Ani Paroubek, ani Bublan nejsou ředitelé zeměkoule! Občané doufám, že je vám konečně vše jasné. Nevolte ČSSD, KDU-ČSL a US! Volte Stranu zelených, nebo i snad ta ODS bude trošku lepší jak současná koalice!

Technaři nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé

tvrdí premiér Jiří Paroubek v článku pro LIDOVÉ NOVINY

PRAHA 2. srpna 2005

Jestliže na mne redaktor LN pan Kubita útočí s obžalobou za údajný masakr policejních těžkooděnců proti tančícím a zpívajícím dětem, pak nemohu než pochybovat o jeho dobré vůli k objektivnímu hodnocení situace.

Česká republika není RaJ, socialistický státní podnik Paroubku a útočit i případně s obžalobou je povinností každého redaktora! Je to jeho práce a tvojí prací Paroubku je odpovídat se za svou politickou práci a zodpovědnost celému státu ČR a jeho občanům. Nikdo není zvědavý na nezajímavé myšlenkové úvahy, zda nějaký redaktor je dobré vůle, či není, ale všichni jsou zvědaví a mají právo na obhajobu tvé práce, tvých politických kroků a zodpovědnosti za toto vše! Za to jsi placen poplatníky a to je posaláním premiéra vlády.

Technaře, tančící děti a vůbec veškerou naši mládež je třeba přísně chránit před nimi samými, vychovávat a modelovat, ale způsob musí být přiměřený, inteligentní, promyšlený, plánovaný, odborný a ne zhovadilé násilné hašení zanedbaných povinností!

S tvrdým jádrem inspirátorů technoparty jsou trpké zkušenosti v celé Evropě. Žádné tančící děti to nejsou. Věci je nutno nazývat pravým jménem, tím spíše, že jsou mezinárodně, a také u nás, jak politologicky a sociologicky, tak policejně a zpravodajsky dokonale dokumentovány. Toto jádro tvoří nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony, přitom mezinárodně propojení. Provokují masivní, alkoholem a drogami přiživované silácké demonstrace proti pokojné společnosti (i když ty jsou spojené například i s emocemi vyznavačů tvrdého rocku). Logice těchto násilníků odpovídá i systém pořádání jejich party.
Přes internet a mobilní síť se informují tak, aby se jejich zahraniční skupiny i domácí organizátoři, křižující zemi ve velkých automobilech, dozvěděli o utajovaném místě konání v okamžiku, kdy jsou schopni velice rychle vyrazit.

Jak správně píše Darius Nosreti: Paroubek přišel do funkce nepřipraven. Středoškolská mládež ví, že kouřit je nezdravé a že následky způsobí závažné škody jim, jejich rodině, společnosti. Přesto masivně kouří; v některých třídách nekouří jen naprosté výjimky. Tato mládež je také v jistém smyslu nebezpečná, sobě i druhým. Přesto nepošlu těžkooděnce, aby z nich udělali sekanou. Je třeba je přísně chránit před nimi samými, ale způsob musí být přiměřený.

Neposlouchám techno a naposledy jsem byl na hudebním festivalu (Porta), když mi bylo 17 let. Po dvou hodinách poslechu hlasité hudby (při hlasitosti obvyklémi začne zvonit v uších a je mi nevolno a dostávám se z toho týden. Jsem přesvědčen, že fanoušci techna budou dříve či později hluchými senilními rozklepanými stařečky, kteří budou, tentokrát již proti své vůli, potíže sobě, svým rodinám i celé společnosti. Přesto bych neposlal těžkooděnce, aby z nich udělali sekanou.

A hlavně, pokud vím o nebezpečnosti organizátorů, píši o ni měsíce předem, a nepodílím se tak na údajném podrazu organizátorů, kteří živí v potenciálních návštěvnících falešné romantické představy. ("Násilí, alkohol a drogy balené do romantického dobrodružství.")

