mezi tím, kam jste téma dovedly, mezi VH a jedněmi jmeninami.
Zítra má svátek v Petrohradě (ovšem na Floridě) jeden z našich slušných krajanů, Valda Matuška. Ten se také nehodí do smogu, šířenému normalizující propagandou našich rádií, mezi Davidy a Goliáše vnucované atavismy bolševismu (Gott, Vondráčková).
Děti (a nejenom ty) je nutné učit rozeznávat sílící tenký pískot stále stejných krysařů, o kterém zpívávával, rozeznávat hlas VH, který viděl, jak znovu lákají krysy z děr a nebát se je pojmenovávat. I krysy mají u nás svá jména, natož Krysař.

Volně závěr písničky:

nastoupit v řad, na rámě zbraň, pochodem v chod...

Teď je tu zas kočičí krok, smutná tvář,
za pasem nůž, a vedle něj kříž a snář,
slyším ho hrát, je to ten tón, tenčí než vlas.
To v kostech měst začíná kvést bílej prach,
píšťalka zní a všichni z ní máme strach,
že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás...

Vím chodí dál, tak jako dřív prachem cest,
já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd,
píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat,
a mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas,
říct mu UŽ DOST, říct mu UŽ DOST, VEM TĚ ĎAS,
TO JE NÁŠ SVĚT a krysí jed nechcem už brát...

Tož tak...