Memento k „Mezinárodnímu dni válečných veteránů 2004“

Memento k „Mezinárodnímu dni válečných veteránů 2004“

Vážení přátelé, milé sestry a bratři, dámy a pánové –

prosím, dovolte mi, abych v rámci mementa k letošnímu „Mezinárodnímu dni válečných veteránů“

vyslovil několik kritických slov „do vlastních řad“:

Na nedávné výroční členské schůzi PTP/VTNP v kulturním sále vojenských kasáren na Želatovské ulici v Přerově a následně pak při vzpomínkovém shromáždění u pamětní desky TGM na náměstí TGM v Přerově - jsem podpořil názorový proud někdejších vojáků z povolání, včetně náčelnictva skautského oddílu Velena Fanderlika, kteří zaujali kritická stanoviska vůči naší stávající občanské společnosti, která se k těmto vzpomínkovým aktivitám staví buď zcela pasivně, nebo zaujímá tzv. „pozice mrtvého brouka“…

Z téměř padesátitisícového počtu obyvatel okresního města Přerova se na memoárové akce dostaví hrstka těch „nejskalnějších“ příznivců z řad seniorů. Mladá a střední generace chybí ! – Uplynulo 15 let od teatrálního zvonění klíči na veřejných prostranstvích - provolávání bombastických frází – lidově řečeno „mlácení prázdné slámy“– a většina národa jakoby zapomněla, že obnovování humánních a humanistických principů demokracie, svobody a občanských práv nám jen tak nikdy „nespadlo s nebe“, že ony hrůzné válečné vřavy obou světových válek stály statisíce a milióny lidských životů a zanechaly v našich národech nepředstavitelné devastace morálních i materiálních hodnot.

Český národ, hlásící se kdysi k svatováclavským a husitským tradicím – stojí nyní na prahu XXI. století jako cizák-vyděděnec, neznající význam slova „čest, národní hrdost a vlastenecký cit“ --- nepovažuje za vhodné pár minutami uctít památku padlých osvoboditelů své vlasti, vzdát jim vděk a úctu za jejich oběti …!

Marně jsem apeloval 28. října t.r. na mítinku u městské radnice, aby ve večerních hodinách tohoto slavnostního dne – ve 21.00 hodin – zazněly v přerovském regionu zvony na paměť všech padlých masarykovských legionářů z 1. světové války – na Rusi, ve Francii a v Itálii … Uvedl jsem zářný příklad obyvatel severoitalského městečka Rovereto, na jehož hradě bylo podepsáno v říjnu 1918 příměří --- že od tohoto dne odbíjí na paměť padlých československých vojáků den co den ve 21.00 hodin sto úderů srdce zvonu MÍRU, nazvaného „MARIA DOLENS“ (Matka trpící) --- a s dvoustými ozvěnami na protějším svahu horského hřebene – tiše zaniká …

Řadoví občané Rovereta každoročně dne 28. října oslavují památku výročí vyhlášení samostatnosti ČSR – a my se ani trochu nezardíme studem, je nám to – populisticky řečeno – „pětačtyřicet kolem krku“ …

Tolikrát bylo proklamováno, že národ, který nectí své dějiny, je již dopředu odsouzen k zániku ---

nicméně – staročeské přísloví praví: „Kdo chce kam – pomožme mu tam …!“ – Co nás konečně probudí z nihilismu a letargie ? – Odpovězme si každý sám ve svém nitru ! Vzpomeňme přitom na osud Polabských Slovanů, Sudet a někdejšího Horního Slezska !!!

Naše účast v EURO-strukturách nás před historií neomlouvá – ba naopak: Dějiny lidstva nás ve svědomí zavazují – ctít svou suverenitu i v integračních společenstvích !

Nechť nám „ZVON MÍRU A SVOBODY“ ze severoitalského Rovereta nepřestává připomínat oběti válečných veteránů na celém světě …

-----

(Přednesl o svátku sv. Martina – 11. listopadu A.D. MMIV před památníkem Františka Rasche v Přerově oldskaut ALBI z „Jižního Clondiku“ – František Ant. Cigánek.)

***************************************