Zamyšlení nad příčinou a důsledky tragédie v Beslanu

Zamyšlení nad příčinou a důsledky tragédie v Beslanu

(bez nároku na úplnost)

Nemohu a nechci v novinách, časopisech či na zahraničních webových stránkách prohlížet fotografie z místa obrovského neštěstí a lidských tragédií v severoosetinském Beslanu. Výraz neštěstí není správný, neboť se nejednalo o nahodilost, ale cílený barbarský čin teroristů. Rozum se vzpírá pochopit, že ti, kteří jej provedli, by měli mít právo nazývat se ještě také lidskými bytostmi. Člověka zaplaví kromě hrůzy a bezmocného vzteku či nenávisti, tedy emocí veskrze negativních, také obrovský, bezbřehý soucit s nevinnými dětskými obětmi, jejich dospělými průvodci a jistě rodinami pozůstalých. Přivedlo mne to k zamyšlení.

Nechci oním zmíněným soucitem, který pohled na zveřejněné fotografie nutně vyvolává posilovat zlo, jež se jím živí, stejně jako nenávistí. Zvláště, nejsem-li si jistá, kde vlastně je, odkud přišlo, kde se tam vzalo, kde sídlí. Myslím, že v tomto případě má své kořeny v Rusku, v tradiční krutosti všech předchozích vládců, jichž je Putin nástupcem. Položila jsem si otázku PROČ právě v Beslanu. Dále je třeba položit otázku, jaká je vlastně etnická skladba obyvatelstva a poměr počtu lidí vyznávajících islám v tomto jinak tradičně pravoslavném městě. Pro muslimy jsou právě děti posvátné, a naopak druhá strana dobře ví, že podle tradic islámu, za smrt dítěte se platí nikdy nekončící odvetou. Smrt za smrt. Potvrzuje to i názor novinářky, osoby velmi dobře znalé tamějších poměrů, zveřejněný na BL, v reakci na článek Jaromíra Štětiny. www.blisty.cz/2004/9/9/art19697.html

Dále jsem si položila otázku: PROČ? Proč jen bylo vše od začátku tak kruté? Scénář vyjednávání, obvyklý, mají-li teroristé požadavky, které žádají splnit zde nebyl naplněn. ÚČELEM byla tedy co největší krutost a smrt. Nepodstatné jsou úvahy, zda se průběh záchranné akce vymkl kontrole a spekulace o důvodech. Přesto se této, zdánlivě zvrhlé myšlence nelze ubránit, neboť vše tomu nasvědčuje. Nutno mít na zřeteli obrovský, pokračující rozklad, ke kterému došlo uvnitř bývalého sovětského impéria, rozklad lidský, organizační i finanční, kdy zuří nelítostný boj. Je to boj o moc, mezi politickými, armádními i bezpečnostními složkami a lidmi ve funkcích na všech úrovních. Na druhé straně nelze nemyslet na nálady mezi trpícím, rezignovaným obyvatelstvem, po měsíce a roky strádajícím bez výplat či bez práce, bez naděje na jakékoli zlepšení. V mnohých oblastech zůstaly uprostřed rozlehlých travnatých plání trčet opuštěná paneláková města, jako přízraky, bez jediného člověka, mrtvá. Všichni tato místa smutku a beznaděje, kde kdysi žili jako normální lidé byli nuceni opustit. Ruský národ vymírá. Potvrzují to i současné demografické statistiky. Mají v této rozvrácené společnosti, kde nutností je vlastnit zbraň na osobní ochranu ještě normální lidské hodnoty své místo?

Teroristický útok byl zacílen do jiného prostředí. Na Kavkaz, do poklidného jihoruského města Beslan, spíše je nutno říci města severoosetinského, nacházejícího se na pomezí Osetie, Čečny a blízké Gruzie. Města se značným podílem obyvatel vyznávajících tradiční islám. Pro muslimy tradiční hodnoty nejsou mrtvé. Rodina je pro ně nade vše, žádného člena rodinného „klanu“ ostatní členové rodu nenechají padnout, vždy se najde pomoc. Děti jsou pro ně pokladem nejvzácnějším. A právě tyto děti byly brutálně zavražděny po nekonečně dlouhém, neskutečném fyzickém i duševním strádání. Bestiální útok byl zacílen po pečlivé úvaze právě sem. Můžeme se jen ptát, zda si osnovatelé tohoto teroristického útoku skutečně uvědomují všechny důsledky. Pokud ano, jeví se celá věc ještě daleko hrůzněji, je-li to vůbec ještě možné, z pohledu do budoucna.

