Do parlamentu hodlá opravdu kandidovat i přítel Petr Uhl, považuji za nezbytné složit mu hold za přínos ke zlepšení mezilidských vztahů a obnovení důvěry v řadách zelených a na připojených dvou stranách mu vyjádřit poděkování a podporu za zásluhy především v následujících oblastech:
Vážení
kolegové, milé kolegyně,
jelikož jsem se včera dověděl, že do parlamentu hodlá opravdu
kandidovat i přítel
Petr Uhl, považuji za
nezbytné složit mu hold za přínos ke zlepšení mezilidských vztahů a
obnovení důvěry v řadách zelených a na připojených dvou stranách mu
vyjádřit poděkování a podporu za zásluhy především v následujících
oblastech:
- hermetické uzavření Otevřené platformy
- skvělé poradenství (scénář a režie) v
přípravě a realizaci sjezdu
- pomoc při rozvoji plzeňské organizace
- podpora severokorejské komunistické straně
- úsilí o proniknutí do KSČ za účelem jejího
rozvratu
- boj za zrušení lustračního zákona
- propagaci Vesmírných lidí
Podotýkám, že jeho zásluhy o rozvoj SZ nejsou tímto ani zdaleka
vyčerpány. Věřím, že při výběru kandidátů nezaváháte a tohoto
málomluvného kolegu náležitě oceníte - ať už při volbě lídrů a
sestavování kandidátek či při jejich schvalování v RR.
S pozdravem
"Jen víru mít, doufat a jít, jednou
budem dál, já vím ..."
Oldřich Lukáš, Plzeň
:-)
Pozn.: proti šíření této zdravice
nemám námitek.
Vážení
pánové, milé dámy,
…
budiž pochváleny naše zelené hlavy pomazané
(vyvolené) a jejich zeleně se oblékající
námezdníci, že konečně – vedeni neomylným
instinktem – vykročili dychtivě na cestu zaslíbenou. Na
cestu za křeslem z nejteplejších – křesílkem
parlamentním. Vědomi si toho, co jediné má
v životě smysl, vrhli se vyzbrojeni bohatou plejádou
falešných karet do partie zvané primární
volby. Pod otcovským dohledem Petra
Uhla, specialisty na zkvalitňování mezilidských
vztahů a budování důvěry, zaznamenávají
jeden úspěch za druhým. Mám opravdu radost, že
se tento tichý muž nenechal zastrašit nesmyslnými
zákazy zákona upravujícího povinnosti
člena Rady České televize a že završuje svoji současnou
politickou angažovanost obětavým kandidováním
do PSPČR. Proto si plně zaslouží, aby ti, kteří
ho budou volit, chvilku rozjímali nad několika fakty; jen tak
si uvědomí, s kým vlastně mají tu čest.
Hned
na začátku si nalijme čistého vína: kdo tvrdí,
že aktivity jmenovaného kandidáta a příslušníků
jeho skupiny náramně vzrostly až nyní před volbami,
je obyčejný pomlouvač! Osobně mohu dosvědčit, že
svědomitě pracují na dosažení jejich skromného
kariérního cíle již delší dobu a to na
všech frontách. Vše začalo vytvořením tzv. Otevřené
platformy, která, jak se ukázalo,
představovala skvělý nástroj destabilizace víry
ve slušnost Beránkova týmu ve vedení Strany
zelených. Pravda, pár rebelantů tvrdí, že
prostřednictvím páně Uhlových rozesílačů
Otevřená platforma otevřeně šířila jen nepravdy o
svých odpůrcích a svědomitě blokovala veškeré
snahy napadených bránit se, kterýmžto pádem
se stala hermeticky uzavřenou pravdě a moudrosti, nicméně
– kdo by se dnes takovými malichernostmi zabýval?
Vždyť přeci – účel světí prostředky a když se
kácí les, lítají třísky. Kdo to
nechápe, není moderním politikem! A navíc
- soudě podle tiskových zpráv SZ - jsme už opět
jednotní a na drobná pochybení v minulosti
si dnes už nikdo nevzpomene.
