Hana Catalanová, leden 2005
Rehabilitace
třídního nepřítele aneb další komunistická pětiletka
……………
Motto:
„Soudruzi,
tu pětiletku splníme, i kdyby to mělo dvacet let trvat!“
V duchu
tohoto motta probíhají již čtrnáct let např. rehabilitační řízení
Vladimíra Hučína. Plány postkomunistické pětiletky sice nebyly
zveřejněny, ale situace v republice nenechává nikoho na
pochybách, že pod vládou ČSSD nás stroj času pomalu, ale jistě, vrací
do dob totalitní normalizace.
Komunističtí
soudci a prokurátoři se pevně usadili v české justici
(neodvolatelně), i pro bývalé vojenské prokurátory – pravé ruce
totalitního režimu – se našla místa na civilních okresních,
krajských i vrchních soudech. Estébáčtí důstojníci jsou i nadále
nepostradatelní v bezpečnostních složkách našeho státu.
Odposlechy fungují dokonce lépe než dříve, díky západním moderním
technologiím, a Mlýny vesele melou. Na chvíli se snad trochu otřásla
půda pod rudýma nohama, ale žádné strachy, Richterova stupnice se
takovým zachvěním ani nezabývá. Soudruzi se navzájem podrží a
soudružská pomoc je vždy po ruce pro ty, kteří komunistickou
ideologii dokázali nezradit. Nemusí se k ní ani veřejně hlásit,
když doba a situace tak vyžadují – rozhodují činy a pravidlo,
že účel světí prostředky. A že pravý, tzv. „kovaný“
soudruh nikdy nezklame, vidí každý, kdo tento nezdravý vývoj v naší
zemi jen trochu sleduje. Tento vývoj dosáhl již i světového věhlasu.
20.
1. 2005 se před Krajským soudem Ostrava, pobočka Olomouc, v 9.00
znovu rozehraje hudba minulosti. Zde panuje mezi svými i předseda
senátu JUDr. Jaroslav Hudeček, bývalý vojenský prokurátor. Po
čtrnácti letech „konání“ dospěl tento „bývalý“
soudruh k závěru, že na protikomunistické aktivity Vladimíra
Hučína (Kauza
nedovoleného ozbrojování; vykonstruované podezření za pomoci agenta
StB a KGB Antonína Mikeše z chystaného ozbrojeného útoku na
komunistického sympatizanta z USA, zpěváka Deana Reeda a
chystané ozbrojené útoky při tehdejších volbách do zastupitelských
orgánů. Tato podezření se však nepodařilo prokázat a aby byla zakryta
komunistická zvůle v podobě osmiměsíční vazby a tvrdých výslechů
V. Hučína, posloužil další kolaborant StB Vlastimil Švěda
k vykonstruování obvinění – nedovoleného ozbrojování.
Tento psychicky narušený a snadno manipulovatelný Švéda (krycí jméno
Slávek) slouží politické objednávce dodnes, figuruje ve známém
neveřejném procesu bývalého kpt. BIS V. Hučína z tzv.
„postkomunistického“ období. Vladimír Hučín byl a
je vězněm a pronásledovaným komunistickou mocí v zemi dodnes! Je
vězněm svědomí presidentů Husáka, Havla i Klause!) v roce
1976 (sp.zn. PV 318/77) se vztahuje amnestie presidenta republiky ze
dne 1. 1. 1990! Zmíněný bývalý vojenský prokurátor tedy rozhodl, že
zastaví trestní stíhání „obžalovaného“ (č.j. 2 To 201/204
– 692). V této konkrétní kauze už však mezitím proběhla
řada soudních řízení a V. Hučín se proto v zákonné lhůtě rozhodl
trvat na projednání celé věci. Zastavení soudního řízení považuje za
„… rafinovanou účelovost, což samozřejmě hodlám
prokázat v průběhu pokračování předmětné věci u soudu. Je proto
nutné, aby celá záležitost byla nadále veřejně projednávána.“
Se zdůvodněním nelze za daných okolností než souhlasit.
Tento
případ je v chronologii Hučínových odsouzení v době
totality v pořadí druhý. Celkem byl před rokem 1989
odsouzen čtyřikrát. (1971
– 10 měsíců nápravného opatření – již bylo
rehabilitováno; 1976 – 1977, 8 měsíců vazba StB, opakovaně
rehabilitováno, státní zástupce však vždy podal stížnost a věc se
vracela k opětovnému projednávání – další fáze se
uskuteční 20. 1. 2005 v Olomouci, viz výše uvedeno; 1984 –
1986, 30 měsíců III. nejtěžší kategorie vězení, případ byl
rehabilitován jen částečně, výsledkem je 6 měsíců podmíněného trestu
/!!/; 1986 – ochranný dohled na dva a půl roku za nepřátelství
k socialistickému zřízení – zatím neprojednáno) Od
propuštění z výkonu trestu (1. června 1986) až do konce roku
1989 byl V. Hučín při příležitosti „politických svátků“
vždy zadržen StB na 48 hodin z „preventivních důvodů“.
Kromě toho jej každý týden předváděli na nejméně dvouhodinový výslech
do úřadoven StB.
Ti,
kteří tato komunistická svinstva na V. Hučínovi praktikovali, mají
dnes plukovnické hodnosti a posty na krajských a vrchních soudech,
státních zastupitelstvích apod.
Nezbytně
se vnucuje myšlenka, zda vládní ČSSD nemá tajnou dohodu s komunisty!
