Bolševická inkvizice - část III ÷ IV

Bolševická inkvizice - část III

Hana Catalanová

Rudá chobotnice

Česká veřejnost je již dávno apatická k denním silným dávkám zveřejňovaných skandálů odehrávajících se na nejvyšších místech. Hrana již dlouho zvoní všem slušným a poctivým lidem, aniž by národ hromadně projevil známku nespokojenosti a volal své politiky k odpovědnosti a skládání účtů za marasmus, ve kterém se země nachází. Novináři dle svých možností poctivě plní své poslání hlídacího psa společnosti, jejíž odezva je však téměř nulová. Zdá se, že lidé jsou ke všem alarmujícím zprávám hluší a slepí. Zajímavé je, že jakékoliv dění ve světě, blízkém i vzdáleném, se těší v ČR vysoké pozornosti, a „akademické“ debaty a ostrá kritika neberou konce. Jakoby vlastní dvorek přímo úpěnlivě nevolal po úklidu…

Proč je tomu tak?

Je možné, že by se národ stále třásl před možností perzekucí ze strany mocných a všeho schopných? Je možné, že v lidském podvědomí stále hlodá ten starý známý - strach?

Strach před čím?

Co může být horší než to, když člověk (národ) ztratí svoji tvář – identitu, svoji hrdost a respekt? A to se již stalo. Po dlouhá desetiletí ponižovaný národ nedokázal uchopit otěže svobody do svých rukou a nezmohl se na to, aby narovnal svoji páteř a své ego, když se naskytla příležitost. Připustil, aby staré struktury, podvod a klam opět zvítězily.

Z prachu a bláta se podvedené mysli těžko vstává. Je-li však vůle vzchopit se, jediná možná cesta je vzhůru…Není již co ztratit; je možnost hodně získat.

V tisku denně sledujeme stále rostoucí případy korupce ve veřejné a státní správě. Sledujeme podvody kolem bezpečnostních prověrek, ve vysokých funkcích dodnes působí bývalí komunisté, opovrženíhodní estébáci a příslušníci represivních Lidových milicí.

Jaké bezpečnostní prověrky?

Dostal ji – mezi jinými – Karel Heřman, premiérův tajemník, i Václav Jakubík, náměstek policejního presidenta… Přičemž Heřman je bývalý tajemník KSČ v Praze a doktor politických věd bývalého režimu. Jakubík dostal prověrku i přesto, že v minulosti založil firmu s elitním komunistickým špionem, který pro komunistickou rozvědku pracoval dokonce i v centrále NATO. Jakubík byl v 80. letech navíc dozorcem v komunistických věznicích.

Proslýchá se, že vojenská kontrarozvědka by měla spočinout ve schopných rukách komunisty (od r. 1970) Jiřího Giesla, který se v r. 1990 dokonce údajně učil anglicky přímo v USA!

Ředitel BIS Jiří Růžek ještě vloni podnikal v soukromé firmě SUDA Investment s bývalým agentem StB Jaroslavem Buriánkem (krycí jméno Kopecký). Firmu založil Růžek v r. 1995 již jako šéf tajné služby! Jako takový by neměl vůbec zakládat žádné obchodní firmy. Buriánek dodnes spravuje Růžkův rodinný majetek.

Jména jako jsou Miroslav Šlouf, Vratislav Šíma, Karel Heřman, Jiří Frkal, Milan Jedlička, Václav Jakubík, Jiří Růžek a bezpočet dalších jsou vážným varováním spojencům NATO. Měli by pečlivě uvážit ratifikaci smlouvy ATOMAL se spojencem, který má dodnes na významných postech staré komunistické a estébácké struktury a jejich kolaboranty.

Dalším alarmujícím odhalením byla v těchto dnech skutečnost, že v přímé blízkosti presidenta Václava Havla byli až do loňského léta dva (?) spolupracovníci StB, Milan Liška a Jaroslav Indruch. Oba dříve působili jako agenti vojenské kontrarozvědky a oba 12 let po „revoluci“ sloužili přímo u Hradní stráže! Liška jako náčelník Hradní stráže a Indruch coby její velitel.

