SOUMRAK EVROPY ?

SOUMRAK EVROPY ?

K volbám bych chtěl říct jen jednu věc, nebo vlastně dvě. Dolejš, místopředseda KSČM, v rádiu prohlásil, že komunisté jsou ochotni spolupracovat s kýmkoliv, kromě ODS. Tedy, jestli tomu rozumím, Topolánkova ODS se stává jedinou oficiální antikomunistickou stranou v ČR. No a pokud vás v příštích týdnech překvapí nezvyklý nárůst žebrajících bezdomovců, či pouličních muzikantů a komediantů s kloboukem na dlažbě pro dary, nedivte se. S největší pravděpodobností to budou převlečení militanti Standy Grosse, kteří se i touto cestou pokusí sesbírat ty haldy milionů na zaplacení největší reklamního švindlu v novodobé historii České republiky.

No a teď bych se rád vrátil k té Evropě.

G.W.Bush vyhrál volby a podle prvních příznaků vypadá, že osud naší planety bude stále více hnětnout osa Washington - Moskva - Peking. Evropská unie a OSN, ty dvě víceméně zbytečné a v mezinárodní politice k ničemu nevedoucí a navíc nerentabilní byrokratické instituce, se ocitnou ještě ve větší izolaci. Pokud chce EU hrát důležitou roli na té pomyslné geopolitické šachovnici, musí si uvědomit jednu věc. Argument má váhu pouze pokud je podpořen silou a schopností okamžité vojenské reakce kdekoliv na zeměkouli. Pak se dá diskutovat a vyjednávat.

Touto silou EU nedisponuje a tudíž jí připadá jen role outsidera, který je využíván a zneužíván různými stranami současných konfliktů coby ten užitečný pacifistický blázen.

Co dál? Jak se z toho vymotat? Těch možností moc není. Jedna z nich by byla vytvoření opravdové evropské federace s jednotnou zahraniční politikou a silnou armádou. V nynější situaci se mi něco podobného zdá naprosto utopistické. Je na to ještě brzy. Náš evropský sociální ráj, který jsme si vybudovali díky vojenské ochraně USA, by se sesypal jako domeček z karet. Udržet v podobných podmínkách pracovní týden o dvaceti devíti hodinách zaměstnancům Mercedesu, nebo třiceti pěti hodinový pracovní týden se sedmi týdny dovolené, jak je tomu pro mnohé zaměstnance ve Francii, by bylo srovnatelné s onou bájnou kvadraturou kruhu, či neméně slavným perpetum mobile.

Nevím, jak se k tomu EU postaví, ale pochybuji, že se odhodlá k zásadním škrtům v sociální sféře a vydá se cestou horečného zbrojení. To by mě opravdu překvapilo. Jak se však na druhé straně vyrovnat s víceméně čitelnou zahraniční politikou USA, jež je v radikálním rozporu s tím, za co ta stará humanistická a levicovými ideály prorostlá Evropa bojuje.

Pěkný ježek v kleci.

Nakonec i my bychom si měli zvolit nějaké rozumné řešení. Střed civilizací je v plném proudu a pochybuji o tom, že by v blízké budoucnosti mohlo dojít k nějakému zázračnému vyřešení všech těch akutních problémů. Kudy ven z té patové situace? Jednoznačně podpořit USA a prohlubovat sociální stát švédského typu? Nebo výrazně ze státního rozpočtu posílit armádu a orientovat se směrem k silné Evropské unii? Rozumějte, nejde mi o žádné mohutné zbrojení, pouze o jakousi základní schopnost obrany. Těch našich pár zhnilých stíhaček moc velký respekt ve světě nevyvolává. To tedy ne, ------------------------------ ruku na srdce.

Je možné, že za pár let Turecko vstoupí do EU. Tím se výrazně změní tvář Evropy a patrně i my se setkáme s rostoucím vlivem islámkého obyvatelstva. Nerad bych dramatizoval, ale nemá cenu si nalhávat, že islám akceptuje naši „dekadentně racionální“ civilizaci, ve které je možné takřka vše, dokonce i sňatky mezi homosexuály.

V Holandsku byl minulý týden zavražděn režisér Theo Van Gogh, který natočil kontroverzní dokument o fyzickém násilí mezi mužem a ženou v islámském světě. Nemusím určitě zdůrazňovat, jaké pobouření to vyvolalo v islámké komunitě, když onen dokument zhlédla v televizi. Zastřelil ho Marokánec s holandským občanstvím se silnými sklony k radikálnímu islámu. Dokážeme si v našich podmínkách představit tak vyhrocenou konfrontaci morálních hodnot tohoto typu?

Já vím, euroskeptici jsou pro vstup Turecka do EU kvůli tomu, že to prý zničí francouzsko-německou představu o vývoji Evropy k federaci. Zajímavá a snad i opodstatněná myšlenka. Přesto mě ale napadá, že bychom se měli vážně zamyslet nad tím, jestli opravdu stojí za to to riskovat.

Položil jsem hodně otázek, na které sám nedokáži jednoznačně odpovědět. Myslím si, že by stálo za to se nad nimi seriózně zamyslet.

Martin Mařák http://marakweb.wz.cz/