Milí zelení, posílám vám odpověď na článek Martina Bursíka, který byl zveřejněn v pondělí na ihned.cz. V příloze najdete i Martinův článek, na nějž reaguji. Myslím, že se jedná o zásadní debatu o tom, jakou Stranu zelených si představujeme. Pěkný víkend. Jakub Patočka
Vydané články Dany Kuchtové v.r., Martina Bursíka v.r., Petr a Štěpánka v.r. (skupina kolem inženýra Petra Uhla ve SZ) pro média:
Odmítáme aktivity Beránka a Patočky k dialogu s komunisty, které nevyjadřují názor Strany zelených.
Přestaňte si hrát.
Martin
Bursík hraje na sebe a může tím zelené zničit.
Milí
zelení,
posílám
vám odpověď na článek Martina Bursíka, který byl zveřejněn v pondělí
na ihned.cz. V příloze na jdete i Martinův článek, na nějž reaguji.
Myslím,
že se jedná o zásadní debatu o tom, jakou Stranu zelených si
představujeme.
Pěkný
víkend
Jakub
Patočka
Martin
Bursík už po několikáté veřejně zaútočil na mé názory. Jeho text
nazvaný Přestaňme si hrát se objevil v pondělí 18. dubna na
serveru ihned.cz. http://ihned.cz/3-15994780-Burs%EDk-000000_d-41.
(po několika dnech byl článek stažen !).
Martin dnes říká, že to nebyl záměr, což mu samozřejmě věřím. Jenomže
osudy textů jsou někdy jiné, než zamýšlejí jejich autoři, jak ostatně
ukazuje i osud nešťastného Beránkova a mého návrhu dopisu sociálním
demokratům, který byl zveřejněn proti naší vůli a Martin jej sám od
té doby veřejně propírá.
Nechci
nikomu vnucovat svůj názor, ale zdá se mi, že Martinovi dělá problémy
řídit se svými vlastními slovy: od svého vstupu do zelených hraje
nebezpečnou hru na sebe a může tím zelené zničit. Jeho výpady proti
kolegům (článek na ekolistu, návrh usnesení na republikové radě,
který po diskusi raději sám stáhl, a nyní text na ihned.cz) nelze
stále přecházet mlčením.
Diskuse
o komunistech
Martin
Bursík minulý týden rozjel mediální kampaň, ve které zneužívá mého a
Beránkova návrhu dopisu sociálním demokratům, v němž se zabýváme
vztahem ke komunistům a volebním systémem. Návrh jsme předložili
republikové radě a po diskusi jsme jej stáhli. V této kampani si
Martin Bursík počíná hned z několika důvodů nekorektním
způsobem.
V rozporu
s obsahem dopisu tvrdí, že jeho smyslem je vyvést komunisty
z izolace. Tím ale neútočí na skutečný obsah dopisu, nýbrž na
svůj překroucený výklad našeho návrhu. Klíčová věta návrhu dopisu
zní: „Je naší politickou odpovědností zrušit současnou
praxi, kdy jsou komunisté PRÁVEM OSTRAKIZOVÁNI za své
neobrežňěvovské rysy a současně využíváni a zneužívání populistickou
pravicí k uskutečňování jejích záměrů.“ Právem
ostrakizováni znamená právem izolováni. Pokud Martin Bursík
a spol. tvrdí, že účelem dopisu je vyvést KSČM z izolace, je
buď politicky nekompetentní, protože nedokáže pochopit srozumitelné
sdělení, anebo záměrně lže. Nejde ani tak o jednání s komunisty
jako o komunistech.
Ve
vzrušené debatě v Havlíčkově Brodě jsme pochopili, že návrh
dopisu, i když za jeho obsahem (naším, ne tím, který mu Martin
Bursík podsunul) můžeme stát, skutečně není formulován šťastně.
Přinejmenším proto, že dovoluje příliš snadné mediální zneužití k
falešným výkladům. Právě proto jsme jej na místě stáhli. Počítali
jsme, že se stane součástí další kolegiální debaty, nikoli předmětem
kampaně v tisku, která debatu o postatě problému znemožňuje.
Návrh
na snížení meze pro vstup do Sněmovny, který dopis obsahuje, není
ničím zatraceníhodným. Byl součástí volebního programu Strany
zelených v roce 2002, je běžnou součástí požadavků zelených
politických stran všude na světě, a jako součást politického
programu, který schválil sjezd, je závazný pro všechny členy,
Martina Bursíka nevyjímaje.