To
platí i o posledním sjezdu,
jehož přípravy se nadšeně ujal revoluční výbor
sebouvyvolených demokratů, aby mj. vymazal z webu SZ
zprávu předsedy, ve které si tento dovolil svatokrádež
– otevřeně napsat pravdu o tom, co se ve SZ děje. A nejen to:
velmi prozíravě připravili členové onoho výboru
také komentář, ve kterém odsuzují
budoucí projev předsedy Beránka; jelikož komentář
distribuovali ještě před tím, než bylo Beránkovi
umožněno vůbec otevřít pusu, umožnili tak delegátům
vytvořit si vlastní nezávislý názor
předem a opustit sál (aby v kuloárech diskutovali
o slušnosti), ačkoliv z projevu pana předsedy - stejně jako
autor komentáře - neslyšeli ani slovo. Pravda, pár
narušených jedinců označovalo takové praktiky za
nečestné, ale – kam se ctí v dnešní
politice? Ani to, že byly stanovy porušovány tak hrubě a
opakovaně, že byl ÚRK podán návrh na
zneplatnění sjezdu jako celku, nám nemůže
pokazit náš mocenský optimizmus; věřím pevně,
že s podporou statečného ústředního
revizora Hrdiny (momentálně, žel, dočasně bývalého)
a geniálního cokolizdůvodnitele Uhla i tento drobný
problémeček rychle zažehnáme.
Tím
však není přehled jedinečných úspěchů
Uhlova týmu ani zdaleka vyčerpán. Pokloňme se např.
před jeho posledním (mocenských ambicí zcela
prostým) krokem: podporou plzeňské
organizace cestou utajeného založení nové
ZO v jejím lůně – díky bleskově naverbovaným
členům (přijatým nezištně Uhlovou ZO Praha 2). Přesto
pár nevděčných etických extrémistů
(etikomanů) označuje Uhlovu skupinu za mocenskou sektu, pokleslí
fandové akčních filmů dokonce za likvidační
komando; zjevně nechápou, že není člověk ten, který
by se zavděčil lidem všem. Proto – již nerušeni hlasem svědomí
- vzdejme hold nehynoucím zásluhám této
ozdobě všeho zeleného, o které jen netolerantní
vyznavači jakýchsi vyšších principů mravních
prohlašují, že je „ozdobou všech politických
recepcí a pohřbů“.
Veliký
ochránce lidských práv Petr Uhl si
poklonu nepochybně zaslouží; že se o něm stále více
disidentů vyjadřuje nehezky, ba i nespisovně, že ho bývalý
premiér v jeho knize zlovolně pomluvil (prý se
Petr Uhl rozešel se všemi, nikdo s ním už nechtěl jednat),
že jej Pavel Dostál nazval bonzákem (PhDr.Mlynárik
dokonce napsal, že prostřednictvím konfidenta Muraška
dostal do vězení některé významné
osobnosti), nemluvě o dalších útocích
motivovaných jeho spoluprací s kontrarozvědkou, to vše
je jen důkazem bezmezné duchovní zaostalosti českého
národa, leč na slávě Uhlově, která až daleko
za hranice ČR dosahuje, to nic nemění. Určitě ne náhodou
se směl dne 3. října 2000 pan Petr Uhl zúčastnit
recepce na velvyslanectví Korejské lidově
demokratické republiky pořádané jejím
velvyslancem na oslavu státního svátku – 55.
výročí založení vládnoucí
(komunistické) dělnické strany - a vyjádřit
tak coby zmocněnec pro lidská práva solidaritu s mnoha
tisíci politických vězňů a obhájců
základních lidských práv zavražděných
v severní Koreji režimem, se kterým měl zjevně
tak dobré vztahy. Pochlubil se s tím dokonce i na
Radě pro lidská práva Úřadu vlády ČR,
kde o tom uvedli zprávu ve společenské rubrice.