Informace se různí, těžko se orientovat. Nelze zde neuvést, že svůj podíl na tom mají oficiální ruské orgány, které znemožnily nezávislým investigativním žurnalistům přístup do města, a to buď úplně, nebo jim alespoň znemožnily pracovat. Jedná se, jak známo o Andreje Babického z rozhlasové stanice Radio Svoboda, který byl již na letišti v Moskvě po připravené provokaci vyšetřován a zadržen na pět dní, nebo o Annu Polikovskuju, zpravodajku listu Novaja Gazeta, která skončila v nemocnici v Rostově nad Donem přiotrávená čajem, podaným jí v letadle. Málo se ví o skandálu s gruzínskou žurnalistkou, zpravodajkou gruzínské nezávislé televize Nanou Ležavu, která přibyla na místo společně se svým asistentem pouhou čtvrthodinu po začátku osvobozovací akce, prováděné speciálním komandem. Novináři začali okamžitě pracovat, mluvili s lidmi z města, zjišťovali informace. Ležava byla zadržena příslušníky FSB poté, co podala telefonicky svědectví o tom, co viděli, tj. jak členové komanda za pomoci výbušniny prorazili ze zadní strany budovy školy díru do zdi, aby bylo možno evakuovat rukojmí. Ležava tvrdí, že teprve poté následovala řada výbuchů uvnitř školy, při nichž již umírali rukojmí, děti a následně spadla střecha, která neštěstí dovršila. List Kommersant v podtitulku článku dvojsmyslně uvádí, že gruzínskou žurnalistku zadržela FSB proto, že „viděla výbuch z té nesprávné strany“. Jako oficiální důvod bylo uvedeno, že nemá akreditaci a správné vízum v pase. Nic nepomohlo vysvětlení, že v nastalém chaosu za otřesně dramatických událostí nebylo přece možné jít si vyřizovat do města na tiskové informační středisko Rustavi 2 tato, za normálních okolností formální povolení. Gruzínský prezident následně poslal prezidentu Putinovi protestní dopis, kde připomněl, že podle vzájemných dohod bylo ruským novinářům v roce 2002 umožněno pracovat v Gruzii bez akreditace. Nana Ležava je známa tím, že její názory se ostře odlisuji od oficiálně prezentovaných, což potvrzuje knihou, kterou napsala a vydala.

Speciální protiteroristická jednotka se dle Kommersantu nenacházela v době začátku teroristického útoku v Beslanu, ale v 60 km vzdáleném městě, kde právě v jiné škole měla protiteroristické cvičení. Jsou spekulace, že dorazila na místo pozdě. Mezitím už zasáhli sami civilisté, ozbrojeni, jak je v kraji zvykem a nutností. Údaje o jejich počtu se rozcházejí od stovek do tisíců. Svědci z řad přeživších účastníků masakru zpochybňují i informaci o náložích a výbušninách, nastražených ve škole předem. Skutečnou konkrétní pravdu se asi niky nedozvíme. Podle svědectví rukojmích, nebyli byli mezi teroristy pouze osoby vyhlížející jako Čečenci, ale jak se ukázalo i onen mladý Ukrajinec, který měl útoku velet, ale taky například černoch. Konkrétní krutosti spáchali tedy jednotlivci, nikoli národnosti. Nikoli Ukrajinci, ale Ukrajinec. Nikoli Čečenci, ale třeba Čečen. Taky černoch. Kdo ví jaké byl národnosti a vyznání. Možná ruské? Některé z nich lidé dokonce později poznali a znají i jména. Zatím se obraz nesložil.

Moje RESUMÉ: Celá tato tragédie byla cílena na dosažení co největšího neštěstí, bolesti a utrpení. Tak velkého, aby svět nebyl schopen rozeznat přes tuto clonu zloby a nenávisti a šoku, který utrpěl, skutečný cíl. Čím větší bolest, tím většího cíle bylo dosaženo - a tím větší lež kryje. Cíl, jak je obvyklé hlavně při práci ruských /dříve sovětských/ tajných služeb nebyl jen jeden. A Putina s jeho minulostí v přítomnosti nelze podceňovat. Spoléhá výhradně na sílu a k lidskému životu nemá žádnou úctu, stejně jako všichni jeho předchůdci krutovládci, jejichž život lemovaly desítky a stovky milionů týraných a mrtvých. Nenechme se oklamat skutečností, že se Putin za mrtvé údajně pomodlil. Hitler se taky modlil.