Strana
zelených je iniciativou svého senátora Štětiny, který je nyní naší
nejvýraznější veřejnou osobností, do debaty o komunismu vtažena tak
jako tak. Komunisté, jejich kontinuita s totalitou, a tudíž
problematické postavení v demokracii, jsou veřejným tématem,
kterému se nemůžeme vyhnout. Myslím, že všichni zelení právem
očekávají od člověka tak zkušeného jako Martin Bursík důstojnější
politické chování, než neustálé veřejné osobní útoky proti svým
kolegům. Co brání Martinu Bursíkovi v klidném, věcném tónu
navrhnout, jak by problém nebezpečného vlivu komunistů řešil on sám?
Možná
jsme náš návrh neformulovali šťastně, to v debatě rád přiznám,
ale myslím, že jeho obsah smysl měl. Shrnuji jej znovu:
Komunisté
jsou ve své současné podobě nepřijatelní.
Je
to veřejný politický problém, protože komunisté blokují pětinu
sněmovny a stabilně si udržují vysoké preference.
Je
to vhodné téma pro zelené. Protože my si zvláště zakládáme na
kvalitě politické kultury, je KSČM pro nás nepřijatelným partnerem,
ale tzv. pragmatici v ODS komunisty mohou – a také to dělají
– využívat a zneužívat pro své zájmy.
To
je třeba změnit. Zákaz se přitom nepodaří prosadit.
Jaké
zbývají jiné možnosti? Občanský dialog s KSČM o komunismu
s cílem definovat podmínky, za nichž se KSČM stane přijatelnou
součástí politického systému, aspoň natolik jako ODS, je takovou
cestou.
Je
neskonale trapné z jednoho návrhu k diskusi dělat záminku
ke sjezdu. Ale ještě trapnější jsou okolnosti zrodu této záminky.
Berme to popořadě:
Beránek
ani já jsme médiím svůj stažený návrh nepředali.
Vzhledem
k interpretaci, která jeho zveřejnění doprovázela, musel jej
médiím podsunout někdo z kolegů, kteří si přáli umělý skandál
vyvolat.
Dodatečně
se tváří, že článek propagandisty Koreckého v Týdnu potvrzuje
jejich dezinterpretace.
Naši
obhajobu Strany zelených proti této intrice, kterou jsme zaslali
Týdnu, nyní křivě označují jako „zveřejnění“.
Zamlčují,
že sami se dopustili věci v politické straně zcela neslýchané,
když doplnili vyjádření zaslané naší místopředsedkyní pro média
svým rozporným stanoviskem.
A
z celé této intriky, kterou od a do z sami zorganizovali,
si nakonec dělají záminku pro sjezd!
Především
Martin Bursík sám promarnil na republikové radě příležitost
s nějakou veřejnou politickou iniciativou přijít. Je
pravděpodobné, že bych k ní měl ty či ony pozměňovací návrhy,
ale je takřka jisté, že bych ji byl podpořil. Martin Bursík ovšem
dokáže jedním dechem kritizovat nečinnost a současně sám nedělat
vůbec nic pro to, aby s nějakou veřejnou aktivitou přišel.
Dokonce sám přišel na republikovou radu s návrhem usnesení,
který říkal, že zelení jsou v agónii (kdybychom s ním
zacházeli tak jako on s naším návrhem, to by byla lahůdka pro
média!).
Jeho
návrh na republikové radě obsahově vůbec nesouvisel s jeho
politicky v jádru sympatickým vystoupením. A byl to právě on,
kdo protože viděl, že usnesení nesouvisející s jeho projevem
neprojde, musel jej po diskusi stáhnout a předložit návrh jiný. Jeho
současné mediální útoky na jiný stažený návrh jsou od něj tedy
přinejmenším velká licoměrnost.
Zhoubné
vyvolávání revolučních nálad
A
tak je to stále dokola. Postup Martina Bursíka a jeho kolegů
připomíná revolucionářskou strategii vyvolávat problémy a pak
svalovat vinu za ně na druhé: hatit práci předsednictva a pak
poukazovat na to, že se mu nedaří pracovat. Blokovat snahy přijít
s veřejnou iniciativou a pak tvrdit, že veřejně nevystupujeme.
Otravovat předsedovi život spoustou procedurálních hloupostí a pak si
stěžovat, že nepodává potřebné výkony. Přitom kdy Martin Bursík
přišel s nějakou veřejnou iniciativou na základě podkladů
odborných sekcí? Kdy Petr Štěpánek navrhl nějaké stanovisko
k zahraničně politickým otázkám? I zahraniční sekce se sešla
poprvé až v dubnu, sedm měsíců po sjezdu! Martin Bursík mluví o
autobusové demokracii, ale sám se spojuje s jejími představiteli
na severní Moravě, a brání řádnému prošetření tamějších machinací,
mluví o porušování procedur, a sám schvaluje podlé zrušení mandátu
pražské předsedkyně v republikové radě. Atd…
Za
dosavadní dno hlubiny, do níž je ochoten se Martin vydat, považuji
jeho odstavec: „Desítky lidí (včetně elitních novinářů) mi
říkají, že bychom se měli (Zelení) rychle dát dohromady a nabídnout
lidem alternativu. A současně dodávají, ale zbavte se Patočky protože
je nepřijatelný. Kam šlápne, tam tráva neroste (Hnutí Duha, Literární
noviny, Zelení).“ Citace podobných kuloárových drbů jsou nejen
osobním útokem, ale konec konců i výzvou k popření demokratického
rozhodování členů SZ, kteří mě opakovaně svou volbou vybavují
demokratickým mandátem.