Vše tomu nasvědčuje. I to, že ČSSD nemá evidentně zájem o důkladné
vyšetření komunistických zločinů, alespoň morální potrestání viníků a
odstranění kompromitovaných osob z politického a veřejného
života společnosti! Křiklavým důkazem spolupráce ČSSD s komunisty
je únos a vražda jejich vlastního člena, Bohumila Laušmana, bývalého
ministra a předsedy ČSSD! StB jej měla v Rakousku pod kontrolou
a agenti StB František Macháček a Rauscher mu dali v Salzburgu
uspávací prášek a pak jej tajně v pytli převezli v prosinci
1953 do ČSR a umístili ve věznici Ruzyně. Dlouholetý politický vězeň
a vydavatel časopisu Svědomí, Čecho-Kanaďan Milo Komínek ke kauze
Laušman říká: „Nemohu pochopit, proč ústředí a členové ČSSD
na komunisty zavražděného Laušmana zapomínají, nesnaží se jeho vraždu
objasnit a učinit za tento zločin zodpovědnými tehdejší ministry
vnitra, kterými byli do r. 1961 Rudolf Barák a v období 1961 –
1965 dosud žijící Lubomír Štrougal.“
Dalším
důkazem rudého spolčení je situace v bezpečnostních složkách.
Veřejnost nestačí v úžasu a se znepokojením sledovat skandály
v řadách policie, vojenské i civilní rozvědky a kontrarozvědky.
Z aktuální kauzy bývalého kpt. BIS V. Hučína sledujeme, že
současné i předcházející vedení BIS (Jiří Růžek, Jiří Lang, Jaroslav
Jíra, František Stárek, Jan Princ, Petr Mencl a mnoho dalších, kteří
budou v případě veřejného procesu identifikováni) se významně
podílelo na postkomunistických zločinech tzv. „Grossova
Grosstapa“. To je také jeden z hlavních důvodů, proč
veřejný proces s bývalým kpt. BIS V. Hučínem není politicky
žádoucí. V. Hučín v této souvislosti říká: „Lze
hovořit o tom, že naše kontrarozvědka BIS tyto zločinecké aktivity
ČSSD a jejích kryptokomunistických poskoků podporovala a kryla. O
těchto skutečnostech je nutno informovat veřejnost. Lidé
z kontrolního orgánu pro kontrolu činnosti BIS, jako je např.
Ing. Jan Klas, jsou naprosto nezpůsobilí na tyto zločiny reagovat,
což umožňuje další průchodnost těchto nezákonností a mlžení.“
Opět nezbývá, vzhledem k okolnostem a faktům, než souhlasit,
a s spolu s V. Hučínem apelovat na zastupitele a širokou
veřejnost, aby se v rámci svých možností zasadili o odhalení
všech těchto rudých zločinů, které ve své podstatě mají již charakter
státního terorismu.
Nenechme
se semlít Mlýny a jinými nástroji rudé zvůle! Za naše peníze!
Sledujme a účastněme se jak rehabilitačních, tak i těch současných
(dosud utajovaných) soudních procesů s Vladimírem Hučínem. Na
unikátním příkladu tohoto statečného člověka vidíme stav naší země
v celé té rudé a velice nebezpečné obludnosti.
Kauza
Hučín zde není náhodou. Je varováním pro nás všechny. Je výstrahou
k bdělosti i výzvou k občanské statečnosti.
Sám
V. Hučín nehledá ve svém dlouholetém boji osobní satisfakci. Chce
veřejně odhalit to, co se dělo a děje v naší vlasti po listopadu
1989. Jeho nekompromisní nesmiřitelnost s totalitním
komunistickým režimem a boj za svobodu a demokracii by měly být pro
všechny slušné lidi v České republice výzvou hodnou
následování.
Závěrem
si připomeňme a nezapomínejme důležitá fakta:
-
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý
právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů
(žádné další komunistické pětiletky) a v jeho přítomnosti a aby
se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
-
Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla
spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a
nestranným soudem. (Žádné další komunistické pětiletky a závislí a
podjatí soudci.)
-
Podle ust. §1 zákona č. 198/1993 Sb., o
protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu,
komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, používal
k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména
popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a při vyšetřování
a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně
fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám. Podle
§2 odst. 1 a odst. 2 téhož zákona byl režim založený na
komunistické ideologii zločinný a nelegitimní a KSČ byla organizací
zločinnou a zavrženíhodnou. Podle § 3 a § 4 téhož zákona
byl odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve
skupině na základě demokratického přesvědčení politického,
náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo
vědomě a veřejně vyjadřovali, byl legitimní, spravedlivý, morálně
oprávněný a hodný úcty. Každý, kdo byl komunistickým režimem
nespravedlivě postižen a perzekuován a nepodílel se na skutečnostech
uvedených v § 1 odst. 1 tohoto zákona, si zaslouží účast a
morální zadostiučinění. (Komunističtí soudci a státní zástupci
nemají zákonné ani morální právo rozhodovat ve věci rehabilitací
politických vězňů! Neměli by se podílet na stíhání osob, které šetří
a odhalují zločiny komunismu v dnešní době a které poukazují na
prorůstání rudé rakoviny do správy naší demokratické společnosti!)
….
Hana
Catalanová, leden 2005
Rehabilitace třídního nepřítele aneb další komunistická pětiletka
