Kdo
je MUDr. Naděžda Kavalírová, rozená Morávková?
V mládí byla členkou
České strany národně sociální a studovala medicínu na Lékařské
fakultě Univerzity Karlovy.
V roce 1949 se vdala za
JUDr. Jiřího Kavalíra, soudce u Krajského soudu v Praze a člena
KSČ, který později působil jako legislativec na ministerstvu
vnitra.
Pracovala jako vrchní
sestra v Závodním ústavu národního zdraví Jáchymovské doly.
Podle spisu StB s krycím názvem „Zpěvačka“ údajně byla
zaměřená proti režimu.
V roce 1956 byla zatčena
a odsouzena ve vykonstruovaném procesu za údajnou vlastizradu a
špionáž.
Z vězení byla
propuštěna v roce 1959. Poté pracovala jako pomocná dělnice,
dělnice na soustruhu a později jako úřednice Národního výboru
v Praze 9. Kavalírová byla v době tuhé normalizace zaměstnána v
mocenském orgánu Ministerstva sociálních věcí ČSSR jako
vedoucí samostatný odborový referent, kde působila plných 18
let!!!
Podle dotazníku z roku
1978, podepsaného Kavalírovou a zveřejněného v říjnu 2009
iDnes byla členkou Svazu československo-sovětského přátelství,
ROH, kde zasedala v úsekovém výboru a provozní komisi,
Československého červeného kříže, Československého svazu
žen, kde byla v Ústředním výboru, Československého svazu pro
tělesnou výchovu. Kavalírová to popírá a zpochybňuje pravost
dokumentu.
Po revoluci se ujala
vedení KPV, kde po dlouhou dobu tolerovala příslušníky StB.
Podařilo se jí však vytvořit nadstandardní vztahy s politickou
reprezentací, mimo jiné s Hradem či KDU-ČSL. Její autoritativní
činnost a vedení KPV je dlouhodobě předmětem kritiky. Jednání
a volby předsednictva jsou neveřejná, média na ně mají vstup
zakázán, stejně jako kritici vedení z řad členů. Podle kritiků
jim Kavalírová v rozporu se stanovami pozastavuje členství, nebo
je přímo vylučuje.
Poprvé Kavalírová
pozastavila členství Vladimíru Hučínovi, bývalému pracovníku
BIS a přesto že ho soud po letech osvobodil, jeho členství v KPV
obnoveno nebylo. Stejně tak postupovala s těmi, kteří se Hučína
zastali a Kavalírovou kritizovali. Ústřední revizní komise v
srpnu 2009 konstatovala, že předsednictví ani rada KPV nemají
oprávnění členy vylučovat, to může jen sněm místní pobočky,
a dále že důvodem vyloučení nemůže být kritika.
Proti této praxi
Kavalírové protestovala například pobočka KPV v České Lípě,
koncem 2009 se vzbouřila celá pražská pobočka KPV. Zdena
Mašínová, sestra bratrů Mašínovů, odmítla převzít od
ministryně obrany Vlasty Parkanové vyznamenání s odkazem na
přítomnost Kavalírové ve stejné místnosti.
Kavalírová obdržela
Svatováclavskou medaili (2004), Medaili cti a vděčnosti
Společnosti Jana Masaryka a Řád Tomáše Garrigua Masaryka za
vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity
a lidských práv (2006).
MUDr. Kavalírová je zřejmě mimořádně otrlá žena a uměle udržovaná gloriola jisté neviditelné šedé mocenské skupiny, která stále a po celou dobu od listopadu 1989 velmi cílevědomě a úspěšně ovlivňuje a určuje vnitřní politiku ČR. Ve smyslu pravé a nefalšované demokracie se jedná o skupinu podrývající základy a principy demokracie a ve vztahu ke státu ČR se jedná o velmi nebezpečného „vnitřního nepřítele“ novodobých dějin ČR!