Pro
pořádek bych rád dodal, že když jsem odcházel z Duhy,
pokládala ji média za nejvlivnější občanské sdružení v České
republice; skutečnost, že jsem Literární noviny zachránil a dal jim
novou zajímavější tvář, dosvědčují nejen mí zaměstnavatelé, ale
prakticky každý, kdo se v poměrech kolem novin orientuje; než
jsem inicioval proměnu Strany zelených, Martina Bursíka, a velkou
většinu jejích nynějších potenciálních voličů vůbec nezajímala.
Vůči
kolegovi je taková věc prostě ubohost stejné úrovně jako psát veřejně
to, co říkají desítky lidí včetně elitních novinářů mně o Bursíkovi:
„Je to politický turista, rozeštvával Svobodné demokraty, utekl
z SD-LSNS, když na tom mohl vydělat, svými nezkrotnými ambicemi
rozbil nadějný projekt Unie pro Prahu, z KDU-ČSL odešel, jen co
přestal mít šanci dělat tam kariéru, dejte si na něj pozor, vždycky
hrál jen na sebe.“ Považoval jsem vždy za samozřejmé – a
nadále za samozřejmé považuji – svého kolegu před podobnými
nařčeními hájit.
Stejně
trapné jsou útoky na Jana Beránka jako na osobu od mne odvozenou.
Možná, že Petr Štěpánek je tímto způsobem na Martinu Bursíkovi
závislý a Martin si tudíž v tandemu jiný vztah nedokáže
představit. Ale když jsme s Beránkem zakládali Duhu, bylo jemu
19 let a mně 16; pokud v naší dvojici vůbec někdo kdy na někom
závisel, byl jsem to já na něm, i když v průběhu roků se náš
vztah vyrovnal…
Proč
místo útoků na Jana raději nepřipomenout, co dokázal? S Beránkem
jsou spojeny největší historické úspěchy zelených: senátor Štětina,
sblížení s poslankyní Fischerovou, krajští zastupitelé na jižní
Moravě, vzestup preferencí, řešení dluhů, narůst členské základny. Je
to nejúspěšnější předseda české Strany zelených v dějinách.
Fischerová,
Štětina, Beránek, Drápalová: to jsou osobnosti pro Stranu zelených
v očích řady lidí přinejmenším stejně podstatné jako Bursík; a
je otázka, zda lidé Martina podpoří, pokud proti svým úspěšným
kolegům vystupuje.
Ale
to nejdůležitější nakonec: je v zájmu ekologické politiky a
dalších našich programových priorit i v zájmu politické kultury
v naší zemi, abychom se dokázali mezi sebou v rámci
zelených dohodnout. Bez dohody mezi Štěpánkem a Beránkem, Bursíkem a
Patočkou, Kuchtovou a Ulbrychovou atd… zelená politická
nabídka s šancí uspět pro volby 2006 prostě nevznikne. Na mé
straně i straně mých přátel se ochota k jednání a domluvě
nepochybně nachází. Míč je tedy na straně Martina Bursíka a spol.
Nápad pořádat už zase mimořádný sjezd, v atmosféře soustavně
přiživované nedůvěry a umělého vyvolávání revoluční situace, namísto
konstruktivní snahy o dohodu tam, kde se nabízí podaná ruka ke smíru
a ochota k jednání, je politicky úplná pošetilost. Mocibažnost
z takového postupu přímo čiší a nemůže se nevymstít.
Přestaňme
se veřejně ostouzet a začněme spolu normálně slušně jednat. Musí mezi
námi platit všichni za jednoho, jeden za všechny; ne všichni pro
jednoho …
Martin
Bursík: Přestaňte si hrát.
iHNed,
19. 4. 2005
Zelení
dokáží vstoupit do Parlamentu a ovlivnit politiku, ovšem za
předpokladu, že Patočka začne realizovat své politicky infantilní
vize záchrany české (a světové) demokracie jinde než ve Straně
zelených. To bohužel nedokáže rozhodnout on sám a bude to muset za
něj rozhodnout sjezd Zelených. Beránek je celý život v jeho vleku a
úspěšně od něj převzal i metody politické manipulace, nerespektování,
porušování a ohýbání demokratických pravidel, metody autobusové
demokracie a pomlouvání.