Petr
Uhl v Právu 7.2.2005 čtenářům sdělil:
„Nebyl jsem nikdy v KSČ ani
v KSČM a k dnešnímu programu i praxi KSČM mám četné
výhrady ... Ale žádné výzvy nebo
sympatie k násilí, rasismu či potlačování
práv a svobod občanů ani k odstraňování
demokratického pořádku lidských práv v
programu ani v praxi KSČM nenacházím.“ Škoda
jen, že proradní novináři již nevytiskli informaci o
tom, kolikrát už podal přihlášku do komunistické
strany a vždy byl odmítnut; právě ono odmítnutí
totiž zásadním způsobem zvyšuje jeho důvěryhodnost!
Zločinecká organizace ho nechce! Vůbec nepochybuji, že se
do strany nehlásil kvůli spolupráci, ale proto, aby ji
zničil zevnitř (že je v tomto oboru světovou extratřídou
již dokázal i u nás – ve SZ). Jeho současný
postoj k protikomunisticky orientovanému senátorovi
Štětinovi a poslednímu vězni svědomí Hučínovi
to jasně dokazuje.
Novináři,
žel, již také zapomněli, jak nezištně Petr Uhl bojoval za
zrušení tzv. „lustračního zákona“. Ten
byl schválen před čtrnácti lety (4.10.1991)
Federálním shromážděním ČSFR; měl
zamezit bývalým kolaborantům spolupracujícím
se Státní bezpečností vykonávat funkce
na různě zodpovědných místech ve veřejné
správě státu. Po roku platnosti tohoto zákona
dne 26. listopadu 1992 iniciovalo 99 poslanců FS vedených
panem Petrem Uhlem zrušení tohoto zákona.
Zlí jazykové tvrdí, že jen proto, aby otevřeli
STBákům cestu do vedení státu. Motivy pana Uhla
však byly nepochybně antikomunistické; možná chtěl,
aby se do politiky vrátili odborníci a profíci,
možná někteří z jeho skupiny věřili, že
bude-li STBáků pohromadě moc, dostanou ponorkovou nemoc a
poperou se sami mezi sebou o moc, kdo ví. Možná však
chtěl jen hájit jejich základní lidská
práva.
Petr
Uhl a jeho skvělý žák a ženobijec – vrhač rajčat
Jan Wünsch se mě nejednou ptali: „A
co na to Vesmírní lidé?“ Nechápu
sice, proč se ptali právě mne (nebýt jejich laskavých
mailů, dodnes bych netušil, že tato jimi glorifikovaná a
celkem neškodná skupina vůbec existuje), ale ctím
jejich právo být fascinován i jakoukoliv jinou
sektou. Proto si tentokrát dovolím položit tuto otázku
já jim, dokonce v malé úpravě: „Jak by
volili Vesmírní lidé?“ Podle toho, co jsem si
o nich přečetl na internetu, by se nejspíš ve chvíli,
kdy by si na kandidátce SZ přečetli jména jako Uhl a
Wünsch, samou radostí váleli po zemi a smáli
se, až by se za břicho popadali, nebo by dojetím ronili
krokodýlí slzy.
Přes
veškerý optimismus, se kterým tento glorifikující
příspěvek posílá pana Uhla na piedestal věčné
slávy, mě přeci jen ve chvilkách slabosti sžírá
obava, že vy, přátelé, kteří budete o
zařazení Petra Uhla a jeho nejvěrnějších na
kandidátkách rozhodovat, podlehnete třeba
jen na okamžik zaslepeným pomluvám, že spojování
jejich jmen se SZ nám u voličů rozhodně víc uškodí
než pomůže, a nedáte jim svůj hlas. Proto vás
vyzývám: nevěřte jim a dotáhněte naše skvělé
uhltažení a boj za morální mrtvici do vítězného
všepohlcujícího konce a dejte jim i hlasy mrtvých
duší!
S radostnou vírou
ve vaši prozíravost a přátelským
pozdravem
„
s Uhlem
vnitrostranický mír udržíme, i kdybychom neměli
nechat kámen na kameni!“
Oldřich Lukáš,
Plzeň>