil. V té době nebyla žádná naděje na změnu režimu, bylo stejné k volbám jít nebo nejít, výsledek byl stejný – vedoucí úloha KSČ, zakotvená zákonem.

Dnes, kdy voliči přece jen mohou ovlivnit politický směr, nemají důležitou pravomoc – propustit politiky včas, než uběhne volební období a nadělají se dramatické chyby. Ty chyby ovšem platíme ze svých peněženek my !!!

Pokud se stáváme apatickými, neschopnými se aktivně zasadit o změnu politického směru, pokud se budeme cítit podřízení, méněcenní, pokud budeme odevzdaně přijímat vše, co nám naši představitelé předkládají ke konzumaci a stále naivně věřit, že to tentokrát snad bude lepší, zasloužíme si jako stádo ve stáji, aby nás krmili čím chtějí, aby nás dojili jak chtějí a abychom šli na porážku kdy chtějí.

Jestli věříte, že rozdávání z cizího, které zde v hojné míře provádí ČSSD, vám nevadí, že dáváte rádi, jste opravdu ti správní voliči této strany a mně tedy neposlouchejte.

Já však odmítám ze své, dnes již důchodcovské peněženky, podporovat nespravedlnost, vyžírky, povaleče a neschopné politiky, kteří nevědí, že jedinou jejich povinností, je práce pro občany a dosažení obecné spravedlnosti. ČSSD je stranou, která si plete spravedlnost s výpalným, kterým korumpuje své voliče. Jánošíkovský syndrom je zhoubou, která zničí tvořivost a pracovitost národa.

S pozdravem
Renata Pourová
Herbia spol. s r.o.
Novohradská 16
370 01 Č.Budějovice
tel.: 386354615
fax: 386352060
mobil: 602409137
mailto:pourova@herbia.cz
ICQ: 269754350