Vážení spoluobčané, sestry a bratři, dámy a pánové - dnes, 17. listopadu 2004 - patnáct let od inscenovaného pádu bolševické moci v Československu

Vážení přerovští spoluobčané, sestry a bratři, dámy a pánové –

dnes, 17. listopadu 2004 – patnáct let od inscenovaného pádu bolševické moci v Československu a převzetí politické vlády ve státě reprezentací disentu – v čele s Václavem Havlem – tedy v symbolický den české historie, byla na naší radnici instalována

PAMĚTNÍ DESKA – věnovaná odkazu všem občanům přerovského regionu, kteří za éry bývalého totalitního komunistického režimu obětovali na

piedestal svobody a demokracie ve své vlasti nejen fyzické a duševní zdraví, ale

mnohdy také dary nejcennější – své životy a svá společenská postavení … -

aktivně se podíleli na likvidaci zrůdné leninsko-stalinské ideologie v minulém století.

Nechť text, vrytý do této desky, připomíná budoucím generacím, že pasivní rezistenci vůči uchvatitelům moci ve státě nelze přijmout jako zbraň proti ZLU, odívajícímu se v rouších všech politických odstínů - nechť symbolizuje nutnost postavit se čelem proti všem diktaturním režimům a usurpátorům v jakékoliv době …

Ať je tato deska stálým mementem, ať hlásá – tak jako v dávné řecké mytologii: „Zvěstujte lakedaimónským, že my, mrtví zde ležíme, položivše své životy za vlast, tak, jako zákony kázaly nám …!“

-----

Uvědomme si, že je naší morální povinností bránit humanitní ideály, vzrostlé z 

prolité krve o 17. listopadu za nacistického protektorátu --- právě tak, jako v den 17. listopadu 1989, kdy se u nás, ale i v dalších státech východně od někdejší „Železné opony“ zřítilo rudé samoděržaví !

Mějme na paměti slova politického vězně Jiřího Herzingera, stylizované v roce 1961 v leopoldovské katorze:

„Ve jménu těch, co s šibenic volali prokletí

ve jménu dětí, matek, žen – nevinných obětí,

ve jménu těch, co u hranic zastřeleni byli,

ve jménu těch, co z vězení se zpátky nevrátili,

ve jménu těch, co otroky bratrů svých se stali,

a přesto za jidášský groš svou čest neprodali,

ve jménu lásky, života, pravdy a lidských práv,

ve jménu psanců – tuláků bloudících v cizinách,

ve jménu těch co žili věk za branami pekel,

ve jménu všech já biblické píši: M E N E T E K E L !“

-----

K těmto varovným řádkům se připojuji také já, psanec z jáchymovské „XII“,

jemuž v padesátém třetím bylo přiděleno evidenční číslo AO 12 612 – a volám:

„NIKDY N E Z A P O M E Ň M E na ´Jáchymovské peklo´!“- Oldskaut-senior ALBI z „Jižního Clondiku“ Fr. Cigánek.