Liška nebyl pouhým řadovým agentem StB, ale tzv. residentem – spolupracovníkem tajné komunistické policie, který řídil vlastní síť agentů. Přítomnost takovýchto lidí v blízkosti hlavy státu lze podle odborníků považovat za vysoké bezpečnostní riziko. Říkají, že bývalý resident může být vzhledem ke své minulosti velmi snadno vydíratelný, a mohl by proto kdykoliv oživit svou „spící“ síť agentů. Historik Zdeněk Vališ pro MFDnes říká, že resident měl daleko větší přehled než běžný agent. Zodpovídal se centrále a KGB jej nepochybně vedla ve svých záznamech…

Náčelník Vojenské kanceláře presidenta Havla (ve funkci od ledna 1990) generál Ladislav Tomeček, který má Hradní stráž na starosti, prohlásil, že netušil nic o tom, že Liška byl agentem StB, natož residentem.

Sám Tomeček zastával v armádě před r. 89 vysoké vojenské funkce, z čehož je zcela zřejmé, že byl naprosto loajální k bývalému režimu. Na doporučení KSČ studoval vojenskou akademii generálního štábu v Moskvě. V roce 1990 strávil nějaký čas na Kubě – údajně tam trávil svoji dovolenou…

Poslední zprávy kolem Hradní stráže jsou přímo šokující. Nejprve se šetřila šikana, pohrůžky a vydírání, následovalo sexuální zneužívání vojáků Hradní stráže vojenským psychologem, a skandály pokračují v podobě estébáckých struktur v přímé blízkosti presidenta České republiky.

V loňském roce se zjistilo a bylo zveřejněno, že 117 agentům StB byla neoprávněně vydána negativní lustrační osvědčení. Bylo to úmyslné? A je zveřejněné číslo skutečné?

I české soudnictví se zdá být pevně v chapadlech komunistické chobotnice. Důkazem není pouze kauza Hučín, kterou pečlivě sledujeme a jejíž další pokračování je níže popsáno. Těžké zločiny komunismu soudí komunisté, křičí palcové titulky novin. Někteří současní soudci se dokonce podíleli na špinavých procesech totalitního režimu! Počet komunistických soudců a státních zástupců zůstává veřejnosti v ČR dodnes utajen! President Havel měl moc i možnosti společnost od těchto soudců očistit, avšak neučinil tak. Naopak zajistil jejich nedotknutelné pozice, stejně jako pozice bývalých totalitních struktur v jiných sférách státní správy.

Bude občan Havel kdy skládat národu účty, nebo si zajistí doživotní imunitu?

Jako výsměch a plivanec do tváří všem mučeným a pronásledovaným obětem komunismu působí záměrně protahovaný proces s Aloisem Grebeníčkem, velice aktivním členem tzv. „Bicího komanda“ v 50. letech. Soudkyně Radomíra Veselá „nebyla schopna“ během 5 let dostat obžalovaného Grebeníčka do soudní síně!! Soudkyně Veselá je také bývalá členka KSČ a syn obžalovaného, Miroslav Grebeníček, je předseda dnešní komunistické parlamentní strany KSČM – pokračovatelky KSČ. Proces s A. Grebeníčkem – bezcitnou bestií – byl soudkyní Veselou dne 11. 4. 2002 znovu odročen na neurčito… Dočkáme se kárného řízení s touto soudkyní?

V roce 2000 měl český soudní systém 2.515 soudců a 939 státních zástupců. Stále slyšíme o úspěšně probíhající reformě soudnictví. Nikdo však veřejně neoznámil, jakou minulost tato armáda „spravedlivých“ má a zda má vůbec morální (a bezpečnostní) prověrky k tomu, aby mohla rozhodovat o vině a trestu.

