Komentář Johna Boka, předsedy spolku Šalamoun a důvěrníka Vladimíra Hučína.

Komentář Johna Boka, předsedy spolku Šalamoun a důvěrníka Vladimíra Hučína.

Spolek Šalamoun od prvopočátku monitoruje causu Vladimíra Hučína. Již na začátku tr. stíhání, jež se dělo vazebně, se společně s Přemkem Vachalovským obrátili otevřeným dopisem na prezidenta republiky Václava Havla s obavami, co bude následovat. Vyzvali ho, aby se o věc zajímal a k celé věci se veřejně vyjádřil. Bohužel se nevyjádřil. Pravděpodobně pro osobní antipatie k tomu, jak se na rozdíl od disidentů projevoval Vladimír Hučín vůči totalitnímu režimu. Nutné konstatovat, že vyslal svého pozorovatele, Lenku Hoffmanovou, která byla svědkem nastávající pozitivistické soudní frašky. I ona byla přesvědčena, že je Vladimír Hučín krácen na svých, Ústavou garantovaných právech.

Členové spolku několikrát navštívili pana Hučína ve vazební věznici, v čemž se jim orgány činné v trestním řízení snažili různě překážet. Mohou dosvědčit, že proti panu Hučínovi bylo postupováno nestandardně a v rozporu se zákony, a že od počátku bylo zřejmé a prokazatelné, že BIS a vyšetřovatelé policie, včetně státní zástupkyně Šromové, se snaží ho za každou cenu kriminalizovat.

Již ve zmíněném dopise Václavu Havlovi jsme poukazovali na to, že strůjci tohoto zločinného spolčení svým jednání zkoušejí kam až budou moci beztrestně dojít a jak silní ve svém spojenectví jsou. Naše obavy a předtuchy byly potvrzeny průběhem dalších událostí a to až do dnešních dnů. Počet lidí, kteří se podílejí na tomto komplotu a účelové kriminalizaci Vladimíra Hučína, kdy jejich jednání je důsledkem spřízněnosti volbou podílet se na nekontrolovatelné moci, je alarmující.

Někteří, jako je nynější ředitel BIS Jiří Lang i přes význam jeho funkce, jsou  víceméně pouhými, ač přitěžujícími a zároveň ochotnými stážisty.

Je příznačné, že člověk, který osočuje druhé z demagogie a lží, je ochoten před soudem demonstrovat svojí nezpůsobilost. Troufalost , s  jakou se tento byrokrat, jenž své místo získal za svou servilitu, a který o zpravodajské práci neví zhola nic a kdy si ani nepamatuje znění příslušného zákona, vztahujícího se ke službě, kterou údajně řídí, pokoušel zlehčovat vysokou profesionalitu Vladimíra Hučína, potvrzenou skutečnými profesionály, kteří velmi kladně hodnotili kvalitu jeho zpravodajské činnosti, jen demonstruje mravní, profesní a lidskou pokleslost lidí z vedení BIS.

Na rozdíl od pana Langa jsem byl přítomen všem jednání soudu, který soudí Vladimíra Hučína na základě jedné, de facto účelové domovní prohlídky, jež se vztahovala k trestnému činu, za který není souzen. „Důkazy“, které za pomoci nových pohunků získali pohrobci totalitních praktik, Šromová, Pščolka, Princ, byly ve skutečnosti získány nelegálně, neboť nebyly důvodem oficiálně požadované domovní prohlídky a měly by být v jakémkoli trestním řízení, které se nevztahovalo k původnímu podezření, nepoužitelné.

Pan Lang přinejmenším, pokud vysloveně nemluvil nepravdu čili  lhal, budil dojem člověka, který ztratil paměť. Nejen ve věcech konkrétních, ale vztahujících se k jeho základním povinnostem jako šéfa BIS. Troufal si vynášet úsudky o Hučínově profesionální způsobilosti, kterou se snažil zlehčovat, a to i přesto, že za dobu asi posledních pěti let ve službě BIS byl Vladimír Hučín odměněn skoro padesátkrát, to znamená průměrně desetkrát do roka. Zároveň však nevěděl, zdali BIS protokolárně převzala od Vladimíra Hučína, tak jak to určuje zákon a předpisy, veškeré dokumenty, s nimiž neměl, po zbavení osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi přijít do kontaktu a následně dokumenty, které jsou vlastnictvím BIS, kdy byl propuštěn ze služby.

Bylo povinností Vladimíra Hučína  aby je v obou případech odevzdal. Nicméně neměl komu, neboť nebyla rozkazem určena komise a nebyly do ní jmenovány osoby, které měly protokolárně dotčené dokumenty převzít. Tohoto služebního poklesku, nedbalosti, hraničícího s trestním jednáním, ne li jej naplňujícím, se dopustil ředitel  Princ, tentýž, který sabotoval zpravodajskou činnost Hučína při odhalování extremismu na severní Moravě a nejen tam.

Pan svědek Lang nakonec přiznal, že podrobně o práci Hučína mnoho neví. Vyšlo najevo, že jej propustil, aniž by jakkoli Vladimíra Hučína kárně potrestal, ač je to i dle zákona o BIS a služebním poměru standardní postup. Neznalý kádrového spisu svého podřízeného, vyslyšel tužeb s  minulostí nečitelného Vrány a zoufale na své funkci lpícího Prince, kteří se cítili být již dlouhodobě ohroženi Vladimírem Hučínem. Vadilo jim, co si o nich Vladimír Hučín oprávněně myslí, otevřeně říká a dává najevo. Rozkazem ho definitivně, po jeho mnohaleté náročné práci pro Českou republiku a její občany, propustil ze služebního poměru, a to bez náhrad. I to je příznačné. Estébáci a esenbáci dostali, a stále dostávají za službu totalitnímu režimu proti svým spoluobčanům mnohaletě nezasloužené peníze i s velkým odchodným. Z člověka, který proti nim brojil a bojoval,  se díky svědomí absentujícím pohunkům stal sociální případ, bez zaměstnání a pravidelného příjmu. Pochybuji, že jsou to znaky právního demokratického státu.

Nevím co dělal pan Lang za totality a jak byl statečný či zbabělý. Nezajímá mne to. Nicméně sám nyní u moci, infikován minulostí, nesoudně osočuje ty, kteří ji nemají,  z praktik, které komunisti, jenž měli moc absolutní, používali proti svým odpůrcům, a které on sám používá. Pokleslost argumentů, kterými tím i demonstruje zvrácenost svého myšlení, z něj činí věrohodného nohsleda svých totalitních předchůdců. Nejen jejich, ale i Göbelsových nohsledů. Hloupost je ve své podstatě i ve svých důsledcích zrůdná.

Musím potvrdit, co napsal panu Langovi pan Šinágl. Ztotožňuji se s jeho výzvou, jen s tou úctou k funkci, kterou pan Lang zastává  nejsem zajedno, neboť funkce sama o sobě nemůže být považována za váženíhodnou. Jen ten, kdo splňuje požadavky touto funkcí kladené, může  být v úctě, a pak i tato funkce jejím nositelem naplněna.

Proto také souhlasím s tím, že jediným počinem, kterým může pan Lang odčinit své podlé jednání vůči Vladimíru Hučínovi je okamžitá rezignace na funkci, kterou zastává a odchod z BIS. Měl by s sebou vzít pány Prince, Vránu, Mencla a všechny ty, kteří si s této nezastupitelné služby učinili dobré bydlo.

John Bok 23. květen 2005