Ne náhodou po svém nástupu do funkce prezidenta Ruské federace přerozdělil Putin územně zemi podle dosavadních vojenských oblastí, ty měly své vojenské velitele a nebyly veřejně prezentovány. Na tato místa dosadil gubernátory, s vazbami na armádu, v některých případech přímo armádní velitele. Nezapomínejme, že celá dlouhá desetiletí to byl Sovětský svaz, se svou diktaturou a enormně militaristickou a expanzivní politikou, kdy financoval, podněcoval a posiloval prostřednictvím KGB většinu ohnisek světového napětí -a terorismu /např.IRA-pozn./. Spolu s ním satelity Východního bloku, včetně naší země.. Tyto informace dnes existují a jsou doložitelné na základě částečného zpřístupnění archivů.

Pokud hledám příčiny toho, co se tak neodčinitelně stalo, napadá mne, a nyní mi výhradně materialisticky zaměření lidé prominou, zda tato hrůza není posledním záchvěvem či křečí zla, chcete-li temných sil, oněch nejtemnějších, neuchopitelných sice, ale zřetelně přítomných v našem vědomí a světě, nyní zkoncentrovaných právě v Beslanu. Mluvím-li o "posledních" záchvěvech, mám na mysli dlouhodobý časový horizont, uváděný v pojednáních mystiků, který ovšem nemusí být nutně tak vzdálený, jak bychom si všichni přáli. Všichni víme, a nemá smysl před touto skutečností zavírat oči, že svět, ten náš, na této planetě přestává být pro stále větší počet jeho obyvatel dobrým, dokonce i snesitelným místem k životu. Pro mnohé již jím dávno není. Není snesitelným místem k životu například pro obyvatele Čečny, zdecimované dvěma válkami, není a nebude snesitelným místem k životu pro lidi v severní Osetii, kde v Beslanu snad každá rodina ztratila někoho blízkého a to nejcennější - své děti, naději a budoucnost

Za mrtvé oběti, ač nemohu říci že jsem ten „pravý“ křesťan, se můžeme jen modlit, jako se modlíme k Bohu když je nám nejhůře. Může být hůře? Obávám se že ano. Až se bude jednat o naše děti. Napadá mne, že snad zbývá spíše prosit a vyprosit pro ty mrtvé a zároveň pro nás všechny to, čemu říkají křesťané „milost Boží“. Je nutno hodně přemýšlet, uvažovat, analyzovat z různých hledisek a nenechat se primitivně strhnout nám podsouvanými zjednodušenými odůvodněními ani řešeními.

Vždy je potřeba položit si nejdřív onu kardinální otázku: Cui bono, cui prodest? Možná už svět dospěl tak daleko, že odpovědi na otázky po příčinách světového terorismu nelze nalézt. Musíme si uvědomit, že teror nemůže posloužit nikomu a v důsledku se obrátí jak proti jeho původcům, tak proti nám všem a našim dětem, kteří jsme jeho potenciálními obětmi. Dokonce se možná svou lhostejností ke stavu světa, jeden k druhému vzájemně a pasivitou nepřímo na jeho vyživování podílíme?

Pokud se vrátím k otázce položené v úvodu „PROČ PRÁVĚ TAM? , nelze mi nemyslet na dílo našeho předního mystika, téměř současníka Květoslava Minaříka /1908-1974/, který někdy v těžkém období druhé světové války měl vizionářskou předtuchu. Bohužel, jak se vyjádřil, neměl podmínky k tomu, aby tuto velmi působivou vizi dále duchovně zpracoval a upřesnil. Aniž bych citovala přesně, uvedu, že se jednalo se o vizi obludného zla, jež zachvátí svět. Zla tak velkého, že proti němu našimi lidskými schopnostmi nebudeme mít obranu. Napadá mne, zda tímto zlem neměly být právě naplněny akty světového terorismu. V představě se Mistrovi toto zlo zhmotnilo, pokud to lze vůbec takto říci do postav tří démonů, pokrývajících tři světové lokality. Kam měli být situováni dva z nich, není mi přesně známo, myslím že právě toto nestačil sdělit. Ten třetí démon zla se zjevil kdesi v oblasti Kavkazu. (!)

Aktuálně pod čarou. Dnes 13. září 2004 bylo zveřejněno, že prezident Putin zavádí veškerá dostupná bezpečnostní protiteroristická opatření v oblasti Kavkazských republik. Právě tam. V oblasti nejvíce postižené. Opatření (jaká konkrétně?) nejsou namířena proti teroristům, ale proti obyvatelstvu.

Claudie Nikolajenková

12. září 2004