V bezprávní společnosti však veřejnost nemá zákonné prostředky bránit se.

Vladimír Hučín se opět ocitl v soudní síni ve dnech 10. a 11. dubna 2002, tentokrát bez policejní eskorty a bez želízek na rukou. Soudní budova i okolí však byly hlídány uniformovanými i neuniformovanými policejními složkami.

Soudce Michal Jelínek, zaslepený touhou předvést kdo je pánem situace, vyloučil veškerou veřejnost i média ještě před zahájením soudního líčení. Hučínovi příznivci a zástupci médií museli vyklidit i chodbu před soudní síní! Soudce tím porušil základní Ústavní právo každého obžalovaného na veřejný proces, kterého se neustále dovolávají Hučínovi obhájci, sám Vladimír Hučín i široká veřejnost. Rozhodnutím o vyloučení veřejnosti se však soudcova zřejmá podjatost nezmírnila. Zakázal při líčení pořizovat zvukové záznamy a činit jakékoliv písemné poznámky. (!)

V průběhu středečního líčení (10.4.), které bylo ve skutečnosti ostrým vystoupením soudce a řešením vznesených námitek obou stran, tento soudce dokonce napadl i Zdeňku Mašínovou pro její výraz ve tváři, jež se mu zřejmě nezdál dostatečně uvědomělým. Byla proto upozorněna, že pokud se bude takto tvářit (!!), bude vyvedena ze soudní síně.

Obhájci i V. Hučín vyslovili námitku podjatosti ohledně přítomného přísedícího soudce Jaroslava Dvořáka, který byl za komunistického režimu náměstkem ředitele energetického podniku Severomoravská energetika, což byl nejen podle slov V. Hučína strategický podnik, který měla pod kontrolou komunistická Státní bezpečnost. Dvořák byl navíc členem kolaborantského SČSP a je absolventem komunistického zařízení na výchovu kádrů, hrdě nazývaného VUML.

I tato námitka byla soudcem Jelínkem zamítnuta, jako ostatně všechny předchozí ze strany obhájců a V. Hučína.

Námitku podjatosti vznesla i státní zástupkyně Lenka Šromová. Týkala se Františka Přesličky z KPV, který měl v neveřejném procesu působit jako Hučínův důvěrník. Šromová uvedla, že Přeslička prý ovlivňoval jednoho svědka, což se podle následného vyjádření Přesličky nezakládá na pravdě.

I tato námitka byla soudcem Jelínkem přijata, jako ostatně všechny předchozí ze strany státní zástupkyně.

Funkci důvěrníka pak místo Přesličky převzal Rudolf Martin, manžel Zdeňky Mašínové, která je v tomto procesu též důvěrníkem Hučína.

Hučínův obhájce Stanislav Devátý poté trpělivě a srozumitelně vyložil soudnímu senátu zásadní skutečnost, že V. Hučín je vlastně dodnes vázán slibem mlčenlivosti, kterého jej BIS dosud nezprostila. Pokud by tedy Hučín u soudu vypovídal, poškodil by sám sebe a vystavil by se dalšímu trestnímu stíhání. Není tajemstvím, že mlčenlivostí jsou vázáni všichni pracovníci tajných a jiných ozbrojených složek.

Soudce i státní zástupkyně tuto skutečnost odmítli akceptovat, nicméně líčení bylo krátce nato přerušeno a odročeno na druhý den.

Ve čtvrtek 11. 4. soud vyslechl pouze obžalovaného Jana Chmelaře, Hučínova obvodního lékaře, jež je spolu s Hučínem viněn z podvodu s nemocenskými dávkami v částce Kč 7.000 (cca USD195). V. Hučín byl v době nečekaného agresivního zatčení v pracovní neschopnosti a léčil se právě u doktora Chmelaře, který mu také dříve vystavil doklad o pracovní neschopnosti. Po zatčení Hučínovi vězeňský lékař pracovní neschopnost ukončil, avšak nikdo se již neobtěžoval tuto skutečnost doktoru Chmelařovi oznámit.