Desítky
lidí (včetně elitních novinářů) mi říkají, že bychom se měli (Zelení)
rychle dát dohromady a nabídnout lidem alternativu. A současně
dodávají, ale zbavte se Patočky protože je nepřijatelný. Kam šlápne,
tam tráva neroste (Hnutí Duha, Literární noviny, Zelení).
Na
Republikové radě tuto neděli (nejvyšší orgán Zelených mezi sjezdy)
podstrčil Patočka k hlasování návrh usnesení (po uzavření diskuse
tak, aby je věcně nemusel obhajovat). Podařilo se nicméně diskusi
otevřít a návrh, ke kterému se mezi tím připojil předseda Beránek (!)
- aby měl větší váhu - jsem rozcupoval (s podporou dalších) a Patočka
z obav, že neuspěje, jej stáhl. Jde tedy o názor Patočky a Beránka,
nikoli Strany zelených!
Podívej
se na obsah, je neuvěřitelný. Patočka nabízí sociální demokracii
obchod: pomohu Vám v reformování KSČM zvenčí výměnou za snížení 5ti
procentní hranice pro vstup do Parlamentu. Získá "double
dividend" - zapíše se do dějin a vyjedná (když je to pro nás
neschopné v demokratických volbách tak nebezpečné a my v tom
parlamentu chceme být) vstup zelených do parlamentu.
Argumentoval
jsem tím, že snížení hranice je projevem zbabělosti a nedostatečného
sebevědomí. Namísto, abychom v čestné politické soutěži oslovili
našimi tématy lidi a přeskočili laťku 5ti procent, je nám umožněno
laťku podlézt (nebylo to zadarmo). Ale hlavně, proč by měli Zelení
navazovat dialog s komunisty a podílet se na jejich patočkovsky
naivním reformování zvenčí a rehabilitaci? Tento věcně nepřijatelný,
politicky nebezpečný a naivní návrh ohrožuje snahu Zelených oslovit
veřejnost a vstoupit do politiky. Argument, že bychom měli "navázat
na dialog OF s komunistickou stranou" je typicky patočkovským
překroucením pravdy a podvodem. Občanské fórum navázalo dialog s KSČ
s cílem dosáhnout toho, aby komunisté předali moc ve státě pokojnou
cestou OF a umožnili svobodné volby. OF navíc za sebou mělo cca 90 %
občanů. Tady Patočka navrhuje reformovat a rehabilitovat komunisty
(zvenčí!). A Zelení mají za sebou 3 % voličů.
Odmítáme
aktivity Beránka a Patočky k dialogu s komunisty, které nevyjadřují
názor Strany zelených.
iHNed.cz
19. 4. 2005
(prohlášení
Dany Kuchtové / 1. místopředsedkyně, Martina Bursíka a Petra Štěpánka
/ členů předsednictva Strany zelených)
Jsme
krajně znepokojeni opakovanými aktivitami předsedy Jana Beránka a
Jakuba Patočky, kteří vážně poškozují Stranu zelených tím, že jejím
jménem prosazují politicky naivní představy o navazování dialogu s
komunisty a jejich reformování zvenčí.
Prohlašujeme,
že dialog s komunisty prosazují předseda Beránek a člen SZ Patočka
bez mandátu Strany zelených. Jejich návrh na "navazování dialogu
s komunistickou stranou o podmínkách, za nichž se pro SZ i pro ČSSD
stane KSČM i na celostátní úrovni politickým partnerem přijatelným
alespoň jako ODS" byl na Republikové radě dne 3.4. podroben
ostré kritice a navrhovatelé jej stáhli.
Přes
kritiku Republikové rady rozeslala tři dni poté místopředsedkyně
Ulbrychová novinářům tiskovou zprávu předsedy Beránka, která vrátila
téma podílu Zelených na reformě komunistů znovu do hry. Konstatujeme,
že tato aktivita se odehrála za našimi zády, aniž bychom o tom byli
slovem informováni, ačkoli jsme součástí vedení Strany zelených.
Úvahy
o reformování komunistů považujeme za věcně nesprávné, politicky
naivní a poškozující Stranu zelených v očích veřejnosti.
Nemáme
prostředky, jak těmto soukromým aktivitám předsedy Beránka a Patočky
(které vydávají za stanoviska Strany zelených) zabránit. Budeme proto
usilovat o svolání mimořádného sjezdu Strany zelených, který zvolí
nové vedení strany, a tím rozhodne o jejím dalším směřování .
Dana
Kuchtová v.r., Martin Bursík v.r., Petr Štěpánek v.r.
V
Praze a Českém Krumlově dne 14. dubna 2005