Otevřený dopis vrchní státní zástupkyni Lence Šromové (roz. Popelkové) - Olomouc.

dne 25.9.2005 zemřel MUDr. Jan Chmelař, kterého jste  spolu s Vladimírem Hučínem v r. 2001 obžalovala z trestného činu podvodu. Zemřel jen několik dní poté, co byl pravomocně  zproštěn z obžaloby z tohoto trestného činu  Krajským soudem v Ostravě. Podle Vaší obžaloby měli oba obžalovaní  od zaměstnavatele Vladimíra Hučína, Bezpečnostní a informační služby (BIS), vylákat nemocenské dávky, o které se měl Vladimír Hučín obohatit. Jak Okresní soud v Přerově, tak Krajský soud v Ostravě konstatovaly, že oba obžalovaní jsou nevinní. Tomuto zjištění však předcházely více než  4 roky trestního stíhání, které pro  MUDr. Chmelaře byly velmi těžké. Nebyl typem bojovníka jako jeho spoluobžalovaný Vladimír Hučín a nikdy předtím nepřišel do styku s orgány trestního řízení, jako V. Hučín, který s nimi v jejich komunistické podobě bojoval celá léta, tak jako s celým totalitním režimem. MUDr. Chmelař byl mírný, až bojácný člověk, plachý a nesmělý a již samotná skutečnost, že se musel dostavovat k výslechům a opakovaným hlavním líčením, byla pro něj utrpením. Vím to, protože jsem jej vždy uklidňoval a říkal, aby se nebál, že to všechno dobře dopadne. Já jsem o tom nepochyboval ani na okamžik, protože celé obvinění bylo absurdní a i laik musel poznat, jak to konstatovali i mnozí novináři, že obvinění z trestného činu podvodu nemá logiku. Ostatně, stejně  tak se vyjadřovala i obhajoba, neboť bylo naprosto jasné, že obvinění z trestného činu podvodu nemůže obstát. Vy jste však  dala pokyn ke vznesení obvinění, vedla trestní stíhání a nakonec i vypracovala obžalobu. Měla  jste na to zákonnou licenci, byla jste okresní státní zástupkyně. Můžete vznést obvinění  a obžalobu vůči komukoliv, i vůči nevinnému člověku; Vám podle zákona stačí existence  podezření. Takže je vlastně všechno v pořádku.  Když jsem  s panem doktorem Chmelařem odcházel od hlavního líčení, kde byl zproštěn z Vaší obžaloby, připomněl jsem mu kreslený vtip z r. 1968, na kterém si dva komunističtí  aparátníci podávají ruku a jeden říká druhému.: „Upřímně řečeno soudruhu tajemníku, kdybychom Vás  nezavřeli, tak jste nemohl být rehabilitován.“ MUDr. Chmelař se tehdy usmál. Byl to jeden z mála úsměvů, který jsem u něj viděl. Spíše vidím jeho obličej v úzkostném napětí a slyším, jak se pokoušel  zoufale soudu vysvětlit, že je nevinen. Nešlo jen o tu vinu, ale i o jeho pověst, neboť byl soukromým lékařem a  obvinění z trestného činu podvodu se dostávalo pozornosti médií a veřejnosti. Takovéto ocejchování v malém městě  při známém českém přísloví  „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“, bylo pro lékaře  s rozsáhlou klientelou téměř zničující. Protože o tom nikdy nemluvil, tak nevíme ani, nakolik utrpěly jeho příjmy a kolik klientů jej opustilo. Nechat se léčit  „podvodníkem“ jistě bylo pro mnohé nepřijatelné. Vždyť k němu do jeho ordinace vnikl i důstojník BIS, který bez jeho souhlasu se snažil dostat do kartotéky jeho pacientů. Již se nedozvíme, jak mnoho jej vaše trestní stíhání postihlo. Nevíme, kolik nocí nespal a kolik prášků na spaní si musel vzít, aby mohl usnout. Zatímco V. Hučína trestní stíhání posiluje a zoceluje, tak jeho kamaráda  doktora oslabovalo. Při jeho pitvě bylo zjištěno, že  měl několik jizev na srdci; šlo o malé infarkty, z nichž ten poslední byl osudový. Zemřel na štěstí ve spánku, ráno jej našli mrtvého v posteli. Nejsem odborník, ale jsem přesvědčen, že trestní stíhání se na této diagnóze podílelo.

MUDr. Chmelař byl vzácný člověk. Lékař – lidumil, který se snažil pomáhat. Měl jsem jej rád a nikdy na něj nezapomenu. Věřím, že i Vy, paní doktorko, nezapomenete na  nevinného člověka, kterého jste obvinila a posléze obžalovala. Nechci použít příkré výrazy, a již vůbec ne takové, které Vám možná napíše můj přítel a rebel John Bok. Nechci Vám zavdat příčinu k podání šesté stížnosti  Advokátní komoře, když ty předchozí, které jste na mně podala, byly zamítnuty jako nedůvodné. Nebudu zpochybňovat ani vaši kvalifikaci, i když o ní mám pochybnosti. Neučiním a nenapíši nic, čeho byste mohla proti mně využít. Nemám čas psát zase vyjádření a chodit se někam obhajovat. Mě stačí, že jsem úspěšně  hájil svého klienta a že Vám mohu napsat, že jste stíhala hodného, dobrého a  charakterního člověka a že jste mu moc ublížila. Vím dokonce, i proč jste to udělala.

Věřím, že stejným zproštěním z obžaloby skončí i celé trestní stíhání V. Hučína., který byl rok ve vazbě. Pak přijde čas kladení otázek. Nejen Vám, ale i někdejšímu ministru vnitra a dnes advokátnímu koncipientovi (jak příznačné) JUDr.(?) Stanislavu Grossovi, který přece v TV tvrdil, že se budou všichni divit, jaké trestné činnosti se V. Hučín dopustil. Ten otazník za titulem budoucího advokáta se ptá, a co presumpce neviny, pane doktore?

Vaše právní vzdělání paní doktorko je jistě větší než urychlené kariéristické  vzdělání „kolegy“ Grosse. Nevím ale, zdali  jako státní zástupkyně s monopolem trestní obžaloby, znáte výrok, který pronesl  antický  filosof Seneca: „Minimum decet libere, cui multum  licet.“ (Komu je mnoho dovoleno, má si dovolovat co nejméně). O to více můžete vzpomínat. Třeba na MUDr. Jana Chmelaře.

JUDr. Milan Hulík