Státní zástupkyni při vidině dalšího možného důvodu stíhání Hučína tento fakt nezajímal, a soudce celou obžalobu přijal, aniž by její důvody zkoumal.

Cíl byl daný a nekompromisní – umlčet Hučína!

Doktor J. Chmelař se tedy hájil v tom smyslu, že o zrušení neschopnosti V. Hučína nedostal evidentně žádnou zprávu.

Soudce poté vynesl závěr, že „pro právní složitost nelze dál pokračovat“, a odročil další jednání na 29. a 30. května 2002.

Předsedkyni přerovského soudu Táňu Šimečkovou i předsedu senátu Michala Jelínka, který kauzu Hučín projednává, navštívil poslanec a místopředseda lidové strany Tomáš Kvapil. Jako občan žádal o veřejný proces s V. Hučínem a chtěl vysvětlení, proč soudce účast veřejnosti zamítl.

Kvapil po schůzkách řekl, že jej soudce ujistil, že veřejnost do jednací síně pustí hned jak to bude možné. Pokud to však nebylo možné při projednávání obžaloby doktora Chmelaře, který sám žádal veřejné líčení – nebo šlo i zde o „utajované“ skutečnosti? – otázka veřejného procesu s Vladimírem Hučínem se zdá být již dávno zodpovězena.

Hana Catalanová, 18.4.2002

Nahoru

Bolševická inkvizice - část IV

Rehabilitace třídního nepřítele

Hana Catalanová

27. února 2003 se koná již třetí stání obnovy rehabilitačního řízení Vladimíra Hučína k původním rozsudkům z roku 1977 a 1984. (Soudní líčení je veřejné v budově Okresního soudu v Přerově; zahájení ve 12.30 hod., jednací síň č. 8, I. poschodí.)

Žádosti o rehabilitaci byly v roce 1991 podány Okresnímu soudu v Olomouci zvlášť pro oba rozsudky z období totality. Po dlouhém zvažování dospěl soud ke spravedlivému a logickému závěru – Vladimír Hučín byl plně rehabilitován. V obou případech se však státní zástupce Mgr. Radim Obst proti rozsudku odvolal ke Krajskému soudu v Ostravě, kde mu bylo vyhověno, a dosud praktikující totalitní soudce Filipský ponechal v obou případech tzv. „zbytkové tresty“.

Po odvolání k Ústavnímu soudu v Brně byla žádost odmítnuta pro překročení lhůty o několik dnů. Zároveň bylo tehdy doporučeno obnovit žádost o úplnou rehabilitaci znovu, od samého začátku. Celý případ byl v roce 2000 zaslán Evropskému soudu do Štrasburku. Přijetí bylo potvrzeno.

Máme rok 2003 a zanedlouho tedy proběhne výše zmíněné již třetí stání obnovy rehabilitačního řízení. Pozor, není to vtip!

Vezmeme-li v úvahu Zákon 198/93 Sb. „O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu“, je celé tohle letité řízení (nejen Hučínovo) jedna obrovská fraška a ostuda, která padá na celou naši společnost. Fraška v tom smyslu, že komunističtí soudci a „bývalá nomenklatura“ spolu s „bývalými“ příslušníky a přisluhovači StB se dodnes smějí, nepotrestáni za své zločiny, a ostuda v tom smyslu, že většina národa jen nečinně a trpně přihlíží.

