„Tam kde si elita přisvojí téměř všechna práva, a zbylé, větší části společnosti, přenechá jen povinnosti, zaniká řád a vzniká chaos zvladatelný jen zmrazením celé společnosti a jejím ochromením strachem. Kdo se jednou octne na cestě zastrašování, musí v ní stále pokračovat a stupňovat jej.“
Pavel Wonka
17. listopad 1989 – co dal, co dál?
„Sametová“ revoluce před 15. lety nevznikla a nezačala z vůle národa. O tom dnes nikdo nepochybuje - kdo si dá trochu práce a zjistí dostupná fakta. Komunismus nemohl už dále. Šikovně se převlékl do jiného kabátu, když už nevěděl kudy kam. Můžeme tisíckrát říkat co by bylo kdyby…všude byl nedostatek kvalitních a charakterních lidí. Bylo to o chtěném a možném. Probíhaly a stále ještě probíhají věci naprogramované tím co zde bylo. Podobně jako v jiných zemích, kde se vše naráz rychle změnilo. U nás s o to horšími následky, daných 40 lety zločinné hrůzovlády KSČ – materiálními, ale hlavně mravními.
Můžeme svobodně cestovat, podnikat, vyjadřovat své názory, určovat sami svůj osud. Na špatné z komunistických časů zapomínáme, na dobré ne. Změna nabízela všem a všude obrovské možnosti. Schopní jich využili – všeho schopní zneužili. Příliš mnoho lidí získalo majetky vliv a moc, aniž byly podloženy tvorbou odpovídajících protihodnot. Nemohou mít proto úctu k majetku, k poctivé práci, ani úctu před dobrými mravy, natož přispívat k jejich obnovení. Logickými následky tohoto „kovbojského“ primitivního kapitalismu je dnešní katastrofální zadluženost země, kriminalita, stav policie, justice, statní správy a všeobecný úpadek morálky a dobrých mravů.
Jsou to následky děsivého působení komunistického prostředí na myšlení, chování a jednání lidí. Zvykli jsme si na nenormální jako na normální, přijmuli jako standard - pomalu už nevíme co jsou to dobré mravy. Existujeme stále lépe – zdaleka ne všichni – a žijeme stále hůře! „Debilizátor“, nebo-li televize - takto výstižně ji nazval nezapomenutelný Karel Kryl - v této dekultivaci národa dnes úspěšně pokračuje. Rafinovaně nám krade drahocenný čas, který nám na obnovu a pěstování těchto hodnot pak chybí. Stále více nám jich bude zapotřebí. V žádném supermarketu je nekoupíte – lidský život je bez nich bezobsažný, prázdný, nudný a nenaplněný. Je na nich závislá budoucnost národa, zdraví společnosti a každého z nás.
Pan prezident nás vybízí ke smíření. To znamená jako by říkal zapomeňme všechny komunistické zločiny a zločince a všechny zločiny a zločince posledních 15.let. Vyznamenává charakterní a současně padouchy a bezcharakterní občany. Jak mají potom mladí lidé vědět kdo je to hrdina a co jsou to dobré mravy? Je nám zapotřebí VYROVNÁNÍ SE z minulostí a pojmenovat zlo. Zapomeneme-li svoji minulost, budeme mít nutně problémy s tím co přijde, můžeme si ji i zopakovat, byť v trochu jiné formě! Země bez hrdinů nemá budoucnost a děláme-li hrdiny i z padouchů a bezcharakterních lidí, tak tím spíše. Je to nebezpečná devastace mravních hodnot a ohrožování duše národa.
„Žádám pravdu, a ne vytáčky, a od viníků očekávám alespoň stud a mlčení. Bohužel jich namnoze nejsou schopni. A prohlašuji, že si budu až do smrti osobovat právo nazývat darebáka darebákem, nestydu nestydou a nízkost nízkostí. To je věru to nejmenší, co mohu za svůj zkažený život žádat!“ Tolik profesor Václav Černý v Literárních listech č. 19 z roku 1968.
Kněz z jedné české vesničky vyrazil rybařit, chytil zlatou rybku: „Rybáři, prosím pusť mne, splním Ti jakékoli přání?“ „Dobrá, přeji si, aby už v Iráku přestala válka a nastal klid a pokoj.“ „Milý rybáři, jsem jenom malá rybka a takovéto přání Ti nemohu vyplnit, máš nějaké jiné, snadnější?“ „Dobrá, já bych si přál, aby si u nás lidé už konečně přestali závidět, nekradli, nelhali, nepomlouvali se, zkrátka aby si vzájemně pomáhali a měli se rádi.“ Zlatá rybka: „A kdeže si říkal že je ta válka?!“
Dnešní doba je výzvou pro každého z nás. Nic se neudělá samo a rozhodně to za nás neudělají Ti, kterým naše pohodlnost a občanská pasivita vyhovuje a které zajímáme jen při volbách. Pouze vyspělá, aktivní občanská společnost je zárukou svobody, demokracie a prosperity. Pohodlní „peciválové“ ji nevytvoří, ani si ji nezaslouží, vždy je ztratí a s ní i existenční a tzv. „konzumní“ jistoty, které jsou, zdá se tím hlavním v životě pro mnohé z nás. I to patří k demokracii - svobodná volba...
Dnes je třeba příkladných osobností a činů, mravních vzorů, osobní statečnosti, nebát se, obnovovat spolkový život, dostat ty nejlepší lidi k mládeži. Začít budovat zemi, abychom ji odevzdali našim potomkům v lepším stavu, než v jakém jsme ji převzali od našich předků.
To, že máme dnes tolik neschopných ve státní správě, i na nejvyšších místech, není jenom ostudou jejich, ale především naší ostudou, my jsme to připustili. Chcete v tom pokračovat? Věřím, že ne.
T. G. Masaryk říkal: „JE TŘEBA SEDLAT!“ Tož sedlejme občané, je nejvyšší čas!
Přijďte konečně vyjádřit nespokojenost se současným katastrofálním stavem země, morálky, mravů a jejího nezodpovědného a neschopného vedení - a vůli ke změně!
Středa 17. listopad 2004:
10.00 hodin Václavské náměstí - u pomníku sv. Václava
12.00 hodin Politických vězňů - před budovou KSČM
16.00 hodin Albertov - pochod studentů po trase z roku 1989
14.00 hodin začátek slavnostního zasedání PS-PČR - bez účasti veřejnosti!
Jan Šinágl, Žebrák, listopad, l.p. 2004