Násilí zabaleno do romantického dobrodružství
A to tak, aby se jich po hodině shromažďovaly již tisíce a žádné pořádkové síly tomu nemohly zabránit. Samozřejmě, že to vše má obal romantického dobrodružství a hudebního nadšení, na které se nachytají tisíce noviců, kteří to chtějí zkusit.
Jak to potom probíhá, už přitom víme: to není hudební nadšení, ale spíše se to podobá rizikovým adrenalinovým aktivitám, které s pomocí alkoholu i drog dokáží vytvářet nebezpečné situace pro své okolí včetně dalších tisíců mladých, kteří přicházejí s nejlepší vůlí se bavit. K tomu připojme terorizování obyvatelstva hlukem, špínou a dalšími útrapami, a to v celém okruhu sousedících obcí, jimiž tyto karavany projíždějí, a o těch v přímém sousedství nemluvě.
Přitom nutno také počítat s narušováním životního prostředí, i elementární hygieny, rizika šíření AIDS, žloutenky, salmonely atd. až po zamoření celých lokalit odpadky. Těchto zkušeností je v mnoha našich obcích více než dost.
Cožpak všichni tito naši spoluobčané nemají právo na spánek, výchovu dětí a bezpečí? Proto ve všech západoevropských zemích policejní sbory proti těmto divokým party nekompromisně a velmi tvrdě zakročily a vytlačily je ze svých území. Ve Francii, Anglii a jinde byla přijata nekompromisní legislativa proti každé neohlášené hudební akci a stanovující přísné podmínky hlučnosti, hygieny atd., jež musí pořadatelé garantovat.
Proto začaly technoparty směřovat k nám a v minulých letech byla naše policie příliš tolerantní a nedokázala jim zamezit. Po nelehkých dnech, které okolní osídlení muselo vytrpět, pak opozice vše dramatizovala proti policii a následky se řešily celý rok.
Tentokrát se poprvé této divoké akci podařilo zabránit. Ovšem i za cenu veřejných i soukromých škod (jen v obci Přimda jsou odhadnuty na 600 tisíc korun), a zejména i za cenu řady zranění. Na straně policistů je zranění nejvíce - na padesát osob, přičemž agresivní útoky vyvolali přívrženci party. Policie je vytlačovala a bránila se. Nakonec ubránila jak sebe, tak celé široké okolí, a tím dala najevo, že jsme spořádaná, demokratická země, která dokáže své občany ochránit před divokými výtržnostmi.

Dále Darius Nosreti píše: Tak tvrdý zásah musí být také ideologicky připraven, to věděl už Hitler. Pokud ovšem vyvolaný šok nemá nějaký cíl. Např. někoho drasticky odstrašit. Nebo destabilizovat společnost. Nebo tvrdým zásahem podsouvat veřejnosti obraz nebezpečného protivníka a zdůvodnit tak astronomické výdaje na armádu a policii, které jsou jen obtížně porovnatelné s náklady např. na školství, vědu a kulturu.

Po policejním zásahu již dnes víme, že armádu sadistických hrdlořezů ze speciálních jednotek, která nás stoji nepředstavitelné (a dobře utajované) peníze, si platíme zbytečně, že nepředstavují pro občana bezpečí, ale právě naopak, staly se symbolem jeho ohrožení. Policie, to jsou obchůzkáři, dopraváci a kriminalisté v ulicích a ne gorily čekající na příležitost bouchnout si. Pokud zbytečné výdaje na tajnou a údernou složku policie, resp armády škrtneme, nepochybě získáme dost, abychom zvýšili platy těm policistům a vojákům, kteří si to osobně i z hlediska smysluplnosti své funkce zaslouží.

Srovnání s SNB je nemístné
Taková jsou fakta a jakékoliv paralely s předlistopadovým režimem, praxí SNB, a dokonce listopadovým útokem SNB proti studentům jsou nemístné. Je to v podstatě urážka našich občanů, kteří v listopadu 89 vyšli do ulic s ušlechtilým lidským poselstvím, a každá analogie se současnou zběsilostí mladých anarchistů je naprosto nekorektní a účelová.
Pořádkové akce policie nelze stále politizovat, ti lidé konají svoji služební povinnost, slouží zákonu a ochraňují veřejný pořádek v zájmu všech spoluobčanů. Proto se důrazně ohrazuji proti současné politické kampani, eskalované ODS, do níž se zapojují i různí novináři, a jak se zdá, připojuje se i pan prezident. Pomíjím přitom osobní invektivy pana Kubity parafrázující Gottwalda aneb "Jak jsem se jel učit do Pekingu, jak zakroutit demokracii krkem," atd.
Premiér nemůže být alibista a musí rozhodovat jasně a včas. Zajisté, mohl jsem "být na dovolené" (konec konců od soboty na dovolené jsem) a nechat pana ministra Bublana konat s tím, že "pak uvidím", ale to rozhodně není můj styl. Jestliže ministr koná v zájmu veřejného pořádku a podle demokratických zákonů, má mít oporu v celé vládě, i jejím premiérovi.
Ne, nebyla a není to příjemná situace. Žádné silácké zadostiučinění nemám, pouze trpké vědomí splněné povinnosti. Trpké proto, že současná hysterická reakce pravicové opozice, včetně některých novinářů, vzbuzuje úžas, kam až může vést odmítání politické spoluzodpovědnosti za udržování každodenní, všední demokracie a pokoje v této zemi.

Jiří Paroubek, předseda vlády

Do třetice Darius Nosreti píše: Paroubkova obušková metoda prevence AIDS je je jistě geniálním objevem, jen by mě zajímalo, zda tuto terapii zkouší i na sobě. A především chci znát jména 6 těch nejsurovějších sadistů ze záznamů. Pokud nebudou z policie do měsíce navždy odvoláni, je pro mne jako jako občana jediná možná cesta: Žádat odstoupení ministra vnitra i premiéra. Pragmatik bez citu se opravdu může hodit nanejvýš k řízení závodní jídelny nebo pirátského škuneru bez budoucnosti.