Zbytkový trest v případě Vladimíra Hučína se týká nedovoleného ozbrojování. Ano, V. Hučín chodil na své protikomunistické akce ozbrojen. Ozbrojeni byli i příslušníci StB a Lidových milicí, kteří vraždili, mučili a terorizovali občany naší země. V případě V. Hučína nebyla nikdy prolita ani kapka krve. A i kdyby byla, jako v případě skupiny bratří Mašínů a jiných odbojářů, bylo by to v rámci odporu proti teroru, který sebou komunistický zločinný režim denně přinášel, plně ospravedlnitelné a chvályhodné. Vzít do ruky zbraň na ochranu základních lidských práv, za svobodu a demokracii, je povinností a právem každého člověka ve vyspělých demokratických zemích! Totalitní systémy tuto povinnost a právo zvráceně klasifikují jako zločin. Dodnes! Přes všechny snahy nebyl dosud 3. odboj – protikomunistický – oficiálně uznán, a jeho hrdinové nejsou našemu národu postaveni za vzor. S hořkostí a smutkem ve svých hrdých a vlasteneckých srdcích žijí tito hrdinové v ústraní a v zapomnění. Komunističtí zločinci nebyli potrestáni (ani symbolicky), aby se naše další generace poučily z historie. Oběti zvěrstev a zlovůle tyranů již nepromluví, a většina národa ani jejich varující odkaz nezná! A národ, nepoučen minulostí, si ji musí do důsledků prožít znovu, čehož jsme opět svědky. Pronikání bývalých zločinných struktur do všech sfér politického a veřejného života není poplašnou zprávou. Taková je dnešní skutečnost. Václav Havel sehrál svoji předepsanou roli na výbornou a s diplomatickým pasem a tučným „všimným“ může opustit scénu…

Ale vraťme se k rehabilitačnímu řízení třídního nepřítele, které svou délkou připomíná známou telenovelu Esmeralda a jiné „trháky“. Nikoliv však svým obsahem, přestože je stejně tak duchaplné, ne-li duchaplnější. Soud zkoumá a posuzuje protikomunistické aktivity třídního nepřítele Vladimíra Hučína. Dodnes platí, že kdo činí zle bolševikům, tvrdě narazí na sevřenou pěst vždy připravených orgánů naší lidově-demokratické republiky, které bdí nad zájmy dělnické třídy a pracující inteligence. (Kontrolní otázka: Co nám občanům přinesla Velká sametová revoluce?)

Vladimír Hučín tedy před soudem znovu trpělivě opakuje již tolikrát vyřčené skutečnosti. Přerov byl za totality působištěm horlivého a servilního komunistického ministra Obziny. Kolem V. Hučína postupně vznikaly tří až čtyřčlenné skupinky lidí, kteří se vzájemně neznali, měli však stejný cíl. Škodit bolševikům. Do těchto skupin se okrajově dostal i Vlastimil Švéda a Miloslav Jemelka. Po několika úspěšných antikomunistických akcích se StB podařilo do jedné ze skupin částečně infiltrovat Antonína Mikeše, agenta StB a KGB, krycí jméno Eliáš. Ten byl tehdy zařazen do skupiny boje proti vnitřnímu nepříteli a podílel se na estébáckých akcích Skříňka, Exploze, Útok a Výbuch. Motivací Mikeše byly finanční odměny. Na základě jeho vykonstruovaných výpovědí byl Vladimír Hučín vzat do vazby a začaly tvrdé výslechy, po kterých V. Hučína jeho spoluvězeň Pavel Walový občas ani nepoznával, jak byl do krve dobitý. V průběhu výslechů mu byla několikrát odebírána krev (zdůvodněno péčí o zdravotní stav vyslýchaného), přičemž mu byla aplikována jakási látka, která mu měla otupit organismus. Stávalo se pak, že V. Hučín ztrácel pojem o čase apod. (Lékařské experimenty a zneužívání psychiatrie bolševiky nejsou ničím novým, existuje spousta svědectví a obětí těchto zvěrstev.) Není od věci připomenout, že tehdejší vyšetřovatelé (opět nejen Hučínovi) nemohou být v naší skvělé „demokracii“ za své činy již stíháni. Důvodem prý je promlčení!

Ve vazbě se ocitl i Vlastimil Švéda, který však výslechy nevydržel a začal podepisovat různé protokoly obviňující Vladimíra Hučína z trestné činnosti. V roce 1977 pak Švéda přistoupil na spolupráci s StB, tehdy pod vedením kpt. Milana Mračka, a dostal do vínku krycí jméno Slávek. K osobě Vlastimila Švédy se sluší poznamenat, že koncem 70. let se jeho horlivé výpovědi nezdály ani příslušníkům StB (usvědčoval V. Hučína z vražd funkcionářů KSČ, útoku na sídlo sovětské armády, z přechovávání zbraní za komínem a dalších trestních činů), nelenili a zajeli s ním do opavské nemocnice, kde si ho nechali na odd. psychiatrie „oťuknout“. Zjistilo se, že Švéda má o celou jednu třetinu sníženou rozpoznávací schopnost a je tzv. druhotný psychopat, nezpůsobilý zodpovědně vypovídat. Tento stav se nedá léčit, avšak nic nebránilo tomu, aby nebyl bezpečnostními orgány využíván doposud!

Tehdy byl krátce po zatčení V. Hučína zadržen i Miloslav Jemelka. Tento chlapík byl již dříve souzen za krádež a měl za sebou pokus o sebevraždu. Jeho otec měl slušnou pozici na jednom z federálních ministerstev. Tyto skutečnosti však V. Hučín v dané době neznal. Netušil, že za spolupráci s StB měl Jemelka slíbeno „vylepšení kádrového profilu“. Jemelka se svými výpověďmi postaral o to, aby byl Hučín obviněn z §105 – vyzvědačství, a to ve spojitosti s napomáháním státu Izrael. Jemelka byl krátce poté propuštěn z vazby a v dalším řízení uvedl, že se před případným útokem ze strany Hučína ukryl v Sovětském svazu (!).

Miloslav Jemelka je v úzkém spojení s Jiřím Metelkou, který pod krycím jménem Josef Dvořák vystupuje v současné ostudné kauze Vladimíra Hučína.

Rehabilitace třídního nepřítele Vladimíra Hučína i jeho současná kauza spolu úzce souvisí. Např. zde zmiňovaný Antonín Mikeš. Výsledkem jednoho výbuchu provedeného V. Hučínem byla úplná dekonspirace tohoto agenta StB a KGB. Jeho agenturní svazek je díky této akci odtajněn a k dispozici. Vladimír Hučín vzhledem ke svým zpravodajským schopnostem a letité plodné práci v BIS pronikl do zákulisních podvodných her dnešní mocenské garnitury, se kterými je třeba seznámit veřejnost. Mimo jiné se to týká pronikání komunistických a estébáckých struktur do naší státní správy, dále pak podpory a spolupráce našich významných činitelů s teroristickými státy, kdy je ohrožena bezpečnost naší země a členských států NATO ze strany extrémní levice a další alarmující skutečnosti. Podpořte svými hlasy právo Vladimíra Hučína na veřejný proces. Trvejte na veřejném odhalení mocenských pletich, které zhoubně ovlivňují cestu našeho národa a nebojte se vyjádřit svůj názor nad stavem naší společnosti a trvat na řádné očistě.

Lidé v listopadu 1989 nevyšli masově do ulic a neriskovali své životy proto, aby bolševická moc na vysokých postech posilovala! Třetí odboj nepřinášel nejvyšší oběti proto, aby se zločinný a nepotrestaný bolševik i nadále hanebně koupal v jejich prolité krvi a slzách, a aby svoboda a základní lidská práva byly našemu národu i nadále upírány!

Třetí stání obnovy rehabilitačního řízení Vladimíra Hučína je veřejné. Přijďte se podívat jak fungují naše „postkomunistické“ soudy. Svojí přítomností morálně podpoříte politického vězně totality i Havlova režimu, Vladimíra Hučína.

Hana Catalanová, 1.2.2003, hana.catalanova@worldonline.cz; na AAAWebPages přidáno 3.1.2003.

Nahoru